Tančírna

Nejsem milovník tancování a v tomhle filmu je tancování zcela v centru všeho dění... Jsem milovník hudby a tu si zde člověk může užívat plnými doušky... Na jednu stranu musím určitě ocenit originální pojetí filmu, v němž nezazní ani jedno slovo a přesto ze stylu hudby, tance a nějakých pantomimicích kreací lze jasně rozpoznat, ve kterém období 20. století se právě tančí. Tančírna se tak v průběhu filmu mění třeba ve skrýš při bombardování za 2. světové války nebo v místo, kde za hudby Beatles rebeluje v roce 1968 francouzská mládež. Co se mi ale hodně nelíbilo, byl dosti bizardní (a hlavně dlouhý) úvod a vlastně i závěr odehrávající se v současnosti, v němž se na scéně postupně objevují jednotlivé dámy a pánové (z nichž některé dámy mi vážně přišly ošklivé a páni zas poněkud slizcí)), kteří pak spolu různě tančí a na konci postupně tančírnu zas sami opouští. Za tyhle pasáže jsem měl chuť dát filmu jen 2 hvězdičky, za to ostatní, a tedy především za tu jistou originalitu, jednu hvězdičku přihodím. (29.09.2020)

To je prostě pocitový a taneční film, buď vás chytne od začátku nebo už nemáte šanci. Je to hodně divadelní, což mi vůbec nevadí, a vždy si užívám ty geniálně vybrané originální týpky, co tam hrají. Pro tenhle film mám slabost, je humorný, nostalgický, dramatický, podle jednotlivých historických období. Celkově i s hudbou opravdu jedinečný. (06.01.2014)

Historie - hudba - tanec - divadlo - film... . . . Doslova šarmantní kvintesence půlstoletí francouzské (ale vlastně i jakési všeevropské) kulturně společenské zkušenosti a lidských typů, povah a emocí v necelých dvou hodinách nadčasově symbolické, bezslovně doslovné, brilantně pantomimické panoptikálně artistní hříčky... . . . G e n i á l n í ! ! ! . . . Nač více slov... ;-o (26.11.2005)

Názorný příklad syntetičnosti filmu, jenž je svým ztvárněním zhmotněním originality a jedinečný v tom, že značně využívá jiných druhů umění (silná hudební složka, tanec jako prostředník vztahu mezi divákem a prostředím vyjádřeným v historickém kontextu) a zřetelně znázorňující proměnlivost nálad společnosti skrze dějinné události. Tančírna je představení atypické narace (beze slov) neboli estetický sen pro náročnějšího diváka hledajícího něco nového a výjimečného. Film, kde se nemluví, ale který říká hodně. (20.12.2010)

I když je Tančírna nezpochybnitelně inspirována snímkem Jedni a druzí, jde naprosto vlastní cestou, cestou plnou nápadů a holdu síle filmového vyprávění. Kdo nerozliší jednotlivé epizody podle hudebního motivu, může se orientovat dle oděvu a chování postav. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (11.04.2015)