Každý mladý muž

Asi v hodnocení nadsazuji, ale Juráčkův film "Každý mladý muž" je dle mého formálně dokonalým filmovým dílem, řadícím se k tomu nejlepšímu z tzv. "České nové filmové vlny". Příčinou nízkého hodnocení zde na ČSFD je snad fakt, že velká část uživatelů nikdy neprodělala základní vojenskou službu, notabene ne v době socialismu, a potom pochopitelně obecná nechuť zdejšího, po výtce mainstreamového publika k artovějším filmovým počinům, související snad s jeho (ne)schopností vnímat a přemýšlet... První, čím film vnímavého diváka zaujme, je nepochybně jeho výtvarně podmanivá kamera, pečlivě komponující zdánlivě nehledaný a reportážně "úderný" záběr, který také dosyta prokresluje světlem či naopak širokou paletou polostínů. Už kvůli kameře samotné toto dílo rozhodně stojí za vidění. Samozřejmě nejen kvůli ní... Zdánlivá náhodnost a námětová neutříděnost obou povídek má ve skutečnosti hluboce promyšlenou osnovu. Existují totiž pouze dvě věci, které neustále zaměstnávají mysl vojáka v základní vojenské službě: 1) "svobodný" svět mimo kasárna a 2) ženy. Obojího se "obětem" ZVS zoufale nedostává a právě proto se snaží, pochopitelně také často poměrně zoufale, obojí vyhledávat. Zmiňovaná absurdnost, v první povídce vskutku téměř surreálná, ve druhé spíše tragikomická, pochopitelně pramení především z nenormálnosti situace, do níž se mladý muž v období základní vojenské služby dostává. Přes zdánlivou nehledanost jednotlivých záběrů je Juráček, jako citlivý pozorovatel, samozřejmě pečlivě vybírá a už tímto výběrem k absurditě podvědomě směřuje... Všednodenní banalita "hry na vojáky" se zde propojuje s banalitou "světa mimo", aby v důsledku podtrhly nenormálnost a vyšinutost "kasárenského" života a světa. V tom je mimochodem nepochybně přítomna i velká dávka pacifismu... Není pochyb o tom, že zde režisér "zhmotnil" vlastní pocity a dojmy z absolvování ZVS. Některé scény by ostatně snad ani nebylo možné vymyslet "od zeleného stolu", ale musely být v nějaké formě zažity či alespoň odposlechnuty z vyprávění jiných... Tím vším film nejen zapadá do okruhu filmů "České nové filmové vlny" jako její důstojný reprezentant, ale dokonce se řadí k jejím nejlepším dílům, jakými jsou především filmy Ivana Passera (Intimní osvětlení) a Miloše Formana (Černý Petr, Kdyby ty muziky nebyly, Konkurz, Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko). Celkový dojem: 90% Zajímavé kometáře: Erw, Jonatthan (07.08.2010)

Po prvním zhlédnutí před rokem jsem film ztrhal jako nestravitelně naivně moralizující, školácky působící pokus o vtip a myšlenku. Podíval jsem se pro jistotu dvakrát, leč víc než jednu hvězdičku jsem z toho nedostal. Úvod sice vyhlížel slibně, závěrečná scéna mi už tehdy připadala geniální, ale celý film mezi tím jakoby nestál za nic, jen etudní herectví Vyskočila s Landovským potěšilo, stejně jako nezaměnitelný Jakim. Monoslečnovitá koncepce výborná, mnohé dialogy pozoruhodné, přesto zůstával veskrze prachmizerný dojem, místy mi bylo z toho filmu trapně (zvláště z postav Štěpánkovy a Horváthovy, ale třeba i z dojmu z „pábitele“ Huga, jakkoli věřím, že mohlo jít o přepis reálné osoby – ta vehementně chtěná opravdovost čiší z tohoto filmu odevšad). Tentokrát je dojem mnohem lepší. Zřejmě díky tomu, že už jsem věděl, do čeho jdu a hlavně, co od filmu nemám čekat, vystoupily do popředí momenty kvality a všechno jsem si užíval prost malichernosti. (Vliv má jistě i to, že mě následně Juráček dvěma jinými filmy z té doby přesvědčil o svých mimořádných tvůrčích kvalitách, takže jiný úhel pohledu je nutný.) Zvláště náznakovost skorokomunikace mezi oběma vojáky v první povídce (z „bažantovy“ strany předimenzovaně za dva rohy jdoucí) je parádní subtilní hrou s něčím, co je okamžitě jasné každému, kdo byl na vojně (to ve velmi příjemných, hezky snímaných „lokacích“ a s roztomilými hudebními všlehy). Zůstává sice též onen lehce trapný dojem nezvládnutého pokusu o „silnou autentickou výpověď“, křečovitosti některých „vtipností“ a násilnosti různě implementovaných, leč explicitně vyjadřovaných myšlenek (zvláště v některých etudách druhé povídky), celkový dojem je však mnohem příznivější, jakkoli na mne herectví té spousty později slavných mladíků i na podruhé působí poněkud hystericky a pozérsky (vyjímkou jsou mi hlavně už zmínění Jakim, Landovský a Vyskočil (jakkoli posledně jmenovaného nemám v oblibě) a samozřejmě Václav Havel v sebeprorocké epizodní roli kouřícího pacienta). Přilédnout je také nutno k tomu, že v roce 1965 takto podané příhody z vojny v ČSLA musely působit velmi provokativně. Šandíka sice upozorňuji, že na vojně jsem byl, nad jeho zařazením Každého mladého muže mezi to nejlepší z nové vlny stále kroutím hlavou, nicméně jeho komentář je zde ze všech nejpřínosnější (vyvažuji ho však Enšpíglem). Naopak ke komentáři od Madadajo musím poznamenat, že citované věty „s neuvěřitelným poselstvím“ přesně vystihují bolest tohoto filmu (s vyjímkou podařené Jakimovy rozpravy o dopisování). Kolik si to „zaslouží“ hvězdiček neřeším, ty tři jsou kombinací původního a pozdějšího dojmu. (18.05.2012)

Nemá smysl nadhodnocovat, protože Juráček, kterého jinak jako autora a režiséra mám rád. Dovedu si představit, že když dostal možnost, zapátral v tom, co se mu doposud přihodilo, a nasázel historky z vojny. Nic proti, ale je to docela nuda. Zvláště povídka s přípravou večírku sice vyzní příjemně absurdně, ale je dlouhá zbytečně moc, kraťas do 10 minut by jí slušel daleko víc. Putování mazáka a nováčka městem a do nemocnice sice již má nějaké atributy pozdějších Juráčkových filmů včetně jisté atmosféry a okouzlení zajímavými místy města, ale opět je námět na středometrážní povídku příliš rozvláčný. (03.06.2018)

Ta vlast, ta žena, tu první se muž učí bránit zbraní, tu druhou dobývat něžnostmi, aby ji pak přefikl a měl s ní syny, kteří se budou učit bránit vlast, a dcery které budou dobývány něžnostmi, aby byly pak....Pseudo-umělecká agitka o tom, jak se v láskyplném lůně socialismu z chlapců stávají chlapi. Landovský s Vyskočilem chodí po městě, zatímco nám Juráček v druhém plánu ukazuje jejich zrání (sebevražda, hřbitov, nemocnice, ženy mladé i starší...); ač se zdá v míru nesmyslné hrát si na vojáčky, nepřítel nikdy nespí a připravuje se v skrytu vraždit a znásilňovat naši vlast a naše ženy. Nudné, strojené a natočené ve stylu socialistických týdeníků. (28.09.2010)

Zcela průměrný povídkový film. Nebudu hodnotit přehnaně dobře jen kvůli tomu, že jeho autorem je jedna z výrazných postav tzv. České nové vlny a že v povídce první má štěk v té době ještě roztomile mladý budoucí prezident Václav Havel. Suma sumárum: Každý mladý muž sice myslí jen na ženy, dá se o tom točit ale i výrazně zábavněji... (03.12.2013)