Mise

Hudba Ennia Morriconeho Misii samotnou předchází a já jsem se k ní dostal dlouho před filmem a k mému překvapení se stala dlouhodobě jednou z mých vůbec nejposlouchanějších záležitostí. Překvapivě proto, že ona hudba nepatří zrovna k té, která by mě nějak zaujala na první poslech. Moje první reakce byla dokonale chladná. Spíše jsem jí z důvodu její dobré pověsti dal opakovanou šanci a vlastně ani dnes nemůžu říct, že bych k ní měl nějaký vyloženě pozitivní vztah, spíše mě prostě přitahuje, že si jí musím stále pouštět. Je to zvláštní. Film samotný na mě zapůsobil podobně chladně jako prvně hudba a měl na mě spíš efekt vzdělávací. Jak tak nad tím přemýšlím, jak hudba tak film se mě moc osobně netýkají z důvodu, že příliš dají na očividnou krásu, obojí nemá čmouhu. I přesto, že ve filmu jsou vraždy a smrt, působí to jakoby vznešeně, ctnostně. Takový styl mi nesedí, a proto si nechávám odstup. Jinak se mi s výjimkou několika okamžiků předpokládám do paměti nevryje film nijak silně, není na něm nic zvláštního. Snad až na okamžiky, které působily podivně, jako figurína mnicha ve vodě na začátku, či závěrečná bitva, která mnohdy spíše připomínala jakousi klučičí sranda bitku dvou znepřátelených chlapeckých gangů. I když její protagonisté mají možná větší nasazení a více bojují o své zdraví a život, než postavy tohohle filmu, které někdy vypadaly, jakože je jim úplně jedno, jestli umřou nebo ne (a nemyslím tím tu úplnou závěrečnou scénu u kostela (která by se dala použít jako instantní zvedač hodnocení), ale hlavně tu předtím na řece). (09.02.2010)

Veľký ľudský Príbeh z čias kolonizácie a kristianizácie Južnej Ameriky. Životné osudy dvoch hlavých postáv Rodriga Mendozu (De Niro) a otca Gabriela (Irons) sú ako dve rieky, jedna divoká a nespútaná, druhá tichá, ale rovnako nekompromisná, ktoré sa spoja v mohutný veľtok, aby sa vzápätí spoločne zrútili do priepasti ako hučiaci vodopád... Plus nezabudnuteľne krásna hudba. (04.04.2005)

Oslavy 500. výročí objevení Ameriky pochopili Indiáni také ne neprávem jako výročí svého zotročení a zubožení. A také etnocidy. Složitosti a klikatosti tohoto vývoje ovšem nebyly ani černé, ani bílé. Příběh, zachycený filmem, se mohl i nemusel stát. Co je jisté, je skutečnost silného námětu, brilantní režie, přesného zachycení, ale i přesvědčivá rekonstrukce prostředí takřka čtvrt tisíciletí starého. A neskutečně dobré zvládnutí indiánského prostředí, toho, které uvěřilo, a pokusilo se, jako později Čerokíové, o smír s bílým mužem. Neúprosná kamera usvědčuje. A ti, kteří chtějí přemýšlet, mohou. Zda to, co křesťanská civilizace nabízí, je skutečně přínosem. Jak už jsem předeslal, Indiáni před šestnácti lety neměli pocit, že Kolumbus a to, co s sebou přinesl, bylo opravdu to nejlepší, co mohli potkat. Poznání, že určitá představa dobra - to je ten lepší závěr - nemusí být všeobecně sdílena, může i obohatit. Především ty, které tento slib dokázal oslovit už tím, že byli ochotni ho shlédnout. Určitě jich nebylo a nebude málo. Nepřišli a nepřijdou zkrátka. (28.08.2007)

Misia ma vsetko, co si zasluhuje oznacenie ,,velkofilm''. Vynikajuce herecke vykony Roberta De Nira a Jeremyho Ironsa, prenadhernu hudbu Ennia Morriconeho, na ktoru by som mohla skladat chvalospevy do konca zivota, dej zasadeny do prostredia kolonizacie a pokrestancovania ,,divochov'' s vyraznym politickym nadychom, silny zaver, pri ktorom aj beznadejnemu cynikovi vytrysknu slzy + prva polovica veduca De Nira mucivou cestou k spoznaniu vlastnych omylov a uskutocneniu pokania. De Niro a jeho premena zapricinena vycitkami svedomia, je ukazkou nadobudnutej bozskej vyrovnanosti, pokoja a lasky. Indianom bola sprostredkovana moznost ,,scivilizovat sa'', aby boli nakoniec v ramci plnenia politickych idealov opat ponizeni na uroven divochov. ,,Ako viete, ze plnite Boziu volu?'' bola pre mna vobec najsilnejsou scenou. Klenot medzi filmami. (10.07.2009)

Velice silný film jak obsahově, tak obrazově. Přesto mně však nedokázal strhnout tak, jak bych si představoval. Silné scény se střídají s těmi nudnými a relativně nezajímavými a tak jsem se chvílemi nemohl ubránit pocitu nudy. Kamera je výtečná a hudba stejně tak. Jihoamerická příroda má něco do sebe a skutečně je na co koukat. Robert De Niro předvádí opět výtečný výkon a překvapivě i Jeremy Irons se snaží ze všech sil. Scénář je poměrně jednoduchý a Joffé diváka nejsilněji atakuje emocemi, které nám především ke konci filmu zprostředkovává skutečně v hojném množství. Politické taškařice tu hrají jen druhé housle. Celkově silný nadprůměr. Oscarové nominace zasloužené. (24.03.2006)