Fantastická žena

Na první pohled poněkud kostrbaté a stylově srovnatelné třeba s některými dílky studentů FAMU. Na druhý pohled práce vnímavého tvůrce s citem pro obrazovou symboliku. Na třetí pohled odvážný, nepodbízivý film o celoživotní samotě, kterou neutiší ani případná podpora nejbližšího okolí. Velmi trefně napsána je role Gaba - ztvárňuje hlas, který ve společnosti zní, ale s nedostatečnou intenzitou. Kdo se aspoň trochu orientuje v situaci silně katolického Chile, pochopí, proč je existence Fantastické ženy nejen pro tuto zemi tak důležitá. (20.11.2018)

Film o zene, ktorej nahle zomrie priatel a nasledne sa musi vyrovnavat s jeho predoslou rodinou a zaroven okolim, kedze ona je vlatne on. Mam tuto transgender temu celkom rad, ale hlavna hrdinka mi pripominala hlavnu postavu z filmu The Station Agent. Je to proste uzavreta, nezaujimava, malovravna postava na ktorej je vynimocna len jej fyzicka odlisnost, ale sama o sebe film neutiahne. The Station Agent je napriek tomu dobry film, lebo ho zaplnili mnozstvom vtipnych postav a absurdnych epizodiek. V tomto filme sa reziser sustredi na znazornenie neprijemnych utrap ktore transgender osoby zazivaju zo vsetkych stran. A pravo to mi pripadalo strasne schematicke a rovnako prehnane ako ked sa vo filme Hon proti Mikkelsenovi spikol cey svet. Proste ta miera prikoria, ktoru hlavna hrdina mlcky prijima bolo na môj vkus prilis velka az ma to nebavilo sledovat a uz vôbec som s nou nedokazal sucitit. Akurat ta nenavist predoslej rodiny jej priatela mi pripadala opravnena bez ohladu na jej pohlavie. Najviac ma pobavila epizodka v saune, v ktorej na to, aby hrdinka nieco zistila je donutena vystupovat zase ako chlap. 5/10. (24.03.2018)

"Una mujer fantástica" není "Fantastická žena", ale žena jako fantasma, žena jako přelud (i toto slovo se obevilo v českých titulcích). Fantasma je neidentifikovelné, a proto není nikdo schopen správně je pojmenovat. (Ostatně je obtížné i určit, zda je muž či žena, přestože je jen jedna alternativa, stejně jako milující osoba, kurva, umělkyně.) Pro Marinu jsou naopak všichni aktéři z masa a kostí, ona je taková jen u Orlanda. Ale kdo to je - ten Orlando? Děj příběhu několikrát mění směr i cíl, přičemž všechny směry i cíle zůstávají zachovány. Proto také tento film tako oceňuji především z narativní stránky. (08.06.2021)

Fantastická žena začíná tam, kde většina melodramat končí – úmrtím jednoho z partnerů. Smrtí Orlanda pro Marinu začíná několikafázový proces obhajoby vlastní identity. Před lékařem, policejní vyšetřovatelkou, členy Orlandovy rodiny musí bránit vše, co utváří její „self“ – jméno, tělo, hlas. Skoro nikoho nezajímá, co Marina chce. Nikdo se nezeptá, co cítí. Ostatní v ní nespatřují sobě rovného člověka, ale anomálii, ohrožení statu quo. Každá z postav, kterou je Marina souzena, zároveň zastupuje určitou instituci, čímž příběh jednoho odloučení získává politický rozměr. Marina nehájí jenom právo žít plnohodnotný život. Reprezentuje každého, kdo se lidem jako Orlandova exmanželka nezdá být dostatečně normální. ___ Lelio vyprávění zakládá více na paralelách a variacích než na kauzálním řetězení událostí a dějových zvratech. Marininu nahotu vnímáme během jejího milování s Orlandem odlišně než během pořizování policejní dokumentace či zmíněné scény v sauně. Když v nočním klubu objímá neznámého muže, moment postrádá vřelost jejího dřívějšího, podobným nájezdem kamery zachyceného tance s Orlandem. Hrdinčino hledání silného hlasu je motivováno nejen touhou po rovnoprávnosti, ale též snem o pěvecké kariéře. Právě v nenásilném propojení individuálního a emancipačního příběhu se projevuje Leliův režisérský um možná ještě výrazněji než ve scénách, kdy opouští dominantní realistický styl a umožňuje hrdince alespoň pomyslný únik do světa, ve kterém může být sama sebou. ___ Fantastická žena patří k filmům, v nichž každý záběr vyniká svou promyšleností. Barvy, rámování, objekty v mizanscéně nesou významy a vypovídají o životní situaci, v jaké se postavy nacházejí. Marina například během většiny filmu nosí na krku řetízek ve tvaru půlkruhu. Když si uvědomí, že svou identitu nemůže zakládat na ne/přítomnosti kompatibilní druhé polovičky, vyměňuje poloviční kruh za klíč. Nejde o nejsubtilnější metaforu pro nalezení klíče k vlastní duši, ale Lelio o jemnost neusiluje. Jeho odvážný, v detailech přesný, v závěru povznášející snímek stejně jako hlavní hrdinka nic neskrývá a svému publiku se nebojí jít vstříc. Současně se nepodbízí a nežadoní o soucit. K tomu, abyste Marinu přijali ve vší její rozmanitosti, vás nenutí. O to větší hodnotu má závěrečné uvědomění, že byste s touto fantastickou ženou rádi strávili mnohem víc času. 90% (14.12.2017)

Po skončení filmu som stále rozmýšľal, čím si vlastne zaslúžil nomináciu na oscara. Až potom som sa dočítal, že ono to bola vlastne podpora transgenderu a snaha zobraziť sexuálne zdravých ľudí v zlom svetle, z čoho sa mi urobilo nevoľno. Dovtedy som vnímal hlavnú herečku len ako bezprsú škaredú ženu. Zmysel filmu je v tom, či sa toto stvorenie dostane na pohreb a potom tu je ešte tajomstvo kľúčika, ktoré odhalí absolútne hovno. Šanca tu bola aspoň trochu pri policajnej zápletke v prvej tretine filmu, ale tá ostala zablokovaná. (28.03.2018)