Režie:
Karel KachyňaKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jan NovákHrají:
Zdeněk Lstibůrek, Naděžda Gajerová, Vlado Müller, Gustáv Valach, Jurij Nazarov, Iva Janžurová, Jindra Rathová, Jaroslava Vysloužilová (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Trpká mozaika líčí konec druhé světové války na moravském venkově očima malého kluka. Olin má od svého otce za úkol převést do bezpečí jejich kobylu. Tu mu seberou ustupující němečtí vojáci a hrdina se začne obávat otcova hněvu. Potká se i s přicházejícími Rusy... Jednoduchou zápletku obestírá předivo vzpomínek, představ a snů. Lyrické i syrové obrazy ukazují ústrky, jež Olin zažívá od svých vrstevníků, jeho nevraživost vůči surovému otci i jeho lásku k matce. Úvaha o pokřivené české mentalitě se objevuje hlavně ve finále, kde venkované doženou k sebevraždě údajného kolaboranta. V jiné přízračné scéně Olin uvidí své rodiče s nakradeným majetkem... Film byl také uváděn jako "Já a Julina a konec veliké války". (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (104)
Obdobie je síce vojnové, ale dej sa odohráva mimo frontu, v zapadnutej dedinke, ktorú aj nemeckí vojaci navštivíli iba raz. Všetko vidíme z pohľadu malého chlapca Olina, ktorého problémy sa zdajú banálne, ale odhaľujú veľké pravdy o dospelých. O jeho krutom otcovi a iných neprávostiach v spoločnosti, všetko zmiešané so snovými scénami z jeho fantázie a výjavmi z minulosti, až nakoniec som nemal istotu, kde končí skutočnosť, minulosť a začína fantázia. To vedel Kachyňa dokonale vsugerovať, aby sme sa cítili presne ako hlavný hrdina, akokoľvek nám môže byť cudzí, aj bielu kobylu som si obľúbil. Niektoré kamerové zábery mi neboli celkom jasné, prečo sa zaberajú ľudia pri nejakej činnosti, ale celkom bez tvárí, prípadne zozadu, aj tej lyriky bolo na konci príliš. Ale prežil som chlapcov sen v nepríjemnej realite aj úlet z nej, len názov filmu o republike k tomu nejako nesedí. –––– Ten uměl hospodařit! Ukrad všechno, co mohl. –––– Myslel jsem, že jsou mrtví. Že se ve válce nespí. ()
Pro mne nejlepší angažovaný film dvojice Kachyňa & Procházka (jsem si vědom, že dále natočili i Kočár do Vídně a Ucho). Pohled na konec války z pohledu chlapce a outsidera. Drsnost a snovost. Nevím, nakolik do scénáře zakomponoval J. Procházka své dětské vzpomínky na vesnici, ale ta je zde vypodobněna nelichotivě. Žádná ruralistická idylka o pospolitosti spojené tradicí a vírou. A žádní bodří čeští sedláci skrývající partyzány a výsadkáře. Chamtivost, surovost a vypočítavost zde určují chování většiny dospělých. Nejsympatičtějším je zde nakonec údajný kolaborant, který má věru důvod nenávidět vážené členy obce. Z. Lstibůrek je zde fenomenální a já jsem rád, že své účinkování v čs. kinematografii následně nerozředil účinkováním v jiných filmech, které by síly tohoto asi nedosáhly. ()
Právo na nezkreslenou historickou paměť je jedním ze základních lidských práv. Nerozumět sám sobě samému znamená nebýt svobodným. Rozhodovat se bez znalosti je snad ještě horší než rozhodovat se jako rab či otrok nebo nevolník. REPUBLIKA, další z mimořádné série skvělých Kachyňových výkonů, připomíná zapomenuté, ale přesto klíčové jméno Pražského jara. Jméno spisovatele, publicisty, veřejného činitele a talentovaného filmového scénáristy Jana Procházky, který se přes období komsomolského blouznění let padesátých a poválečných postupně propracoval v šedesátých letech do čelné pozice jednoho z četných spolutvůrců české (československé) filmové vlny té doby. REPUBLIKA je jedním z příkladů Procházkovy tvořivosti a jedním z vůbec prvních pokusů o moderní, věcně nezkreslené vnímání událostí našeho druhého odboje a jeho věcného chápání prostřednictvím věcně nepoučených, ale v detailu právě proto nerozostřených očí. Bez nadsázky lze říci, že vyrovnaná a tvořivá souhra jádra výrobního štábu přivedla tehdy na svět dílo, na které se nezapomíná. A aby bylo možné v onom nezapomínání pokračovat, je nutné postarat se o to, aby známost filmu prolomila časově stále sevřenější generační okolí jeho diváků. Tedy, aby se REPUBLIKA stala DVD trhákem. ()
Nesnadné dospívání malého chlapce za druhé světové války. A přestože jde hlavně o prožívání klučičích dobrodružství a malérů, probíhající konflikt začne postupně do Oldřichova života zasahovat čím dál víc. Dětský pohled na svět společně s milými představami a sny je zas pro snímek velkým oživením, a přitom ho nijak nenarušuje nebo nesráží. Jinak je to však film smutný, částečně také kritický. Na to diváka upozorňuje už samotný hodně ironický název, tedy Ať žije republika. Nejlépe je to vidět na konci, kdy se potrefené husy pořádně projeví, to vše samozřejmě za všeobecného neutuchajícího veselí. Nenápadný, ale o to kvalitnější film, zasloužené solidní 4*. „Tatínek řiká, co Petržela neukradne, nemá. Má všechno.“ ()
Na môj vkus až príliš poetické a hlavne to pôsobilo nesúrodo a útržkovito. Chápem, že to bolo zámerom, no nedávalo mi to žiaden zmysel do hĺbky, takže to po čase začalo trocha nudiť. Ale ten pohľad chlapca na svet bol často veľmi zaujímavý, a hlavne emotívny, čo je zase plusom. Nadpriemer.75/100 ()
Galerie (19)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (19)
- Hlavní představitel Olina (Zdeněk Lstibůrek) nezvládl tzv. postsynchrony, tj. dodatečné ozvučování filmu, jehož příčinou jsou situace, kdy se netočí kontaktní zvuk s obrazem. Právě proto namluvil Olina Jan Kraus. (LeG!oN)
- Autorem scénáře je český prozaik a scenárista Jan Procházka. Ten s režisérem Karlem Kachyňou spolupracoval i na dalších filmech, kterými jsou Trápení (1961), Závrať (1962), Naděje (1963), Vysoká zeď (1964), Kočár do Vídně (1966) Noc nevěsty (1967) a nejznámější Ucho (1970). (Prochy38)
- Natáčelo se ve Vysoké Studnici, Únanově a Znojmě. (hippyman)
Reklama