Purpurová růže z Káhiry

Raz to prísť muselo, po mnohých **** filmoch a pár slabších som sa konečne dočkal dokonalého Allenovho filmu, ktorému nemám čo vyčítať. Naplno sa tu prejavuje jeho láska k filmu, k jeho očarujúcej schopnosti ilúzie reality a blahodárnym účinkom na dušu. Filmy bez Allena od Allena sú dosť rozdielne, ale väčšinou aj lepšie ako s ním. (16.09.2009)

Typicky katastrofalni Woody. Spatny scenar, uboha rezie, zoufali herci, priserna hudba a predevsim neskutecna nuda. Nejvic me dostava, ze je to oznaceno jako komedie, protoze s vtipnosti to skutecne nema absolutne nic spolecneho. Tohle je presne duvod, proc je Woody Allen vylozene spatny reziser. Btw, tahle zajimavost je velmi smutna: "Viggo Mortensen řekl, že byl velmi pyšný na to, že měl ve filmu malou roli, protože si zrovna procházel těžkým obdobím. Když poté vzal na film do kina celou svou rodinu, tak byl velmi zklamaný, protože zjistil, že všechny scény, ve kterých se objevil, byly vystřiženy." 2/10 (24.04.2010)

WOODY ALLEN ma upútal svojim scenáristickým nápadom na Purpurovú ružu z Káhiry už len z toho dôvodu,že mám možnosť zhliadnuť FILM VO FILME,kedy postava z plátna vystúpi VON k hlavnej hrdinke,cinefilke Cecilie,ktorá film videla X-krát,servírka,ktorá je jej profesia ju deptá,deprimuje,padajú jej taniere,a tak šéf má toho dosť.Ide sa odreagovať do kina na svoj obľúbený film s fiktívnou filmovou postavou Toma Baxtera...Manželstvo jej neklape,muž hrubian,sedliak nemá k nej pochopenie,týra ju ako sa len dá,ponižuje ju ešte vehementnejšie,kedy sa povestný pohár raz a navždy pretiekol... Výborné herecké výkony,Mia Farrow,ktorá hrala v nebezpečnom filme Romana Polanského: Rosemariino dieťa,má tentokrát iné trampoty ako vtedy. Jeff Daniels v Dvoj/role herca Tom Baxter/Gil Shepherd podáva svoj perfektný herecký výkon ešte rannej kariéry. Najväčší tromf má režisér a scenárista Allen v scenári,atmosfére Ameriky 30 rokov,keď bolo veľa chudobných,štýlovej hudbe...Je to jeden z najlepších filmov Woodyho Allena bez Woodyho Allena,ale stále niečo tomu chýba. Možno som ešte stále nedocenil workoholika ALLENA? Jeho filmy prinášajú určitú inšpiráciu... (10.05.2015)

Častokrát mě jako diváka napadlo, jaké by to bylo mít možnost vstoupit do filmu a užívat si s ostatními filmovými postavami života na plátně. Woody to ale vzal z opačné strany: co když smyšlenou postavu přestane bavit stále se opakující tajtrlíkování a zatouží zakusit "opravdový" život? Purpurová růže z Káhiry je zároveň fungující romantickou komedií i poctou filmu jako takovému - když si nespokojené charaktery stěžují na nepřítomnost jedné z hlavních figur a glosují přitom dění ve filmu i mimo něj, člověk musí být nutně okouzlený. Smekám před Jeffem Danielsem i Miou Farrow, rolí se zhostili opravdu bravurně a zvláštní zmínku si zaslouží i Danny Aiello, který mluví a vypadá jako Robert De Niro. (01.07.2011)

Woody považuje Růži za jeden ze svých nejpovedenějších filmů. Proč? Protože tu předvedl své stěžejní téma - jaký je rozdíl mezi realitou a fikcí - realita je drsná, proto z ní utíkáme do fikce, která je opojná svými iluzemi, ale tato opojnost je pouze chvilková a právě jen iluzí, jak zjistí i hrdinka na konci. Nicméně tu skvěle předvedl onen rozpor, že "skutečné postavy touží po životě fiktivním, zatímco ty fiktivní chtějí skutečný", jak se to cituje ve filmu. Je to jednak velmi komické a zároveň i v podstatě pravdivé. Růže je Woodyho vyznáním lásky k iluzím a zároveň přiznáním jejich hranic. (16.07.2008)