Hra na pláč

Jedním z cílů a ambic filmu je seznamovat se světem, s kterým se běžně nesetkáváme nebo (v lepším případě) nikdy nesetkáme. Vždyť i Boy George zpívá: "Don't want no more of the crying game". A tak (raději) utečme od příběhu režírovaného IRA, a všímejme si následného vztahu dvou mužů: Ferguse a Joddyho, a Ferguse a Dil. Pro oba platí, že při poznávání jeden druhého se postupně mírní počáteční averze a zaujatost, a provedení chladnokrevné vraždy se stává takřka nemožným. Pozn.: Angličtina má poměrně dost idiomů spojených s pláčem: crying game, crying shame, crying time atd. Při překladu je třeba se trochu zamyslet. Hra na pláč asi nebude to pravé ořechové. (04.09.2015)

Na obed guľáš, večer guľáš. Na obed jedlý, večer žánrový. Neobľubujem horory, založené na ľakačkách, neobľubujem filmy založené na zvratoch, ktoré presmerovávajú žáner i dej, aby ho neskôr neumelo spojili s predošlým. Nebol som síce znechutený, iba som nezaujato sledoval čo sa na obrazovke deje, potešilo ma zopár známych pesničiek a bol som celkom rád, keď film skončil. (17.05.2018)

Jeden z mála filmů, kterej mě dokázal docela slušně šokovat. Sice to neni žádnej drsnej thriller, jak sem si původně myslel, ale za to to má dobře zrežírovanej zajímavej příběh, kterej je ještě okořeněnej několika napínavejma scénama se skvělou hudbou. Jediná škoda filmu je, že Forest Whitaker nedostal větši prostor, protože jinak fakt exceloval. (02.04.2007)

Krásně pojmenovaný starší snímek mého oblíbence, obsazený mým neoblíbencem - no, myslím, že za zkoušku to stojí - řekla jsem si - bohužel, nestálo.... Tak hlavně - celou dobu jsem měla pocit, že postavy předstírají něco jiného, než k čemu nakonec dojde, nic na mě nepůsobilo opravdově (včetně Dil, kterou jsem prokoukla při prvním detailním záběru v kadeřnictví, takže překvapení se nekonalo), nefungoval pocit viny jednoho, ani oddaná láska druhého, tím padá i smysl celého příběhu a já odečítám jednu hvězdu za druhou, až mi zbývá jen jedna jediná - za hudbu. P.S. Nakonec mě nejvíc ze všeho zaujala biografie Jaye Davidsona, kterou jsem si díky Hře na pláč přečetla. (07.01.2012)

po dlhšom čase zase jeden päťhviezdičkový:), vynikajúci scenár, slušná režia, dokonca aj "gulaty whittaker" (hihi troska pripodivné meno na toho "čierneho drobčeka") sa snažil. :) a mimoriadne si to "svoje" uhral mladý Davidson, nehovoriac o hercovi menom Stephen Rea. Má niečo v sebe, ten Ír. Budem sa musieť pokukať po ďalších Jordanovych dielkach :) (31.10.2013)