Šarlatové písmeno

Z tohoto filmu jsem byla kdysi úplně okouzlená. A co nyní při opakovaném zhlédnutí? Pořád mi imponuje ta láska, která musí čelit překážkám v krutém puritánském prostředí, pořád se s chutí zaposlouchávám do nádherného ústředního hudebního motivu. Ale taky vidím, jak se tu přehrává, až to hezké není, jak jsou některé dialogy či scény nepřirozené, jak je to místy už příliš sentimentální a sladkobolné, bohužel někdy skoro až k smíchu či minimálně pousmání. Vlastně mě Šarlatové písmeno tentokrát více baví zhruba od druhé poloviny, kdy ne že by ta hlavní romantická linka vymizela, ale přece jen je trošku upozaděna nebo, řekněme, naředěna tím, jak do děje zasahuje zdivočelý manžel hlavní hrdinky, události nabírají větší spád, později více vystupuje i motiv rozepří bílých obyvatel a indiánů. Zároveň, když říkám "baví", tak je to ne zcela dostatečná kompenzace za tu příjemnou uvěřitelnou romantiku, kterou jsem se těšila, že si zopáknu a tentokrát mě tak nepohltila. Z určité nostalgie, kvůli těm dojmům z dřívějška, které ve mně pořád někde zůstávají, a taky prostě protože Gary Oldman a Demi Moore, ve svém hodnocení trošku nadsazuji a slušné tři hvězdy a 60 % Šarlatovému písmenu dám. Snad si na mě Ďábel nepočká a nepočastuje mě za to nějakým nehezkým znamením. (13.03.2023)

Zakázaná láska zaradená do čias puritánskej Ameriky, keď ešte sme mali otroctvo a kde indiáni bojovalo o svoje právo na územie, tradície, náboženstvo. Veriaci človek som, ale príde mi odporné čo robili kresťania za čias inkvizície, považovali ľudí za čarodejov alebo kacírov, ono hranie sa na boha/bohov ľudom asi vždy išla a aj ide, ... elulijajaja, elulijaja, elulijajaja. I keď chápem že príbeh kde je žena natoľko silná, že zvládne hanbu a verejné ponižovanie jej aj dieťaťa a to všetko len preto aby nezradila chlapa ktorého miluje, je srdce revúci ale ja som moc toho necítil, Našťastie film nie je len o zakázanej láske, ale aj o spolužití domácich s príživníkmi z Anglicka ktorí majú pocit, že sú doma Hudba skvelá, herci tiež, dej ma ale nudil, to vloženie do prostredia kde majú všetci v hlave miesto rozumu hovná ma privádza do zúfalstva a neviem sa vlastne stotožniť ani s jednou postavou ... Na druhú stranu pozrime sa kam sme to dopracovali dneska, úplne obrátená strana mince, od extrému k extrému.... (23.05.2014)

Šarlatové písmeno je jeden z tých filmov 90.rokov, na ktorý som narazila vďaka televíznym kanálom a od detstva k nemu prechovávam silný citový vzťah. Poburujúca puritánska ťažkopádnosť, príjemne kontrastujúca s krásami divokej prírody či osídľovania a najmä vášnivá romantická línia môžu za to, že tento film v mojej zbierke "citlivých, pohladzujúcich" unikátov zastáva osobité miesto. Vynikajúci Gary Oldman, na ktorého je v jeho dobových postavách (Beethoven, Dracula,...) radosť pozerať a melancholická dojímavá hudba Johna Barryho mi natoľko utkvela v pamäti, že Šarlatovému písmenu vďaka nej pripisujem väčší význam než v skutočnosti možno zasluhuje. (20.11.2011)

Je toho tu prostě moc. Tvůrcům evidentně nestačilo komorní drama obsažené v Hawthornově knize (holt z komorního dramatu velkolepý spektákl neuděláš) a tak se rozhodli příběh trošku "opepřit". Takže se sem přidalo čarodějnictví, téma střetů s indiány, naťuklo se i otroctví a aby toho nebylo málo, ještě necháme Hester málem znásilnit. No a na konci samozřejmě typický americký happy end. To vše pěkně zabalené do kýčovitého baličáku bez i jen špetky nadhledu. Možná je dobře, že na rozdíl od knížky nedostala více prostoru malá Pearl, i když v knize byla mojí nejoblíbenější postavou - to už by byl úplný galimatyáš. Připočteme-li, že Demi Moore místo hraní hlavně ukazuje pěkně oholené nožky či vytrhané obočí, sympatický Oldman a úžasně odporný Duvall to prostě nevytrhnou. (19.03.2011)

„Kam až chceš zájsť?“ – „Tam, čo mi postačia sily.“ Viem, že by som mal napísať aspoň troška kvalifikovaný a chladnokrvný dôvod, prečo dávam tejto prehnane dlhej a miestami nudnej záležitosti až 60%, ale napíšem jediné – lebo je to pekné :-) Je to pekne nakrútené, pekne obsadené, pekne napísané a zasadené do peknej výpravy. Proste je to pekné (hoci sa to odohráva v dobe, v ktorej by ste určite nechceli žiť). Garymu Oldmanovi to v čiernom (a aj v milostnej polohe) svedčí a film pochádza ešte z doby, kedy to s Demi Moore nebolo najhoršie a bola relatívne pekná a rozkošná. Inak som sa ale dosť nudil a túto cukrovú rozprávku je nemysliteľné porovnávať s predchádzajúcou Joffého klasikou a to nezabudnuteľnou Misiou. (22.08.2009)