Útěky domů

Myslim, ze samotny Jires zustal za ocekavanim. Vzhledem k solidnimu nametu, hereckemu obsazeni, (hlavne vyborna Brejchova s Holym) mi film neprijde nijak oslnujici, nejakou atmosferu to ma, jinak prumernost temer ve vsech ohledech... Posledni celovecerni film Tomase Holeho, ktery jsem doposud nehodnotil. (29.10.2017)

Mám slabost pro cokoli, co vzešlo z Jirešovi imaginace. Základní situace je prostá, drama rodiny vyhrocené, ona je v páru starší a mají adoptovaného syna. Co může být náročnější? Šedivost a nezajímavost tehdejších dnů se snaží Jireš rozčeřit zajímavou profesí obou, etudkami Kopeckého a Schroma. A samozřejmě nesmí chybět klasický útěk na venkov. Prostory v pražském bytě jsou stísněné, víkendová krajina naopak naprosto uvolněná. (31.03.2013)

Velmi málo vysílaný snímek, který by si zasloužil určitě pozornost. Zařazení filmu do "drama" se mi zdá poněkud kruté. Dle mého názoru je to lehce "psycho", které má své "kouzlo" v celém snímku. Herecké výkony jsou celkem kvalitní. Samozřejmě, že film prostě "dělá" Tomáš Holý. K větší dramatičnosti bych přidal lepší atmosféru, která by film "dokreslila" téměř k dokonalosti. (07.10.2012)

Tak tenhle film s Tomášek Holým jsem do dneška neznal a musím říct, že když je na scéně on, je film výborný. Honzík v jeho podání je všemi mastmi mazaný kluk, který se dokáže vylízat (skoro) z každé šlamastiky, do které se při hledání své biologické rodiny dostane. Zkrátka typická jiskřivá role pro Tomáše Holého. Ještě i postava návrhářky Marie v podání Jany Brejchové, která tu mj. řeší své nenaplněné umělecké ambici, přičemž se projevuje coby věčně někam spěchající žena s omezenými schopnosti empatie a mateřského citu ("cizí jako cizí..."), je relativně zajímavě vykreslená. Komu jsem ale třeba nerozuměl, byla postava Michala v podání Jana Kanyzy. A když se do toho přidají různé odbočky v ději (Kanyza s Čunderlíkovou, Brejchová s Kopeckým) a některé zcela zbytečné vedlejší postavy (Vlastimil Hašek, Markéta Fišerová), slije se to celé do takového zvláštního mixu, který místy docela nudí. Naštěstí Tomáš Holý je na scéně dost často, takže to celé zachraňuje. Na dvanáctileté dítě docela výkon. Ale Tomáš Holý nebyl obyčejné dítě... (07.03.2018)

„Tati, můžu ti říkat Michale?“ Když si člověk jednou udělá dítě, musí si pak na něj nejednou udělat čas a je šumafuk, jestli je vlastní a nebo adoptované. Ono, jak tvrdí jedno ruské přísloví, nejsou rodiči ti, kdo rodili, nýbrž ti, kdo krmili a dobru naučili.. Jireš se na tohle téma snažil ponořit do psychologické hloubky, ale jako by se příliš bál dekomprese, nicméně charaktery Brejchové či Kopeckého jsou vzhledem k jejich osobnímu životu docela pikantní.. (02.04.2013)