Co jsme komu zase udělali?

„CO JSME KOMU ZASE UDĚLALI? COPAK VE FRANCII SE ŽIJE ŠPATNĚ?…“ /// Dvacet minut – a nic! Žádnej smích (můj). Je to jako český komedie – samej děj a vtipe – kurva kde seš? Pak – jakože to bude vtipný… v katedrále v Alžíru nikdo nebyl! – chápete to, jo? A prostě tak, no. Námět slibuje vtipný momenty, ale film jich moc nenabízí. Je to taková obyčejná rodinná (multi)story. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Doma už nám chybí jen lesba (Afghánce už máme…). 2.) Připíjím na Francii! 3.) Thx za titule „doummais“ a „Andyxxxek“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (22.11.2019)

Příjde mi, že dvojka je v podstatě kopie jedničky. I některé scény jsou skoro stejné, jen třeba trochu přehodili role. Humor zůstal podobný jako v prvním díle. Tvůrci se tak opět trefují do dnešní doby, přichází spousta narážek na korektnost, menšiny...Aby pak v závěru všichni došli k míru a pochopení všeho možného. Pro mě na stejné úrovni jako jednička. Pár vtipů se povede, ale prostě to nestačí. Francouzské komedie posledních let mi připomínají ty naše. Všechny jedou jako před kopírák, ale z nějakého důvodu nedokážou navázat na éry crazy komedií z minulého století. (11.06.2024)

Jak je recyklace úspěchu někdy obtížná, ukazuje sama hlavní zápletka. Čtyři důvody proč zmizet a čtyři způsoby, jak je udržet, jsou absolutně postavené na hlavu, ale chápu, že vymyslet něco pro celý ansámbl z jedničky není jen tak. Ten životní optimismus, co z toho cáká, je fajn, ale zároveň se mi trochu příčí svět, kde platí Paříži, zaplatím tě.. Většinu podařeného humoru zajistí Clavier de Balzac a jeho žena, včetně lopatového zneškodnění Afghánce s Alláh ví jakým pásem.. (02.12.2022)

Co si budeme povídat, je to o dost slabší než jednička.. Ale to jsem očekávala, takže zklamaná nejsem. Dějová linka mě bavila, nenudila jsem se ani chvilku, celý film je provázen kvalitním humorem. Verneuilovi a jejich dcery a zeťové jsou moje srdcovka, takže bych klidně uvítala i trojku. Účel to splnilo a já jsem moc spokojená. (20.09.2019)

Film režiséra Philippeho de Chauverona z roku 2019 je priamym pokračovaním snímky Qu'est-ce qu'on a fait au bon Dieu?, ktorá uzrela svetlo sveta päť rokov predtým. Príbeh sa znovu zameriava na manželskú dvojicu Verneuilovcov (Christian Clavier a Chantal Lauby), ktorých štyri dcéry sa vydali za mužov rôznych pôvodov. Z pohľadu námetu sa toho v pokračovaní príliš veľa nemení. Opäť dominuje pohľad na modernú francúzsku spoločnosť, spolunažívanie rozdielnych rás, vierovyznaní a národností, ktoré je s humorom konfrontované s predsudkami a konzervativizmom, reprezentovaným práve spomenutou manželskou dvojicou. Gro príbehu je síce tentokrát vystavané na tom, že dcéry Verneuilovcov chcú so svojimi partnermi opustiť Francúzsko, pričom oni sa im v tom snažia zabrániť ukazovaním všetkého skvelého v krajine, čo opúšťajú, ale dominantný zostáva najmä prvok uvedenej konfrontácie. Humor, ktorého tu v porovnaní s prvou časťou nie na oko ani viac ani menej, dokáže diváka niekoľkokrát úprimne pobaviť. Výborné sú napríklad scény s afganským utečencom Arashom (Hedi Bouchenafa) či z čínskej ambasády. Z pohľadu celkovej originality toho však toto pokračovanie príliš veľa nového neprináša. Dá sa povedať, že prakticky nič. Paradoxne to však na jednu stranu nevadí, na tú druhú nemôže mať divák veľké očakávania. Qu'est-ce qu'on a encore fait au bon Dieu? sa dá do istej miery označiť za film, ktorý sa snaží "vydojiť" z popularity svojho predchodcu čo možno najviac. Ak na tom však v tomto prípade nie je ani lepšie ani horšie humor - základný stavebný kameň tejto aj iných komédií - nemôže na tom byť lepšie ani horšie ani film čoby celok. A veruže nie je. O de Chauveronovom pokračovaní možno povedať, že je príjemným priemerom s viacerými skutočne zábavnými momentami. Moderná komédia vkusne "rýpajúca" do súdobej (2019) francúzskej spoločnosti a mentality. (14.11.2022)