Radost až do rána

Byla to taková hořkosladká symfonie. Na mě to bylo až moc depresivní. Až jsem z toho bezradně nevěděla kudy kam. Taková bezvýchodná situace. V té se přesně ocitli Viola s Kazanem. Tak moc se chtěli odlišovat a nezapadnout do průměru a šedi až tam sletěli rovnou po hlavě, protože jim nic jiného nezbylo. Snění má mnoho podob, ale realita je jiná. Očekávala jsem mnohem hlubší ponor do jejich problémů. Místo toho jsem jela jenom po povrch. Viola mi byla svým chováním až nesympatická. S tou bych společnou řeč nenašla. (04.11.2019)

Chtěla bych to zase vidět, protože už si tento film moc dobře nevybavuji - hlavně kvůli záběrům starého Mostu - když nic jiného, alespoň toto se dá považovat za klad filmu, přináší dokumentárně zajímavé záběry...ale jedna věc mi vrtá hlavou - v přehledu účinkujících herců nemůžu nikde najít představitele druhé hlavní role - Josefa SOMRA!?!?! - - - 5.7.2010 - tak Josef Somr již je doplněn...po novém shlédnutí přidávám hvězdičku za ty pamětnické záběry Mostu... (04.05.2008)

Všední život obyčejných lidí v průmyslovém socialistickém Mostě. Každý je sám, ale každý si v srdci nosí svůj malý sen, který ho drží v té bídné době při životě. Každý si za tím svým malým snem jde, každý chce jednou prožít tu svou malou radost aspoň do rána. Nebo na celý život, ať to stojí, co to stojí. Fotografie doby, ale hlubší ponoření do problémů v tom nehledejte. (19.01.2011)

K tomuto filmu mám zvláštní vztah, promítal se totiž první večer po přestěhování našeho vesnického kina do nového kulturáku. Ovšem vidět se mi ho podařilo až po 42 letech a jenom stažený z Youtube, navíc ve verzi oříznuté z původního širokoúhlého formátu na akademicko-televizní (4:3). Samotný film jsem ani po těch letech nějak nepochopil, i když v sedmdesátkách jsem vyrůstal - byť poměrně daleko od severních Čech. Neznaje knížku, ztrácel jsem se v ději-neději, poskládaném z většinou na sebe nijak nenavazujících scén. Nepochopil jsem název filmu, jeho předlohy i ústřední Kornovy a Štaidlovy písničky, která je nakonec z celého filmu nejlepší, byť její text se samotným dějem ani svým názvem nijak nesouvisí. Zpívaná zazní hned na samém začátku během úvodních, graficky neotřele provedených titulků a mnohoslibných záběrů domácího opalování. Dál už to jde z kopce. Zmíněná písnička se ještě několikrát opakuje v orchestrální verzi (kdykoliv se vejde do nějakého podniku, pouštějí tam pochopitelně právě ji), jednou je dokonce v dalším podniku provedena živě, přičemž kamera zálibně zabírá jak sedmdesátkově okouzlující Jitku Zelenkovou, tak otřesně vystylované hudebníky Ladislava Štaidla a Felixe Slováčka. Záběry s nimi, předznamenané rovněž už v úvodních titulcích, mě budou strašit ještě hodně dlouho. Jediný pan Somr mi zde přišel jakž takž sympatický a jeho postava dobře zahraná... (12.11.2022)

Příběh sám o sobě by nebyl špatnej. Dvojice naprosto odlišnejch lidí se dá dohromady, protože se chtěj vyvlíknout z toho nudnýho stereotypního života v dobách normalizace. Sice nakonec z toho vzejde takový pseudo-poučení, že je lepší držet hubu a krok, ale úplně bych ten film taky nezatracoval. Bohužel důležitý události jsou natočený tak nějak podivně zkratkovitě a značnou část z filmu zabere nekonečný kecání o blbostech. Co se týče hereckýho obsazení, tak většina herců v hlavních rolích má jinak na kontě jenom několik vedlejších roliček a je asi celkem jasný, z jakýho důvodu je nikdo neobsazoval. Prostě moc talentu nepobrali. Z těch známějších herců je tam snad akorát Somr, Krampol a Kořínková. Kořínková asi hrála mentálně postiženou, jinak si to neumim vysvětlit, Krampol hrál pořád prakticky jedno a to samý a tady nijak nenadchnul, ani to nebyl z jeho strany vyloženě průser. Zachraňuje to jenom sympaťák Josef Somr alias Kazan Neburka. Film teď má celkový hodnocení 51% a já se tady po delší době zase shodnu s hlasem většiny - hodně slaboučký 3 hvězdy. (08.12.2011)