Ve spárech ďábla

Když to běželo v kinech, zvažoval jsem, zda-li na to jít a nebo nikoliv. Ted zpětně jsem rád, že jsem nešel. 90 minut čistého průměru, který ničím nevyniká a ani zdaleka ničím nepřekvapí. Všechny scény jsou na 90 procent předvídatelné, takže žádné překvapení a nebo vylekání se nečeká. A co si budeme povídat, celkově ani ten příběh není ničím zajímavý. (05.03.2019)

Vynikající prostředí, dobrý nápad, kvalitní filmový štáb a chuť natočit fajn horor. A přece se to dá tak lehce posrat. Tohle je vážně škoda, za jakýchkoliv jiných možností by to mohl být horor jako víno. Bohužel, lehce se dá z kvalitní podívané přejít na tuctovou sračku a z příjemně vybudované atmosféry vygradovat totální předvídatelnou nudu. (29.10.2019)

Absolútne tuctový démonický horor, ktorých je ako hnoja..., ale nie je to žiadna tragédia a v podstate takáto jednohubka fanúšika poteší. Keď už pre nič iné, tak určite minimálne pre tie nádherne hororové priestory nočnej márnice v obrovskej bostonskej nemocnici. Už dávno som z hororovej výpravy nemal tak "krásne" skľučujúci pocit, atmosféra sa miestami skutočne dala krájať. A to je veľké plus. Príšera obstojná, aj keď nijak obzvlášť hrôzostrašná. A aj ten bodycount mohol byť väčší. Vo finále ale nemám väčšie výhrady.... kiež by viacero pokusov o horor skončilo aspoň takto... 60 %!! (04.01.2021)

Klasický "efektový horor". Pokud hledáte lekačky, pocit strachu a temnotu, bude tento film pro vás. Pokud však očekáváte navíc i nějaký zajímavý příběh v pozadí, tak to není dobrá volba. Výprava je zde téměř neexistující, téměř celý děj se odehrává na jednom místě. Ale to by se dalo hororu odpustit, pokud by za ním stála nějaká zajímavá myšlenka, která tu chybí. (01.11.2023)

Márnice či pitevny nejsou zrovna ideálním pracovištím, ve kterých by většina z nás chtěla pracovat. V některých vzbuzují tato místa doslova panickou hrůzu, další by se tam alespoň jednou v životě chtěli podívat jen tak ze zvědavosti. No jedno je jisté, většina z nás se tam určitě podívá, ale už jen coby mrtvá schránka před kremací či pohřbem. Podobně laděné horory mám docela rád, takže jsem se samozřejmě těšil. Mnozí tento kousek nepřímo srovnávají s The Autopsy of Jane Doe (2016), který ovšem ve mně zanechal na rozdíl od mnoha jiný jen pocit průměrné podívané a nepovažuji za bůhvíjak skvělý filmový počin. A podobný pocit mám i z toho kousku. Ve spárech ďábla je v konfrontaci s druhým jmenovaným filmem ještě o něco horší, ale přesto si nemyslím, že by šlo o vyloženou tragédii. I zde se dočkáme několika slibných momentů – zvláště pak v samotném začátku (během vymýtání) a druhé polovině, kdy se počet mrtvých začne zvyšovat. Mezi tím se však dočkáme poměrně zdlouhavé nudné pasáže, která mě neustále nudila dívat se na časomíru. Rozjetá psychologická hra s divákem se totiž dost míjela účinkem, zvláště když už všichni vědí, že tady nepůjde o bláznivé představy hlavní hrdinky, nýbrž konfrontaci s posedlým tělem. Což je škoda, že si úvodní scénu nenechali tvůrci na pozdější dobu (třeba během vyprávění s otcem Hannah). Hlavním plusem filmu bylo ženské obsazení. Představitelka hlavní hrdinky Megan (Shay Mitchell) mi byla vcelku sympatická a předvedla slušný výkon, pro Stanu Katic mám velkou slabost už delší dobu (od seriálu Castle na zabití) a Kirby Johnson coby posedlá Hannah Grace díky své pružnosti a „tělní anomálii“ – kdy dokáže své tělo zkroutit do neuvěřitelných póz, ani nepotřebovala příliš digitálních úprav – což se samozřejmě tvůrcům hodilo do krámu. Tento film tak sice hapruje mezi průměrem a podprůměrem, ale díky Staně Katic dám 10% navrch. Tudíž finální zúčtování je rovných 50%. (28.07.2019)