Vražedná pole

Film o přátelství jako snad žádný jiný. Když na konci slyšíme Johna Lennona zpívat humanistickou hymnu Imagine a sledujeme dva muže padat do vzájemného objetí, zavání to patetismem. Jenže Vražedná pole přistupují k sentimentu obezřetně, čerpají z něj sílu jaksi mimoděk a na pozadí faktografických událostí, jejichž emoční tíhu ještě znásobuje povědomí o životě Hainga S. Ngora, jenž zde fantasticky ztvárnil kambodžského reportéra Dirt Prana. Nemusel moc hrát, když si znázorněnými zvěrstvy sám prošel, ale jeho výkon je odzbrojující a režisér Joffé na něm staví i důmyslně poskládané vyprávění. To se často uzpůsobuje perspektivě postav, které jsou v případě amerických reportérů i Prana na stejné vlně, a s tím souvisí i délka a intenzita sekvencí - bombové útoky jsou krátké a šokové, zatímco zdánlivě nesmyslné množství času se věnuje vyvolávání Pranovy fotografie na falešný pas. V tu chvíli jde o klíčový okamžik rozhodující o budoucnosti Kambodžana v rozvrácené zemi a Joffé na ní patřičně ulpívá… Přestože jsou Vražedná pole filmem dvou odlišných polovin, z nichž první nabízí objektivní reflexi tehdejších poměrů v jihovýchodní Asii a druhá se noří do subjektivního prožívání pekla, právě přátelství mezi Pranem a novinářem Schanbergem a paralelně střižené kontrasty mezi jejich osudy v komformistickém, respektive diktátorském a utlačovaném prostředí, udržují tón a narativ přehledné a vyrovnané. A systematicky se směřuje k závěrečné katarzi, kterou už Joffé po více než dvou hodinách odkladů neprotahuje a přichází náhle, z pohledu aktérů zkrátka zaslouženě. Vražedná pole jsou tedy vzácný příklad filmu, který setrval v mantinelech hollywoodského vyprávění s důrazem na šťastné uzavření linií postav a současně předložil místy až dokumentačně čistý a historicky hodnotný portrét svého tématu. 95 % (27.03.2022)

"Imagine there´s no heaven, it´s easy if you try, no hell below us, above us only sky, imagine all the people living for today, imagine there´s no countries, it isn´t hard to do, nothing to kill or die for and no religion too, imagine all the people living live in peace, you may say I´m dreamer, but I´m not the only one, I hope someday you´ll join us and the world will be as one ..............". Těžko hledám k tomuto brilantně natočenému leč smutnému filmu slova a tak jsem si alibisticky půjčila text závěrečné písničky Johna Lennona a budu snít o lepším světě s ním. (11.12.2005)

V roce 1973, krátce po vítězství komunistů ve Vietnamu se rudá mračna začala stahovat i nad sousední Kambodžou. O revoluci a následné vládě Rudých Khmérů pojednává velkolepé válečné drama Rolanda Joffého "Vražedná pole". Film má jakoby dvě příběhové roviny, které spolu splývají. Jedna z nich je učebnice dějepisu na téma Pol Potovského režimu. Druhá, ta silnější, je přátelství Amerického reportéra Sydneyho Shamberga se svým Kambodžským kolegou Ditem Pranem. Přátelství, které bylo silnější než osud. Nepříliš známý Sam Waterson byl v roli Sydneyho vemi dobrý a v jedněch ze svých prvních rolích potěší i John Malkovich, či Julian Sands. Dita Prana výtečně stvárnil Dr. Haing S. Ngor, muž, který skutečně zažil běsnění Rudých Khmérů. Roland Joffé má coby režisér ohromný cit, drsné scény dokáže kombinovat se záběry na krásnou panenskou přírodu. Mike Oldfield napsal netradiční, ale vynikající hudbu, která je velmi působivá. Konec je opravdu silný, avšak ne cíleně slzopudný (není nijak protahovaný). 85%. (26.06.2007)

Určitě zajímavý film, který má spoustu líbivých záběru zapadajícího slunce nad rýžovými poli a stejné množství těch děsivých. Jen nevím, jestli by nebylo lepší využít jeho stopáž spíše na rozšíření některých scén a většího nahlédnutí do nitra hlavního hrdiny (zajímavá scéna, kde mu malkovich vyčítá na záchodě cosi spoileroidního, v tom zbytku úplně zaniká a tohle téma není vůbec rozvité). A taky jsem měl místy pocit, jestli se autoři v některých scénách nesnaží udělat větší padouchy z Američanů, kteří vyvolali válku a nechali místní napospas, než z těch skutečných vrahů. (04.11.2008)

***** - ani nemůžu jinak. Tohle mě vážně dostalo. Nádherně natočené a bohužel poměrně neznámé válečné drama se brilantními hereckými výkony a vynikajicí režií Rolanda Joffého. Ve filmu je dokonale ztvárněná atmosféra politických událostí, osudů lidí a genocidou ubíjené Kambodžy, po převzetí moci Rudými Khmery, kterou přímo famózně dolňuje Oldfieldova hudba. Strhující, místy děsivý a velmi emocionální snímek po právu oceněný Oscary. Těžko se hledají další slova, tohle se prostě musí vidět. (10.03.2007)