Případ pro začínajícího kata

Mnohem víc než u jiných filmů lituji toho, že jsem nečetl "předlohu", totiž Swiftova Gulivera - to by mi asi pro náležité docenění filmu hodně pomohlo. Znám z knihy jen nepatrné úryvky, které mě ale ohromně překvapily geniálním satirickým ostrovtipem a neuvěřitelnou nadčasovostí tohoto díla ze (jestli se nepletu) 17. století. K filmu samotnému: svým způsobem unikátní, scénicky moc hezky udělané dílo. Ohromně se mi líbil začátek, dokud je Guliver ještě v tom domě a mluví k divákovi jako vypravěč. Pak už jsem se poněkud ztrácel v rozbitém sledu metaforických, absurdisticky laděných scén. Jednotlivě jsem si je vychutnával, ale postupně jsem upadal do stále větší únavy, pokud jde o postižení celku. Ne že by společensko-politická výpověď nebyla zřetelná, ale prvoplánové politikum mi tady nestačí. Takhle vnímám Juráčkovo opus magnum jako vcelku méně zdařilé než Postava k podpírání, ačkoli závada může být "v mém přijímači". Rozhodně to stojí o několik pater výše než Každý mladý muž. Zvláštní je, že jakási topornost Juráčkova vyjadřování, kterou vnímám u všech těchto tří filmů, mi u Každého mladého muže připadá jako ryzí neumětelství vyrábějící paskvil, kdežto tady jako osobitý rys díla, u Postavy k podpírání dokonce jako "to pravé". Mimochodem, zaregistrovali jste v Případu pro začínajícího kata muže s kočkou v aktovce? Jo, je to on. PS: Děkuji Augovi za mimořádně přínosný komentář - referát. (25.03.2011)

Slabé čtyři nakonec dávám. Proč? Popíšu. Všudypřítomné absurdity jsou tady pro mě velké plus. Jenže absurdity nedokážou utvořit celý film, takže to tady někdy pokulhává, a to hlavně v prostředku filmu, kde jsem si i začal nudit. Prvních a posledních 20 minut se mi na filmu zamlouvali nejvíce a prostředek byl stále s tím vším na střídačku. Každopádně je film dobře zvládnutý a rozhodně není špatný. (20.01.2018)

Po letech definitivně nejzásadnější počin nové vlny a perla domácího filmu hledající konkurenta i v globálním měřítku. Scénárista a režisér Pavel Juráček si postavil pomník doslova v hodině dvanácté a osudově propojil ironické zobrazení Balnibarbi s tragickou tendenční situací. Ale satirická nota je ve vyznění spíše floskulí pro historické datace. Režisér zcela potvrdil svou zálibu v komplikovanosti vyznění, diváka vůbec nešetří a na položenou otázku dává jen mlhavou odpověď. Proto je sledování nesmírně těžké, chce to vícero shlédnutí, líbit se Vám to možná hned nebude. Obratnější tedy je sledovat zprvu spíše formu, protože obsah je i nepokrytě subjektivní bez jasného klíče. Film, který se rodil takřka tři roky vytvořil modelovou strukturu - do absurdity dosadit konvenci a tu pak utopit v něčem, co nechápe. Nezáleží na ideologii a zřízení, takový člověk se utopí i v nejvstřícnější demokracii. A tím člověkem je ještě víc než hlavní hrdina sám Juráček. Drtivá kola Normalizace ho vzala sebou a on se další šance nedožil. Otázkou zůstává, zda by jí ovšem dovedl využít. Pošilhávajíc po současném českém filmu o tom silně pochybuji, charakter typu Juráčka by byl ve stejné nevoli jako jeho hrdina po návratu do Barnibalbi. Vidím to proto tako dokument doby, jindy by neměl šanci. Je to odkaz nejen Juráčka, nýbrž celého tehdejšího filmu. (30.01.2009)

Na prednáške: PROFESOR: Řekněte nám slečno, za jakých okolností konstatujeme u vyšetřovaných objektů tzv. úpornou mlčenlivost? SLEČNA: k úporné mlčenlivosti dochází u objektů duševne méněcenných až debilných. GULLIVER: Včera pane profesore, včera jste úporně mlčel Vy. JA: napriek rytmicky nevyrovnanému záveru, v českých luzích a hájích NEVIDENÉ a NEVÍDANÉ! (25.10.2016)

Tíživá atmosféra, absurdno, naprostá nejistota - cestovatel Gulliver se dostane do záhadného tajemného světa, kterému nerozumí on a vlastně nikdo. Metaforický obraz naší vlastní existence, tak, jak ji nechceme vidět... Jeden z nejlepších českých filmů, který přes dveře trezoru nemohl k divákovi, s odstupem času je však o to více ceněn. (26.07.2002)