Žert

Osekání Kunderova geniálního románu pouze na Ludvíkův úhel pohledu byl pro potřeby filmovosti výsledného díla pravděpodobně nezbytný krok. Díky němu není Jirešův film pouhou zdařilou ilustrací předlohy, ale svébytně fungující adaptací, ve které pochmurné zacyklení osudu hlavního hrdiny vyniká o to zřetelněji. Dialog s minulostí v první polovině je krystalicky čistým vítězstvím filmového média. 90 % (20.10.2017)

Ne, opravdu to není komedie, jak se nám snaží podstrčit v profilu, ani humoristický pořad typu Vtipnější vyhrává. Dokonce to ani není veselé. Naopak je to smutný příběh o hloupém mládí, svinských povahách soudruhů a soudružek, hořkém dozrávání a zaprášené rezignaci při uvědomění si faktu, že nejlépe se za nás pomstí čas... Výtečný Somr v jedné ze svých "Hlavních rolí". (11.01.2011)

I když oslavu mj. lidové hudby, skryté v knize i filmu, opravdu nechápu, je tento snímek pro mě asi nejtypičtějším příkladem z hlediska vyjádření absurdity nad komunistickým režimem. Tři nejhlavnější klady: Josef Somr, vedlejší postava faráře, uvažujícího o těch nejdůležitějších tématech života a smrti a také závěr, který se vám ve své jednoduchosti nevykouří z hlavy opravdu nikdy. (19.11.2003)

Jak kniha, tak film jsou rozporuplné, samozřejmě hlavní hrdina je hajzlík, ale stejně tak doba a lidé kolem něho jsou hajzlíci, a daleko větší. Kdo může srovnávat? Jenže tady najednou máme i možnost srovnání s černými barony, v protikladu k moravským lidovým písničkám, a najednou to kruté podobenství (on ani Kundera nic jiného neumí, než krutá, mrazivá podobenství, v nichž se promítá jeho zhrzenost) má i něco navíc. Současnost se prolíná s minulostí o to děsivěji. Jirešova dokonalá, minimalistická a úsporná režie celé vyznění pak jenom podtrhují. Jediné, co mi vadilo na knize i filmu, je blbost hlavního hrdiny, který si nezjistil skutečný stav věci před tím, než se začal "mstít". (28.10.2012)

Od Kundery jsem nikdy nic nečetl, ale co jsem četl o něm, tak zdejší hrdina ve své nesnesitelnosti, aroganci a zahořklosti dost věrně odpovídá tomu, jak jsem si ho vždycky představoval. Osobně mě nejvíce zaujal motiv o zestárnuvší budovatelské mládeži, která, zatímco byla v 60. letech svědkem kritické revize socialistických hodnot, měla svázané své vzpomínky na mládí s monstrózními oslavami, pochody a optimistickými písněmi o přestavbě a nové době. Co se týče samotného Ludvíka, ten si měl vzpomenout na zlidovělé rčení "Kdo chce tančit se Švorcovou, nesmí se divit, že přijde gulag." (16.10.2022)