O zatoulané princezně

Je to spíše dětský film než pohádka. Točeno na Červené Lhotě, malém zemanském zámečku - zde měl být sídlem královským (!). Lucie Tomková jako princezna Julinka, s kruhy pod očima a zarytě obrácenou pusou, neobyčejně rychle vyslovovala, téměř drmolila - to vidím jako dosti velkou chybu. Neměla v sobě nic urozeného, bylo to děvče z lidu. A to by prostě mělo být poznat, i přes to, že má rozjívenou letoru a cítí se nejlépe mezi venkovskými dětmi...Místy působí film až nudně, zejméně dlouhými scénami v manéži. Ale děti se na něj dívají rády. (27.02.2008)

No, nic moc. Byla to taková ta typická pohádka o království, které vypadalo jako větší vesnice, největší autoritou se mohl pyšnit místní zubtrh pan Nebuč a vrcholem zdejší kulturní sezóny byl příjezd minicirkusu. Celá záležitost na mě působila dojmem odbyté práce na scénáři, jehož autorce zjevně nepřekáželo, že si musela občas převzít nějaký ten nápad z úspěšnějších počinů. Ve výsledku si příliš nepomohla, protože vznikl takový zvláštní slepenec, v němž zůstaly některé postavy podivně nevyužity (vodník a strašidlo), královská armáda kdysi evidentně (kdovíproč) bojovala u Solferina, a v němž byl angažován nejeden neherec (viz. zcela prkenný Petr Mikula). A pak se holt divák nemůže divit, když na královské hostině obstarává hudbu DJ Dudák. Jak říkám- větší vesnice. / Poučení: Když už uzavíráš smlouvu s ďáblem, přej si alespoň něco pořádného. (31.12.2023)

V roce 1956 sáhli filmaři do ladovské truhlice a vznikly skvělé Hrátky s čertem. O dvacet let později tam sáhli podruhé a vznikla dokonalá, i když jen televizní, Nezbedná pohádka. Pokud vynechám Kaňku do pohádky, tak deset let po Nezbedné sáhli filmaři do truhlice potřetí. A mohla to být další kouzelná ladovská pohádka, kterých je tak málo a přitom by si zasloužily zfilmovat snad všechny. Mohla, kdyby sympaticky pohodový scénář tak děsivě nezhyzdilo mizerné zpracování. Fádní a téměř bezradná režie, která jakoby Kachlíka příliš nebavila, laciná scéna postrádající jediný z kouzelných ladovských nápadů, odfláknutý střih a většinou mizerné herecké výkony ochotníků, kteří před kamerou zoufale bojovali s trémou nebo ospalostí, nejčastěji pak obojím. Esencí této herecké prkennosti je pak Mikula coby Franta, jehož projev musel byl utrpením pro něj, filmový štáb i diváka. (13.11.2011)

Pohádka, kteoru jsem vytrvale opomíjel, až jsem se k ní konečně po dlouhých letech dostal. Když opomenu většinou - kulantně řečeno - ne úplně povedené herecké výkony, ruku v ruce s pro mě nezajímavým obsazením a drahnou částí děje v cirkusovém prostředí, jež mě nezajímá už vůbec, jedná se o slabší průměr naší pohádkové tvorby. Začátek byl sice slibný a konec (zachraňování milého) maličko dojem napravil, ale rozhodně jsem viděl hezčí pohádky, byť z televizní tvorby. Oldřich Vlach mě jako jediný potěšil. (28.09.2015)

Druhá polovina 80. let má svůj zvláštní pohádkový punc - pohádka vypadá spíše jako televizní film, neprovází ji velká výpravnost, peklo nemá atributy mocnosti, naopak - dá se lehce obelstít, většina děje se odehrává mezi venkovskými vrstvami obyvatelstva a hlavně pohádková království vypadají velmi chudě, tak trochu na pokraji bankrotu - asi jako Československo a celý východní blok té doby... Nejinak je tomu i v pohádce princezny Jůlinky z království se sídelním městem Královská Lhota... Podobné filmy: S čerty nejsou žerty (24.12.2008)