Radost až do rána

Nakonec to nebylo tak špatný vzhledemm k tomu, že Páral mi nesedí. Samozřejmě jsm film rozhodně nechápal tak, jak bych ho chápat ideologicky měl, tedy jako vzpouru proti konvenci života. Celý ten povedený trojlístek se vlastně vyhýbal řádnému životu pracujících v naší společnosti. Pravda, Kazan pracoval předtím dest let u dráhy, než ho vykopla manželka, což ho vykolejilo tak dokonale, že využil nabídky kamaráda a rozjel se do Mostu. Ale co se dvěma nevyspělými dospělými ženami, které by si chtěly života jenom užívat. Krásné sny o nezávislosti a o auťáku, v němž by se dalo bydlet, dovedou nakonec Kazana k trestnému činu, který měl být pomstou na bývalé ženě... Ale nějak je to stejně koneckonců ujeté, protože se zdá, jako by autor Kazanovi a Viole fandil... Já tedy ne. (26.11.2020)

K tomuto filmu mám zvláštní vztah, promítal se totiž první večer po přestěhování našeho vesnického kina do nového kulturáku. Ovšem vidět se mi ho podařilo až po 42 letech a jenom stažený z Youtube, navíc ve verzi oříznuté z původního širokoúhlého formátu na akademicko-televizní (4:3). Samotný film jsem ani po těch letech nějak nepochopil, i když v sedmdesátkách jsem vyrůstal - byť poměrně daleko od severních Čech. Neznaje knížku, ztrácel jsem se v ději-neději, poskládaném z většinou na sebe nijak nenavazujících scén. Nepochopil jsem název filmu, jeho předlohy i ústřední Kornovy a Štaidlovy písničky, která je nakonec z celého filmu nejlepší, byť její text se samotným dějem ani svým názvem nijak nesouvisí. Zpívaná zazní hned na samém začátku během úvodních, graficky neotřele provedených titulků a mnohoslibných záběrů domácího opalování. Dál už to jde z kopce. Zmíněná písnička se ještě několikrát opakuje v orchestrální verzi (kdykoliv se vejde do nějakého podniku, pouštějí tam pochopitelně právě ji), jednou je dokonce v dalším podniku provedena živě, přičemž kamera zálibně zabírá jak sedmdesátkově okouzlující Jitku Zelenkovou, tak otřesně vystylované hudebníky Ladislava Štaidla a Felixe Slováčka. Záběry s nimi, předznamenané rovněž už v úvodních titulcích, mě budou strašit ještě hodně dlouho. Jediný pan Somr mi zde přišel jakž takž sympatický a jeho postava dobře zahraná... (12.11.2022)

Všední život obyčejných lidí v průmyslovém socialistickém Mostě. Každý je sám, ale každý si v srdci nosí svůj malý sen, který ho drží v té bídné době při životě. Každý si za tím svým malým snem jde, každý chce jednou prožít tu svou malou radost aspoň do rána. Nebo na celý život, ať to stojí, co to stojí. Fotografie doby, ale hlubší ponoření do problémů v tom nehledejte. (19.01.2011)

Normalizované psychologické drama o zhýralých dělnících socialismu. Jak absurdně to zní, tak absurdně to vypadá. Nejlepší je Béda Jiřího Krampola, jinak nemá dohromady smysl cokoliv zmiňovat. Taky mě zklamalo, že přes tématický i herecký potenciál tento film neobsahuje prakticky žádné odhalené scény (kromě pivního mozolu Josefa Somra), které ho mohly aspoň tímto směrem "obohatit"... (23.10.2017)

Úpadek V. Párala, kdy se jeho tvorba stává nakonec obhajobou konformismu (a konzumu) let 70. let (přičemž původně tomu bylo zcela naopak), přestože se jeho postmoderní poetika od černé serie 60. let příliš nezměnila. Herecké výkony jsou navíc opravdu příšerné. Body dávám jen za poměrně realistickou evokaci Mostu 70. let (a záběry z lounského vlakového nádraží, neb jsem rodem Louňan). (04.07.2010)