Valerie a týden divů

Pro mě ohromné a milé překvapení, že tu něco takového v roce 1970 mohlo vzniknout. Je to takové slaďoučké, úchylňoučké, odvážné, dekadentní, expresivní - připomene to hned několik věcí (Wedekindovo Probuzení jara, Sedmikrásky od Chytilové, filmy Jodorowského, Felliniho, Alenku v říši divů), ale přitom si tento surrealistický obraz dívčího dospívání zachovává svůj originální výraz. Hudba, výtvarné pojetí - vše senzační. Dost možná můj nejoblíbenější film nové vlny. (20.07.2012)

Film je úchvatný a nezměřitelně odvážný i po létech a dnes se mi zdá nepochybné, že hodně scelujících kvalit a jemných přechodových škál smyslnosti i smysluplnosti získal spoluprací Jar. Jireše právě s nekompromisně osvobozenou a žensky sebevědomou umělkyní Ester Krumbachovou. Kdysi, ještě v dřevních dobách mých filologických studií, pro mě bylo zlomovým překvapením a příkladným poučením, o kolik rovin je tenhle filmový převod srozumitelnější, dramatičtější, osvobodivější, okouzlivější a přiléhavější než Nezvalova knižní předloha, jež je ve skutečnosti dosti únavně a bezduše poplatná spíše teoretickým zásadám poetismu, než že by se chápavě a atraktivně vciťovala do fantazií dospívající dívky v horkém létě, což ji činí překvapivě nudnou, zvlášť pokud jste dříve viděli film s jeho nábojem imaginativně výbušné kombinace světlé a něžné milostnosti, zvědavosti, dychtivosti, dojemnosti a křehkosti, podbarvené a ohrožované spodními temnými strhujícími proudy nebezpečnějších podob touhy. *** Věřím, že v případě, že by čtenář dostal do ruky jako první literární text, ztratí se v rozbředlém sledu halabala skládaných, vrstvených a mnohoslovně rozvíjených představ, jež v něm neprobudí potřebu podívat se na tento zásadní počin českého filmového magického realismu (čistě moje škatulka, vzniklá tomuhle dílu na míru). *~ (28.06.2020)

Tento styl mám spojený se všemi úděsně děsivými pohádkami ve styl Sedmero krkavců a Třetí princ. Celou hodinu a půl jsem se spíše znechucená a plná úzkosti choulila ve svém křesle. Neuvěřitelně obdivuji Jaroslavu Schallerovou! Ve 14letech být schopna pojmout tohle. Uf. Sama jsem z toho ještě nesvá. Beru to střední cestou. (16.08.2012)

Zvláštní to situace. Měl jsem za to, že Jirešova adaptace Nezvalova "černého románu" bude skrz svou osobitou poetičnost jedním z těch filmů, jejž divák přijme buď s absolutním nadšením, anebo totálním rozhořčením, že bude Valériiným fantaskním týdnem buďto ubít, nebo stržen. Leč já z projekce odcházel celkem netknut. Na to, abych odcházel rozhořčen je "Valerie" nejen na naší tvorbu mile jiná, k nadšení mně chybí... A to je právě to! Netuším, z čeho konkrétně by mělo mé srdce plesat. Tchoř to z šedě průměrnosti nevytrhne. (18.04.2015)

Pro mne nejkrásnější Jirešův film s uhrančivou hudbou Luboše Fišera a výtvarnou kamerou Jana Čuříka. Na první pohled nefilmovatelný černý román V.Nezvala byl převeden kouzelně na filmové plátno zejména díky milovnici surrealismu a mystična, Ester Krumbachové. Vedle nádherné básnické prózy tak vznikl snově poetický film, jakých naše kinematografie mnoho nemá. Pravda, dnes spíše klubová záležitost, která vás však zavede, necháte-li se, do magického světa nevinných i vinných dívek, lilií, leknínů, pávů, ale i upírů, smrti a nebytí, hranic pro čarodějnice, lásky, zrady, nenávisti. Mezi tehdy vesměs neznámými herci se objevil v roli bubeníka Nezvalův nevlastní syn Robert. Krátce po natáčení Valerie, sužován vnitřními démony, spáchal sebevraždu. Zas a znovu, při každém dalším sledování, jsem okouzlen nádhernými obrazy, jaké už dnešní český film snad ani přinést neumí... (16.02.2011)