Michael Collins

Neil Jordan mi omnoho viac ulahodil čistokrvnou upírsštinou (Interview s upírom) a melancholickou romantikou (Hranice lásky), ale Michael Collins vo mne napriek perfektným hercom a dobrému scenáru nezanechal takmer žiadne dojmy. Bohužiaľ, mne čoby zhýčkanej milovníčke Hollywoodu nestačí k 100%tnému uspokojeniu "len" prepracovaný obsah. Zmocnil sa ma nepríjemný pocit, akoby som sa dívala na nezáživnú televíznu drámičku na nedeľné poobedie, ktorá v rámci vizuálu nemá vôbec čím nadchnúť, práve vďaka tomuto nedostatku si na razantného bojovníka za Írsku slobodu o mesiac už ani nespomeniem. Škoda, že tento významný politický námet nedostali do rúk majstri filmárskej zručnosti - bratia Scottovci, Fincher, .... (26.10.2011)

Krvavá neděle. A taky pondělí, úterý, středa a zbylé dny v týdnu.. Spirála násilí stojící za přerodem smaragdového ostrova je Jordanem podána ve stejném duchu jako způsoby hlavního hrdiny, tzn. chaos a energičnost (všimněte si, jak je Neeson prakticky v každé scéně v pohybu), ale přitom se snaží vyjít vstříc i divákům, co o boji za irskou nezávislost nemají ani ahnung. Rozhodování mezi třemi a čtyřmi hvězdami nakonec usnadnily spolehlivá jména i v drobných rolích, jímavý hudební doprovod (Goldenthal, irské lidové písně) a Mengesova kamera v nočních scénách. Dilema měl i „Big Fella“ Collins, když přemítal, jestli poslat další lidi zabíjet, ale pak si asi vždycky vzpomněl na třetího amerického prezidenta Thomase Jeffersona a jeho: „Strom svobody musí být čas od času osvěžen krví vlastenců a tyranů..“ (16.01.2020)

Filmů o IRA, její problematice a historii tu bylo už několik. Od moderně pojatých, pojednávajících o situaci z před několika let až po ty starší, popisující utváření a osobnosti, které přímo ovlivnili dějiny a sled událostí. Michael Collins se řádí do druhé sekce, avšak díky bohu zde absentuje přílišná škrobenost a velkohubost, která se tak často ve filmech podobného ražení (velký hrdina) objevuje. Neeson sice hraje výrazně mladší postavu, ale charizmatický a věrohodný je dost. I jeho projevy jsou vcelku působivé (samozřejmě i práce režiséra, potažmo scénáristy). Výtečné jsou kostýmy a výprava (tradičně skvělý Jordan) a překvapí i prakticky naprostá absence patosu. Velké válečné sekvence působí v rámci možností tvůrce relativně věrohodně a být zde ještě trochu více emocí (...patosu...), byl bych spokojenější, ovšem to už je jen a pouze osobní vkus. (06.09.2007)

Bezesporu kvalitní historicko životopisný film, v podstatě přesně takový, jaké se v 90. letech točily. Jelikož ale neznám nijak podrobněji historii Irska, doplatil jsem na způsob, jakým Michael Collins přistupuje k divákovi. V podstatě mu během filmu nedodává žádný bližší kontext a spoléhá na to, že příjemce ho buď zná, nebo si ho tak nějak domyslí. A protože tak jako téměř každý životopisný snímek, i Michael Collins je spíše sled na sebe kupících se událostí, než dramaturgicky vystavěný filmový příběh, absence zmíněného kontextu i různých motivací postav poměrně bolí. Půlku filmu jsem tak strávil s otevřenou Wikipedií a pokoušel jsem se sám sobě osvětlit, proč tenhle, který předtím byl na téhle straně, je nyní na straně opačné a co chce tenhle, když předtím chtěl něco jiného. Celý ten kontextový guláš zachraňuje výpravnost a velkolepost samotného vyprávění i přítomnost velkého množství slavných hereckých jmen. Jsem nicméně rád, že jsem se díky/kvůli tomuhle filmu dozvěděl něco málo o historii Irska, i když to vlastně nebylo jeho přímou zásluhou. 5/10 (26.09.2018)

Postava tohoto muže, který byl radikálem a zároveň politikem je nadmíru zajímavá právě proto, že o dějinách Irska nám není tolik známo ale jsou historicky velmi hodnotné, co se týče sebeurčení národů v první polovině 20. století. Doporučuji shlédnout Michaela Collinse a poté Krvavou neděli. Film Neila Jordana uchvátí přes svou délkou komplexním a bravurně odvyprávěným příběhem, kde se najde místo na skvělé herecké výkony i dramatickou akci. Není to akční film, ale na své si přijdou milovníci vyprávěných historických dramat. 80% = 4/5 (11.08.2014)