Mise

Skvostná výprava nejen za pokáním nás zavádí do kolonií v Jižní Americe, kde se tamní obyvatelé brzy stanou svědky stále větších konfliktů mezi Španělskem a Portugalskem a narůstajícím strachem z rozmachu jezuitského řádu. Vznětlivého žoldáka a obchodníka Mendosu tíživé výčitky zavanou až k idealistickému Gabrielovi, který mu pomáhá obrátit se k víře. Morriconeho okouzlující hudba (několik skladeb si léta projíždím ve svých sbírkách) a Mengesova opulentní kamera ční vysoce nad režií Rolanda Joffé, která nikam moc nespěchá (což je někdy i na škodu) a prakticky i nad celým příběhem. (20.06.2009)

Jako mnozí i já zřetelně a s lítostí vnímám rozpolcenost snímku - a jako mnozí si pro ni kladu svoji vlastní hranici. Pro mě všechno funguje naprosto úchvatně jak na rovině osobního příběhu kajícnictví, milosrdenství a víry, tak i v rovině církevních a státních sporů o moc nad kolonizovanými územími - a potud mi připadá, že fantasticky fungují i všechny filmové prostředky: vtahující kamera schopná zachytit divokou krajinu a v ní jak přirozené domorodce, tak i nepatřičné rozličné cizince s vlastními záměry, vedení herců - a právě zdaleka ne jen ústředních, ale všech lidí na plátně, hudební prolínání i scénář - a téměř všechno se pro mě bortí ve chvíli, kdy se církevní hodnostář vydává s knězi navštívit misii Guaraniů nad vodopády - a my se marně ptáme, jak se do ní i s ním dostali - protože je jasné, že tenhle  pán by se těžko vyšplhal po skále, a kamera nám to zbytečně zatají, přestože nemusela. A pak se scénáristicky bortí i další body - celý závěrečný drtivý útok Portugalců na misii a obrana Guaraniů jsou příliš demonstrativní, hnané na efekt a málo ústrojné - nedává smysl, že Guaraniové nechají vojáky (kterých není zas tak moc) jednoho po druhém v nejzranitelnějším místě cesty pracně šplhat na útes a tahat nahoru po lanech lodě a děla - že na ně právě tam nezaútočí šípy a noži a neházejí je jednoho po druhém do vodopádů... Nehledě na to, že ta děla vůbec nedávají smysl, nejsou k ničemu potřeba - chýše vojáci zapalují ohnivými šípy, tu hrstku domorodců střílejí. Žádné pevnosti na dobývání děly v misii nejsou - a ví se to samozřejmě předem. Souboje na řece, na loďkách, které domorodci nutně musí ovládat o mnoho lépe než Portugalci, a taky je umí převrhovat, jak bylo o pár scén dřív ukázáno, jsou v průběhu i výsledku stejně absurdní. Ani nedává smysl, že domorodí muži ve svém vlastním prostředí čekají na - celkem zbytečné a nepřekvapivé pokyny knězů, a nepřevezmou iniciativu sami. Atp. To, co mělo působit nejvíce realisticky, krutě a zdrcujícně, je bohužel ztvárněno až směšně neadekvátně. A s tím (pro mě alespoň) přichází o svou působivost i kamera, hudba a vůbec všechny filmové prostředky. Člověk si jen představuje, jak mrazivé to mohlo a mělo být - a aspoň tenhle dojem přetrvává, spolu s lítostí, protože do dvou třetin je to opravdu silná podívaná a všechno ve mně si přálo, aby to vydrželo až do konce. A i tak to ve mně silně doznívá. *~ (18.03.2022)

Představme si tento film jako úplně obyčejné puzzle. Jeden dílek představuje úžasné herce, další zase jímavou hudbu od Ennia Morriconeho, jiný prozměnu velkolepou výpravu nebo čarokrásné prostředí Jižní Ameriky, ve kterém se příběh odehrává. Je radost na ně pohledět, ale není vůbec jednoduché je poskládat dohromady. Roland Joffé si ovšem dal hodně záležet a jeho Mise představuje do detailu promyšlený a obrovsky působivý celek, který zvolna dotírá na divákovu mysl a v konečném součtu se mu zaryje tak hluboko pod kůži, jak si jen zde znázorněná lidská špatnost zaslouží. Pro někoho možná příliš utahané a samoúčelné, ale ve skutečnosti má všechno v tomto filmu hlavu a patu a svou snahou donutit diváka k zamyšlení a poučení má Mise můj neskonalý obdiv, byť třeba nikdy nebude patřit mezi mé top filmy. (08.06.2012)

Nezmyselná ľudská krutosť bola vo filme obmieňaná už niekoľkokrát, ale len málokedy dostal také konkrétne kontúry ako v tomto snímku. Po filme a uvedomení si skutočnosti príbehu som sa cítil citovo zdevastovaný, takto frustrovať dokáže človeka len máloktorý film. Ohavnú a odvrátenú stranu ľudskej povahy dávajú tvorcovia do trefného kontrastu s fascinujúcou prírodou a schopnosťou človeka milovať a odpúšťať. Hudba a herci sú v tomto krásnom filme samostatným elementom. 85%. (22.06.2009)

Misia ma vsetko, co si zasluhuje oznacenie ,,velkofilm''. Vynikajuce herecke vykony Roberta De Nira a Jeremyho Ironsa, prenadhernu hudbu Ennia Morriconeho, na ktoru by som mohla skladat chvalospevy do konca zivota, dej zasadeny do prostredia kolonizacie a pokrestancovania ,,divochov'' s vyraznym politickym nadychom, silny zaver, pri ktorom aj beznadejnemu cynikovi vytrysknu slzy + prva polovica veduca De Nira mucivou cestou k spoznaniu vlastnych omylov a uskutocneniu pokania. De Niro a jeho premena zapricinena vycitkami svedomia, je ukazkou nadobudnutej bozskej vyrovnanosti, pokoja a lasky. Indianom bola sprostredkovana moznost ,,scivilizovat sa'', aby boli nakoniec v ramci plnenia politickych idealov opat ponizeni na uroven divochov. ,,Ako viete, ze plnite Boziu volu?'' bola pre mna vobec najsilnejsou scenou. Klenot medzi filmami. (10.07.2009)