Režie:
Jaromil JirešKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrají:
Jaroslava Schallerová, Helena Anýžová, Petr Kopřiva, Jiří Prýmek, Martin Wielgus, Jan Klusák, Alena Stojáková, Karel Engel, Libuše Komancová, Eva Olmerová (více)Obsahy(1)
Stejnojmenný básnivý román Vítězslava Nezvala posloužil režiséru Jaromilu Jirešovi k vytvoření jakési surrealistické koláže, v níž se mísí romantické ladění s hrůzostrašnými prvky. Hrdinkou je třináctiletá dívka Valerie (J. Schallerová), která se do svých zhmotnělých představ natolik zaplétá, až přestává rozlišovat mezi skutečnem a halucinacemi. Pitoreskní i děsivé události kolem Valerie se posouvají do roviny sice hrůzostrašného, ale přece jen slastného snění. Postavy se vyznačují silně symbolickým zabarvením, ani jednotlivé dějové motivy nejsou vázány striktní logikou. Sám Nezval kdysi k příběhu uvedl, že jej utkal „z lásky k tajemství starých vyprávěnek, pověr a romantických knih, psaných švabachem, jež se kdysi mihly před mýma očima“. Valerie a týden divů uzavírá experimentující linii v naší kinematografii 60. let. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (261)
Je pozoruhodné, že něco takového vzniklo v době již utužující se normalizace, kdy spousta novovlných filmařů byla již v klatbě. Tohle je těžko uchopitelný film, žánrově nezařaditelný, něco mezi hororem a temnou pohádkou, poetické vyprávění, který nelze brát rozumem, spíše ho jenom procítit. Ale ještě více, než odvážný Jirešův přístup k divákovi (takové to „tady to máte a poperte se s tím jak chcete“) oceňuji práci výtvarnice Ester Krumbachové, která se tady fakt vyřádila a mnohé její vizuální kompozice jsou nezapomenutelné. Pro mnoho diváků ve výsledku těžko stravitelný filmový experiment, který mě pro svoji jinakost celkem bavil, ale ti tak byl pro mě místama těžkým oříškem k rozlousknutí. Ovšem je dobré vědět, že pedofilové nosí náhrdelník ze zvířecích zubů :o) ()
Nevšedný, raz veselý, inokedy tajomný až desivý, vždy ale snovo farebne rozihraný svet dospievania mladučkej Valérie, bývajúcej so svojou upätou matkou. Spoznávanie zmýšľania a konania dospelých, na hrane detstva, vyznieva miestami hororovo. Príliš divadelno prehrávané prednesy dialógov zatieňujú nesporné výtvarné a výrazové kvality filmu. Použitou symbolikou i náladou pripomína Chytilovej Ovoce stromů rajských jíme. ()
Poetický horor Valérie a týden divů - zfilmovaná báseň Vítězslava Nezvala - je po formální stránce jeden z nejzajímavějších filmů československé kinematografie a našel si, byť vzhledem ke své estetické výlučnosti, relativně malou ale stálou skupinu příznivců po celém světě. Jirešovi se podařilo vytvořit zvláštní atmosféru tajemna a za pomoci výtvarnice Ester Krumbachové výtvarně jedinečnou podívanou. Navíc došlo ke šťastné volbě hlavní představitelky, kdy Jaroslava Schallerová, ač neherec, dokázala propůjčit své postavě výjimečnou křehkost a půvab dívky, která se dostává do puberty a začíná vnímat svou ženskost. Lehce eroticky smyslné, snivé a fantaskní. Celkový dojem: 95 %. Film určitě není vhodným soustem pro hororové fanoušky, kteří očekávají děsivou krvavou podívanou. ()
"To nic, to je jen visící muž." ♥ Filmový zázrak, který mě navštívil náhle a nepustil dodnes aneb "jak snadno a rychle zblbnout", jak říká moje maminka. K filmu se mi hodí přesně ten komentář, jaký používám u básní, které mi přijdou hodně dobré a hodně dobře udělané: Tak osobité, vymazlené, nekompromisní a vydělení dílo, že nedokážu namítat absolutně nic, protože všechno je tam, kde to má být, kde to má své místo, kde to vyrostlo a kde to nadělá ten největší užitek nebo paseku. Vřískám radostí, jako bych sama teprve poprvé krvácela. ()
Až neuvěřitelným způsobem netradiční film. Tak předně; neznám sice Nezvalovu předlohu-prý pohádku (tvrdí tvůrci v úvodu), ale výsledek, do jakého si ji scénáristé upravili, připomíná snad všechno, jen ne film pro děti. Horor to však taky moc není (děsivěji vyznívají jen postavy konstábla a babičky), sexu tam na erotický snímek není dostatek, takže opravdu nevím, čím Valérie a týden divů vlastně je. Taková vizuálně velmi podmanivá prasárnička možná. Nebo jak chcete nazvat dílo, kde mají na 13-letou lolitku Valérii chuť její bratr, otec, babička/matka/sestřenice, misionář či kamarádka? Muži chtějí ženy, ženy chtějí ženy, alespoň, že muži nechtějí muže. Chvílemi to připomíná parodii, navíc i se sem tam vypečenou hlášku typu "Ze dvora vyjel kočár bez kočího. - To je dobré znamení." nebo "To nic, to je jen visící muž." Po technické stránce velice kvalitní československý film (kamera, hudba, masky), co se týče děje, divák vlastně neví, co je skutečnost a co jen sen nebo představa. No každopádně hlavní hrdinka (myslím dobrá práce castingu) má pořádně bujnou fantazii a o tom vlastně tenhle roztodivný film asi je. Normálně bych dal nejspíš nižší hodnocení (navíc i dobrou technickou stránku většinou nestavím nad obsahovou), ale tohle dílko mě zaujalo také svou prazvláštní atmosférou a já se i docela bavil, takže proto to vidím na lepší 3* (jinak nevylučuju při dalším zhlédnutí přidání, ale i odebrání hvězdičky). ()
Galerie (75)
Zajímavosti (20)
- O roli Orlíka se ucházel i Karel Smyczek, nakonec ji získal Petr Kopřiva. (Hellraiser12)
- Natáčelo se i v Kostelním Vydří. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
- Jaroslavě Schallerové bylo v době natáčení 13 let, jednalo se o její filmový debut. Roli získala v konkurzu mezi 1500 dalšími adeptkami. Pro film byla předabována Slávkou Hozovou. (M.B)
Reklama