Já, truchlivý Bůh

Kundera je jedným z mojich najobľúbenejších českých autorov a jeho Směšné lásky som čítal ako prvé. Já, truchlivý Bůh je vlastne taká trochu rozkošatená anekdota, ktorá iba s problémami naplní stopáž celovečerného filmu. Našťastie bol Kundera spoluautorom scenára a duo Kopecký s Landovským by dokázali pobaviť aj bez scenára. Osobitne sa mi páčil v tomto filme Landovský, ktorého herectvo aj pri detailnom pohľade a po toľkých rokoch znesie prísne kritériá. A Kopecký v dvojúlohe sprievodcu dejom a aktéra sa asi najviac priblížil k obrazu, ktorý o ňom mala verejnosť vytvorený. (26.03.2011)

Scénář: Milan Kundera, Antonín Kachlík .. Opravdu mne občas vráží do křesla kvalita českých filmů šedesátých let. Vypravěčská odvážnost, zábavný děj a černohumorné repliky. Zase absolutně neznámý film a paráda!! Já, lajk. (30.11.2010)

Landák převálcoval Kopeckého... Scenáristé psali scénář přímo Kopeckému a Landovskému na tělo, protože od začátku věděli koho pro role chtějí. Miloš Kopecký řekl paní Jiráskové, když byl film zakázán, se sarkasmem sobě vlastním: "to je dobře že film zakázali, Lanďák byl totiž mnohem lepší jak já". (23.09.2014)

Jsem velkým obdivovatelem Kunderovy tvorby a Antonín Kachlík se jeho předlohy ujal znamenitě. Miloš Kopecký s Pavlem Landovským předvádějí nevídaný herecký koncert, avšak nejsou to pouze oni, kdo „táhnou" celý snímek... Mají velkého pomocníka v jedinečném humoru, který prostupuje celým filmem. ,,Slečno, kolik je vám let?" ,,Devatenáct" ,,Už? Ale vypadáte mladě..." Nebo také: ,,Slečno, vy máte ale krásné nohy... Škoda, že máte jenom dvě" :-) A škoda také je, že snímek v TV nereprízují častěji. Když se poté nad snímkem zamyslíte hlouběji, uvědomíte si, že skýtá i mnohá pravdivá „životní moudra", o kterých opravdu stojí za to popřemýšlet. Tohle zkrátka umí Milan Kundera dokonale. (09.10.2008)

Když nemůžu já ke Kachlíkovi, musel Kachlík ke mě. A tak místo Třiatřiceti stříbrných křepelek jsem viděl jeho nejvýše hodnocený film a ačkoli jsou mé čtyři hvězdy výrazně slabé a zásluhy přikládám spíš Kunderově předloze a spolupráci na scénáři, líbilo se mi to. Nějakou dobu mi sice trvalo, než jsem se do toho dostal (filmy o "Casanovech", kteří mají pět vztahů naráz zatímco začínají šestý a do toho vedou rozverný balící život a o ničem jiném nejsou, mě fakt nebaví), ale časem to začalo hrát víc na tragikomickou notu, která s každou další minutou byla stále více tragická. Přitom je to celé propracované, nic není na sílu, Adolf dopadne jak dopadne a ačkoli se film formálně s novovlnnými snímky nemůže moc měřit, pořád přináší dost kreativních nápadů, hlavně co se střihu, úhlů kamery nebo prolamování čtvrté stěny týče (btw jedna z posledních scén jako by byla oldies verze pointy Funny Games, samozřejmě bez drsností). Navíc herci své role zvládají naprosto dokonale, hlavně teda Miloš Kopecký, ale vyniká to i propracovaným scénářem, který má zdařilý timing gagů a pamětihodných dialogů. Jestli by toho byl Kachlík skutečně schopen (chápej v rámci toho, że by to byl hlavně jeho projekt), jednou snad posoudíš u Křepelek, ale do té doby nevím, jestli tohle byla šťastná náhoda, nebo jestli naopak Dvacátý devátý byl nešťastná náhoda. Tohle totiž má něco do sebe. Slabé 4* (09.04.2024)