S milenkou mé matky

Napřed jsem si říkala, že to bude nejspíš nějaká sociální nuda, ale styl, v jakém je téma zpracováno si mě nakonec dostalo až tak moc, že dávám plnou palbu. Protože jsem při tom filmu zažila takový to "ACH". a to hned několikrát. Islandu tam není moc, ale aspon něco, atmosféra života v tak odlišných podmínkách, než znám, je vynikající. Hlavní hrdina mě nenadchl ani jsem s ním ijak zvlášť nesympatizovala, ale stejně byly jeho hlášky super:)) Režisérská práce, stejně tak jako kameramanská je tu excelentní a muziku tvrdí výborné komentáře hlavního hrdiny - místama až geinální. Ano, v tomhle filmu hlavní devizou je styl zpracování. Možná už jsem tak "zkažená", že mi příběh a všelijaký ty vztahový peripetie nepřijdou kdovíjak exotický (nakonec každýmu se může stát, že přefikne nekoho z rodiny) zato způsob zpracování příběhu mě dostal na lopatky. Perfektní práce. (11.07.2015)

Seznamte se! Hlynur - potomek lesby a alkoholika, je od přírody pasivní a neškodný... Je unikátním originálem parazitujícím na solidaritě společnosti; trochu flegmatik, ale hlavně lenoch k pohledání:) sledovat jeho zivotní zdary, ale spíš jeho kroky vedle, to byla fakt zábavná podívaná! Tolik kuriózních scén, to se jen tak nevidí! (02.01.2008)

Cynická (ne)rodinná komedie o jednom blbovi z Rejkavíku, jehož životní náplní je bezostyšná příživa, internet, porno a pařby s partou ještě větších blbů. Dějově, přiznejme, nic moc... 101 Reykjavík je totiž jedním z těch filmů, které stojí a padají s hlavním hrdinou. A v mým soukromým měřítku spíš "padá" než "stojí". Znám celou řadu "nesympatických" ústředních postav, které člověku přilnou k srdci. Hlýnur z Rejkavíku ale zůstvává jen a pouze nesympatickým pazdrátem a odtažitým paňákem, který ve mě za celých 88 minut nedokázal vykřesat jiskřičku sympatií. Ne že tu ale bylo všechno špatně, některé konkrétní momenty by se dokonce daly nazvat brilantními. Chvíle, v níž rodinná sešlost sedí na otomanu, žvaní, futruje a dívá se na domácí video, které zachycuje jak vloni seděli na tomtéž otomanu, žvanili a furtovali... bych označil za skrznaskrz geniální. Závěr třemi slovy: Islandské, sarkastické, nezúčastněné. 50% s poznámkou, že distribuční název je opět na pěst. (16.09.2011)

Poctivý severský film, od pro mě osvědčeného Kormákura, nezklamal. Doprovázený zvláštní hudbou a Islandskou atmosférou večírků a nočního života. Sice to někdy působí jakoby všichni mladí Islandani byli na drogách, ale jen si užívají v krásném, avšak nehostiném prostředí. Hlavní hrdina je antisympatický povaleč. Vyprávění upoutá pozornost zejména díky tomu, že neustále překvapuje něčím nečekaným. Ve chvíli kdy čekáte, že se hrdina něják zachová, tak se zachová přesně obráceně. Je to originální pohled na obyvatele Reykjaviků s poněkud netradičním vztahovým příběhem. Jo a ta vana je dobrej outlet... (15.11.2015)

Natočené je to hezky a Gudnason hraje o sto šest. Což je asi jediný důvod, proč to rovnou nezahodit. Jinak je to totiž pustoprázdná povídka o vrcholně nesympatickém pitomci, který není lautr ničím zajímavý a za celou dobu nehne ani prstem proto, aby tomu bylo jinak. Veškeré dějové posuny (včetně jeho poněkud neopodstatněného napravení) přicházejí tak nějak mimochodem, náhodou. Žádný čin, jen pasivita. A tudíž na druhé straně, tedy u diváka, žádné napětí a opět jen pasivita. A žánr komedie to neomlouvá ani náhodou. (22.12.2009)