Případ pro začínajícího kata

Absurdní podobenství, které je lehce čitelnou alegorií – a to na rozpor kolektivního nevědomí, iluzi idealismu, vzdor vůči konformismu, ideologický marasmus, či na nesmyslnost rozdílů mezi panujícími a poddanými – a jde tak bezpochyby o víc než zajímavou metaforu na téma dobrovolného života ve lži, která dobovým komunistickým pohlavárům moc nevoněla a tak ji poslali do útrob trezoru.... Jenže režisér Pavel Juráček zvolil příliš abstraktní až enigmatickou formu, která se snaží uchopit neuchopitelné, což zamrzí.... hodně specifický film; v mnoha ohledech až moc specifický. (02.02.2023)

Samotného mě to mrzí, ale do budoucna budu patřit k těm divákům (i když možná nakonec budu sám, samotinký like Gulliver v Balnibarbi, kdoví?), kteří si budou o Případu pro začínajícího kata pro jeho nezpochybnitelnou důležitost/ojedinělost v rámci československé kinematografie rádi číst (kupř. v roce 2020 vydala Knihovna Václava Havla všechny Juráčkovy texty, jež nějak souvisí s výrobou filmu, tj. synopsi, explikaci, filmovou povídku a dvě verze literárního scénáře; určitě se do toho někdy pustím) (a)nebo k těm divákům, kteří budou o filmu rádi přemýšlet (resp. nořit se do přemýšlení jiných), ale přitom jim tam někde vzadu v hlavě bude strašit, že je výsledný film (až na pár nápadů) moc nebavil (mně se kupř. film jevil příšerně zdlouhavým, těžko proniknutelným [parodoxně navzdory tomu, že jeho hlavní poselství je očividné], formálně, řemeslně drhnoucím, lopotícím se, jinými slovy chybí tomu lehkost šlehnutí tak typická pro satiru a absurdní humor, úlevná osvobodivost pravdivě prosloveného slova v záplavě lži - možná mě nakonec nejvíc mrzí, že právě toto [ač definováno hrozně mlhavě, obdobně lopotně stejně jako mi přišel styl tohoto Juráčkova filmu; jaké mám tedy právo být zklamán?] jsem ve filmu nenašel). Za mě tedy: toužíte-li po výborných podobenstvích, doporučil bych vám spíše Sedmikrásky, O slavnosti a hostech, ale třeba i Postavu k podpírání. Nicméně čtěte Juráčka (Deník; filmová inspirace)! 65 % [dafilms] (07.08.2023)

Noční můra inspirovaná Kaflkou, Swiftem a Lewisem? Podobenství o totalitarismu? Intelektuálská kritika intelektuálštiny? Tento film asi nemá jedno jasné řešení. Skvělé temné dílo Pavla Juráčka a kolektivu. Asi jediná hlavní role Luboše Kostelky, který je zde ve své roli průměrného jedince ve vyšinutém světě natolik dobrý, že dává zapomenout na všechny ty "komické" figury, v nichž byl herecky zaškatulkován. Omamná úvodní melodie Luboše Fišera a Lemuelův monolog, který na mne mohutně působí, ani nevím proč: „Jestliže se Vám někdy přihodí, že se dostanete do těchto končin, zahlédnete nedaleko silnice kapličku. Odbočuje k ní polní cesta, která pak pokračuje k rybníčku a starým stromořadím od hráze až k osamělému domu. Ta krajina, ta přívětivá krajina, Vám bude cosi připomínat. Vzpomenete si na studánku a vykročíte v naději, že možná potkáte bosou dívku, jejíž křestní jméno Vám navždy utkvělo v paměti. Pánové, Vy si nedovedete představit, co bych za to dal, kdybych mohl Vás uvidět, že se tamtudy ubíráte v jistotě, že jste konečně nalezli místo, kde se odnaučíte kouřit a v moudrosti se dožijete sta let. Neboť já tamtudy šel, pánové, a byl jsem tenkrát právě tak pošetilý, jako kterýkoli z Vás……Proto Vám pravím pánové, až jednou spatříte kapličku v mateřídoušce, proboha Vás prosím, pamatujte si, že tudy vede cesta, po které od nás odcházívá všechno, na co jsme přestali věřit.“ (28.07.2010)

Bizarní, satirické, místy i trochu surrealistické a pro mě až na silný závěr převelice nudné vyprávění o moru jménem politická nadvláda, která při chytrém dávkování zblbne lidi natolik, že nejsou schopni prokouknout skrze závěs lží a nepravostí. Rozhodně dobrý film, pro mě ovšem postrádající "tah na branku", který by mě donutil nespustit oči z plátna či obrazovky. (14.12.2009)

„Copak vám nestačí, že je slyšíte tikat?“ Vrchol Juráčkovy (režisérské i scenáristické) tvorby i československé nové vlny. Přes brzký zákaz mne překvapuje, že takto komplexně zašifrované, Kafkou a Swiftem poučené zprostředkování pocitů jedince neakceptovaného společností vůbec bylo dokončeno. Je to film plně autorský (mužem s kočkou odkazující na Postavu k podpírání), absurdní, satirický, zneklidňující, ale hlavně filozofický. Klade (si) otázky, nedává odpovědi. Ideje, s nimiž je Gulliver v různých podobách konfrontován, jsou pro Juráčka důležitější než ucelený příběh. Také rozdělení do dvanácti dosti odlišných kapitol, z nichž první dvě slouží k jakémusi úvodnímu „zasvěcení“, vylučuje souvislé vyprávění, jakkoli jde o film s důmyslně vymyšlenou strukturou (teprve ve druhé polovině se film trochu zklidní a mnohé matoucí fragmenty začnou dávat smysl). Proč ostatně žádat striktně logickou strukturu od filmu vzniklého ve světě, v němž zákony logiky pozbyly platnosti? Atmosférou intenzivně pochmurné, analýzou rozmanitých lidských povah velmi pronikavé „otevřené dílo“ (směr vaší interpretace se do velké míry bude odvíjet od toho, zda se zaměříte spíše na individuální, nebo na společenskou rovinu), které lze pro jeho stylistickou originalitu (jump cuty, symetrické kompozice, prvky grotesky, neustále rozbíjení časoprostorových vztahů) obdivovat i v momentech, kdy vůbec nebudete chápat, co vlastně sledujete (tj. často). 95% Zajímavé komentáře: sinp, honajz, Aug, dikobrasson (25.04.2018)