Třiatřicet stříbrných křepelek

Film s Alenou Vránovou v hlavní roli, která skoro nezmizí z plátna (v mém případě z obrazovky), s výjimkou prostřihů na jejího manžela Jiřího Langmilera, který se všelijak poflakuje (důvod proč tak činí jsem neobjevil). Přepokládám, že se to odehrávalo v Brně a okolí. Velmi zajímavá širokoúhlá kamera. Mnoho věcí zůstane pouze nakousnuto, proto si musí člověk kousky příběhu dávat dohromady. Velice dobové, mnoho odkazů na tehdejší aktuální politickou situaci - deziluze z budovatelských padesátých let, všeobecná masáž hrozbou jaderné války a k tomu jako protipól únik z manželského streotypu nevěrami... Jako bonbónek nakonec musím zmínit na tu dobu odvážně odhalené prso A.V. (10.10.2008)

Neprávem opomíjený film, který se může pyšnit adekvátním scénářem (Trefulka), vynikající kamerou (Němeček) i civilními hereckými výkony (Vránová, Voska). Sonda do života obyčejné mladé ženy, třicátnice, se zdá být zásadním vystřízlivěním české společnosti z předchozího období – zklamání, k němuž hlavní hrdinka postupem času vinou sebe i druhých dochází, není náhodné, je důsledkem porůznu nahromaděných frustrací a pseudomorálních pravidel. Film by si bezesporu zasloužil podrobnější analýzu z hlediska genderové perspektivy, zejména samotný závěr, který naznačuje, že nastalý problém není schopen řešit ani jeden ze zúčastněných protagonistů. (15.05.2020)

Možná trochu rozvleklý film s mnoha silnými místy. Deziluze a úzkost tu dýchají pomalu z každého záběru. Snad není náhodou, že se oba hlavní hrdinové (A. Vránová a J. Langmiler) při svých blouděních octnou na hřbitovech,které tvoří protiklad k jejich často nesmyslnému a bezcílnému pinožení. Jinak - pěkný šikokoúhlý formát, zajímavé záběry soudobého Brna, leckdy dost syrový popis reality a moc dobré herecké výkony, obvzláště V. Vosky a A. Vránové (11.05.2011)

Strašně zajímavě natočený film. Kamera tiše pluje světem a bez hodnocení pozoruje stav světa a společnosti. Krize, rozpad víry, nejistota z budoucnosti, rozpad tradiční rodiny, modernita, pohyb, válka, nukleární krize, nezájem o svět dětí, skepse, oportunismus a konformita, lidská dobrotivost i malost, doznívání tradic z první republiky, které narážejí na nové pojetí "komunistického člověka", v kteroužto ideu už vlastně ale nikdo také nevěří, byť tvoří páteř společnosti. Deziluze, hledání soukromého mileneckého štěstíčka, kam si zalezeme, jako jediná odpověď na "bordel tam venku" a neschopnost najít v životě svůj individuální smysl, přičemž tušíme, že to vlastně žádné řešení není, takže vše sladké nám současně hořkne v ústech. (25.03.2018)

Příliš rozvleklý ale místy zajímavý pohled do roku kubánské krize v ČSSR. Alena Vránová je krásná 33-nice co se trošku kurví s Voskou. Langmiler, její manžel je takový maloměšťák kurvící se s kdekým a seroucí na vše. Alena dělá osvětu a ze srdce by si přála, aby komunisté, čili občané pochopili jak strana je dobrá a spravedlivá. Bojí se imperialistů. Občané však činí opak. Cikáni chlastají a zpívají. Soudruzi kradou (náš společný majetek, kurva jak to Bůh mohl dopustit). Její vedoucí v práci je dement, který za každým slovem řekne !Pravda! a neví kdo byl Piccasso. Je to havíř-manažer. Tajemník (Beyvl) by ji zase chtěl ošukat v autě ale jeho slovní zásoba se nerozmnožila na více, než je "to, tento , tamto"! Exteriéry jsou famózní, kamera skvělá. A uvidíte i pravé ňadro Aleny Vránové, to by mohl být dostatečný motiv se na tento nudný snímek dokoukat do konce. (03.01.2011)