Reklama

Reklama

Tančírna

  • Itálie Ballando ballando (více)

Obsahy(1)

Snímek Tančírna zprostředkovává divákovi intenzivní pocit míjejícího času a historie, ve kterém se prolíná "malý" osobní život pravidelných návštěvníků jedné typické pařížské, předměstské tančírny s během "velkých" dějin. Film je natočen úplně beze slov. Divákovi ale vše mistrně zprostředkovává pomocí syntézy hudby, tance, pantomimy, masek a kostýmů. V několika epizodách, odehrávajících se v rozpětí takřka padesáti let (1936-83), jsou v Tančírně připomenuty významné momenty z minulosti Francie a spolu s ní vlastně i celé Evropy. K popularitě snímku přispívají četné a charakteristické melodie oněch časů, včetně šansonů Edith Piaf a písniček Beatles. Originální koncepci tanečního vyprávění převzal známý italský režisér Ettore Scola z pantomimického divadelního představení, uváděného pařížským Le Théatre du Campagnol v roce 1981. Do filmových rolí byli obsazeni přímo herci úspěšné divadelní adaptace, neboť sehranost kolektivu byla v tomto případě zárukou celosvětového úspěchu filmu. Mimo jiné inspirovala i vznik představení brněnského Divadla v 7 a půl. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (98)

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Dlouho jsme kolem toho filmu jen tak chodil a dělal že ho na gauči nevidím. K tanci totiž nemám až takovou důvěru. Ne, že by se mě tanec nelíbil, ostatně nočních kaberetů na Václavském náměstí a v přilehlých ulicích jsme s klukama vymetli bezpočet a třeba tanec prsaté Vendy u tyče byla přímo taneční balada. Jenže jakmile má tanec vyjadřovat nějaký příběh či sdělení je zle. Většinou totiž pozoruju baleťákovi vycpaný koule v uplých bílých elasťácích a nebo naprosto nechápu co to skákání do výšky a otočky na jedné noze mají vyjádřit. Navíc když jsem viděl začátek filmu, vybavily se mě vzpomínky na mé pokusy o tanec na diskotéce pro starší táborníky v Ledči. Vždycky, když se šli ostatní kluci připravovat do sprch a házet na sebe tuny gelu a dvě tuny různých vůní, já hrál ještě fotbal s mladšíma táborníkama na škváře v domění, že když budu špinavej a spocenej nebudu muset na diskotéku. Bohužel tyhle diskotéky byly sice nepovinný, ale když někdo nepřišel měl pak celej zbytek táboru kratší večerku. Holky dopadly ještě hůř, ty dokonce nesměly odmítnou žádost kluka o tanec, což bylo, ale pro mě velký plus. No, šel jsem na diskotéku rovnou ze škvárovýho hřiště a fakt jsem se mezi převoněnýma klukama vyjímal. Pak přišla klučíčí volenka a já se rozeběhl samozřejmě k nejhezčí holce tábora, bohužel se mnou ještě tři další kluci, jednomu jsem stačil podrazit nohy ještě při běhu k samičce, ale další dva k ní doběhli se mnou. Vznikla tak situace, kterou bytostně nesnáším, totiž, když oxiduje kolem holky, kterou chci já, ještě nějakej jinej parchant. Okamažitě jsem s obouma vyvolal potyčku ve které jsem oba soky celkem slušně pohaněl. Bohužel nejkrásnější holka tábora mě řekla, že jsem ubožák a bylo po srandě, ale ani tyto krušné vzpomínky na mou tančírnu nezbránily, abych si tu filmovou tančírnu pořádně užil. Úmění v kombinaci s originalitou totiž málo kdy dokážu odolat, ale vždycky umím ocenit ! Sledovat tančírnu je skvělý zážitek mnohem, mnohem lepší než ten můj na táboře v Ledči. ()

Laxik 

všechny recenze uživatele

Je jedno, co od Tančírny očekáváte, na tuhle skoro dvouhodinovou němou (ale výmluvnou) historii jedné francouzské tančírny, do které po několik dekád chodí různí, ale vlastně docela stejní lidé (pardon, dojemní trotlové), vás nikdo nepřekvapí. Je to vtipné, když se to snaží být vtipné a dojemné, když to chce dojmout, v první dvacetiminutovce a někde mezi 60. a 75 minutou je to naprosto geniální, ale až moc často je to saaaaaaaaaaaaaaaaaaaakra nudné. ()

Reklama

Ligter 

všechny recenze uživatele

Názorný příklad syntetičnosti filmu, jenž je svým ztvárněním zhmotněním originality a jedinečný v tom, že značně využívá jiných druhů umění (silná hudební složka, tanec jako prostředník vztahu mezi divákem a prostředím vyjádřeným v historickém kontextu) a zřetelně znázorňující proměnlivost nálad společnosti skrze dějinné události. Tančírna je představení atypické narace (beze slov) neboli estetický sen pro náročnějšího diváka hledajícího něco nového a výjimečného. Film, kde se nemluví, ale který říká hodně. ()

ad 

všechny recenze uživatele

Genialni, nadcasovy a nekonecne inspirujici predevsim svym tematem, ustrednim napadem a celkovou konstrukci (kazdy narod by si mohl vytvorit svoji verzi Tancirny a kazda by byla zajimava - spoustu skvelych divadelnich variaci necht mi da za pravdu)... To ze je film velmi dobre odvedeny i co do remesla, je uz pouze tresnickou na tomto melancholicky ironickem dortu... ()

Joski 

všechny recenze uživatele

Hudobno - tanečná pantomíma s komediálnymi prvkami je nostalgickou sondou do alter ega jednej parížskej tančiarne, ktorá zachytáva povahy ľudí, životný štýl i atmosféru období od 30-80 rokov 20. storočia. Tančiareň je skvelá ukážka slušného správania, bontónu i jeho postupnej degradácie. Film zároveň prezentuje tanec ako kultúrno-spoločenský vývoj ľudského charakteru. Povinnosť nielen pre naše babičky, deduškov, oteckov a mamičky...:-) 100% ()

Galerie (14)

Zajímavosti (6)

  • Celý film se odehrává výhradně v interiéru – tančírně, baru a přilehlé toaletě. Není tu jediný záběr z jiných prostor. (Robbi)
  • Krátkozraká slečna (Monica Scattini) se opravdu ani jednou do kola nedostane, ale vyzvána k tanci je – v době okupace Francie nacistickým důstojníkem. Když zjistí, o koho se jedná, svou jedinou příležitost odmítne. (Robbi)
  • Režisér si vzal jako základ snímku stejnojmenné pantomimické představení jednoho pařížského divadla a do filmu obsadil i herce z onoho souboru. (Cherish)

Reklama

Reklama