Ať žije republika

Konec války očima malého kluka, který má plno dětských představ, někdy úsměvných. Realita je mnohem tvrdší. Nejenže se republika sotva dostala z nejhorší války v dějinách, ale navíc jsou na sebe lidi zlí, otec bezdůvodně bije syna. I když je film zpestřen několika trochu komickými momenty, jako třeba hrou s umělou bublinou u nosu, nese se celý ve velmi smutném tónu, ovšem příjemně poetickém. Obdiv si zaslouží výkon Zdeňka Lstibůrka v roli malého Olina. Vedle něj vynikají herecké hvězdy jako Vlado Müller. (09.12.2005)

Pobavila mě představa, že soudruzi od dvojice Kachyňa a Procházka očekávali oslavný film k 20. výročí konce války a rovnou ho přihlásili na festival v Moskvě. Tam musely být ty ksichty obzvlášť kyselé. Navzdory všem těm snovým představám a flashbackům je příběh velice přehledný, ale pořád mi připadá, že to nejlepší, co spolu pánové uvedení v první větě natočili, začíná až příštím filmem. (20.09.2015)

Karel Kachyňa byl mistrem vypravěčství, který dokázal kombinovat snové kompozice s drsnou a surovou realitou. Tak jako v tomto příběhu z konce druhé světové války, vyprávěného očima dvanáctiletého Olina. Takhle se má dělat film, úplně si dovedu představit, kdyby se Karel Kachyňa zhostil natáčení Nabarveného ptáčete, kterého tak parádně Václav Marhoul zprznil. Ať žije republika je přesně příkladem dokonalého estetického vidění s parádními obrazovými sekvencemi a panoramatickým vizuálem. Celou délku příběhu jsem zíral na každičký detail a záběr, tohle je unikátní případ, kde neexistuje slabé místo, nebo špatný střih. Tohle je elita a nesrovnatelné epické dílo. Ať už se jedná o vzpomínky nebo lyrické představy hlavního dětského hrdiny, nebo dynamičtější a akčnější scény, dohromady spojené v jeden nerozdělitelný celek. Mladí kluci když se nahánějí na povozech s koňmi, výbuchy granátů před utíkajícím chlapcem, kamera pořád ve střehu, v různých nájezdech, zaostřování, přibližování nebo oddalování, ty detaily a celky - těžko hledat podobné scény v jinších filmech. Precizní filmařina, kde každý obraz má svoje opodstatnění a působivost, není tam nalepen jen tak zbůhdarma (jako naopak v případě Marhoulova Ptáčete). Začínající kameraman Jaromír Šofr se zasloužil o výsledek ohromným způsobem, jeho práce s kamerou ve všech kompozicích, ať už snových nebo reálných má obrovskou hloubku, navíc v překrásném širokoúhlém formátu. Hlavní dětský hrdina Olin je zahraná postava bezprostředně a přirozeně a celý film být v podstatě pořád na scéně, to si zaslouží obdiv a klobouk dolů. Gustáv Valach a Vlado Muller - nemám slov. Ostatní neokoukané postavy realitu snímku jen zvýrazňují. Hudební práce Jana Nováka ke Kachyňovým výtvorům neodmyslitelně patří a i v tomto případě citlivě dobarvuje vývoj děje. A hlavně scénář Jana Procházky, který bez příkras a falešných ideí odtajňuje poslední válečné dny na Moravě. Tohle komunisti nemohli překousnout a tak film samozřejmě v době normalizace putoval do trezoru. Ještěže tenhle geniální kus zůstal zachován, myslím, že tohle je dílo, které u našeho filmu již nemá a nebude nikdy mít obdoby. Zároveň se posunul na první příčku mých nejoblíbenějších Kachyňových snímků a mezi nejlepší československé filmy vůbec. (13.04.2020)

Nesnadné dospívání malého chlapce za druhé světové války. A přestože jde hlavně o prožívání klučičích dobrodružství a malérů, probíhající konflikt začne postupně do Oldřichova života zasahovat čím dál víc. Dětský pohled na svět společně s milými představami a sny je zas pro snímek velkým oživením, a přitom ho nijak nenarušuje nebo nesráží. Jinak je to však film smutný, částečně také kritický. Na to diváka upozorňuje už samotný hodně ironický název, tedy Ať žije republika. Nejlépe je to vidět na konci, kdy se potrefené husy pořádně projeví, to vše samozřejmě za všeobecného neutuchajícího veselí. Nenápadný, ale o to kvalitnější film, zasloužené solidní 4*. „Tatínek řiká, co Petržela neukradne, nemá. Má všechno.“ (23.08.2013)

Velmi zajímavý pohled na sklonek války, který nenadržuje žádné straně a místo patosu důležité události halí do nechápavého pohledu malého chlapce, který během jediného dne zažívá doslova smršť subjektivních představ a asociací, které vypovídají mnohé o nedávném životě na vsi, která má být záhy osvobozena. Její výsledný obraz je však velmi trpký, na hony vzdálený filmům obdobného žánru, které vznikaly ještě pár let předtím. Co stojí zato vyzdvihnout je skvělý výkon nadaného Lstibůrka a nádherné kompozice kamery snad v každém obraze. Naopak délka je trochu přehnaná a těch subjektivných vjemů je až příliš a někdy dost znepřehledňují děj. Ale to nic nemění na tom, že jde o jedno z vrcholných Kachyňových děl, kde jeho posmutnělá poetika získává mnoho prostoru. (06.10.2009)