Případ pro začínajícího kata

Juráček byl především scénárista, ale podepsal se zároveň jako režisér pod jedním z nejzajímavějších filmů našich filmových dějin, když v krátkém období tvůrčí svobody natočil podle proslulého románu Gulliverovy cesty nápaditou alegorii na absurditu života v totalitním Československu. Je to nejenom klíčové dílo Pavla Juráčka, ale zároveň i nejvýznamnější role herce Lubomíra Kostelky. Děj není podstatný, rozhodující je atmosféra postavená na černém humoru, jízlivém sarkasmu a obrovské nadsázce. Režim Juráčkovi jeho film nikdy neodpustil, a tak nakonec tenhle autor skončil opravdu špatně. Jestli u nás existuje ve 2. polovině 20. století filmové dílo, které by reflektovalo Kafkův literární styl založeném na absurditě, pak je to právě Případ pro začínajícího kata. Celkový dojem: 100 %. (13.06.2006)

No z hlediska stranického zájmu to musím naprosto odmítnout... tedy socialistického zájmu, soudruzi... Tfuj! Toto je klasický příklad formalistického obžerství a hlavně, soudruzi! - existencionalismu... A co si budeme namlovat, ten Juráček kolem sebe vrší alegorie, ale jde mu hlavně o zesměšnění naší socialistické společnosti! ... takhle nějak snad reagovali někteří "zodpovědní" soudruzi, když byl tenhle naprosto kafkovsky absurdní, depresivně nepochopitelný, neobyčejný film uvedený do kin. Sled naprosto nesouvislých záběrů spojuje jen čím dál zmatenější a vystrašenější postava Gullivera, která se marně pokouší nalézt nějakou racionální a nakonec už jen jakoukoliv hodnotu, jistotu v onom zoufalém světě. Výjimečný snímek s hereckou smetánkou z Činoheráku, škoda režiséra Juráčka... 90% (20.11.2006)

Na prednáške: PROFESOR: Řekněte nám slečno, za jakých okolností konstatujeme u vyšetřovaných objektů tzv. úpornou mlčenlivost? SLEČNA: k úporné mlčenlivosti dochází u objektů duševne méněcenných až debilných. GULLIVER: Včera pane profesore, včera jste úporně mlčel Vy. JA: napriek rytmicky nevyrovnanému záveru, v českých luzích a hájích NEVIDENÉ a NEVÍDANÉ! (25.10.2016)

Vynikající Swiftova satira, krutě a nemilosrdně se vysmívající zlořádům své (samozřejmě nejen té) doby posloužila jako odrazový můstek k srovnatelnému, o musilovsko-kafkovsko-camusovské motivy obahacenému dílu o společnosti řídící se nepochopitelnými pravidly, likvidující samu sebe i projevy jakékoliv svébytné individuality. Nesmírně palčivé, zdánlivě symbolistické zaznamenání zlořádů své doby pochopitelně ve svých konkrétech ztrácí na čitelnosti, absurdní a existencionálně strašidelné atmosféry nám tu však v každém případě zůstává dost. (22.11.2006)

Jeden z nejlepších českých filmů nové vlny 60. let režiséra Pavla Juráčka, podobenství, jež dodnes neztratilo nic na svém kouzle i provedení. Díky určité zásadovosti režiséra Pavla Juráčka se mu moc filmů natočit nepovedlo - znelíbil se totiž svými přímými názory stranické garnituře, takže měl o práci nouzi, a hlavně ve filmařině. Přesto to, co zůstalo, patří k nejlepším českým filmovým dílům, a Případ pro začínajícího kata, jehož prvotní název zněl Krajina vlídných bludiček, pak k vrcholům toho, co u nás kdy bylo natočeno. černobílé podobenství je totiž natolik mnohovrstevné, že si na film můžete dívat stále znovu a vždy objevíte nové roviny a nové myšlenky. Příběh vychází volně z Gullverových cest do Bilnibarni a Laputy. Muž - Gulliver - se podivným způsobem dostane poté, co přejede oblečeného zajíce s hodinkami, do zvláštní krajiny, kde potkává lidi svého mládí. Ti ho však nepoznávají a žijí jiný život. V této krajině jsou i další zvláštní věci, např. se tu jeden den v týdnu nesmí mluvit, aby se nevyčerpal vzduch. Najdeme zde akademii vynálezců, jejichž přístroje na ruční pohon dávají tušit, že zde čas začal běžet pozpátku. Než se mu podaří utéct, zažije ještě mnohé a podivnější příhody... I když zde najdeme hodně paralel vůči tehdejšímu komunistickému režimu, nejde jenom o ně. Díky určité nadčasovosti v dalších tématech (pokrytectví, snobismus, ale i sny, touhy a přání) má snímek co říci přemýšlivému divákovi i dnes. Nehledě na skutečně precizní zpracování, herecké výkony, práci se zvukem, hudbou (najmě tou v pozadí, třeba pokud jde o písničku, zpívanou dětskými hlásky, a její text), kamera našla nejlepší možné exteriéry. (31.03.2012)