Tančírna

Dlouho jsme kolem toho filmu jen tak chodil a dělal že ho na gauči nevidím. K tanci totiž nemám až takovou důvěru. Ne, že by se mě tanec nelíbil, ostatně nočních kaberetů na Václavském náměstí a v přilehlých ulicích jsme s klukama vymetli bezpočet a třeba tanec prsaté Vendy u tyče byla přímo taneční balada. Jenže jakmile má tanec vyjadřovat nějaký příběh či sdělení je zle. Většinou totiž pozoruju baleťákovi vycpaný koule v uplých bílých elasťácích a nebo naprosto nechápu co to skákání do výšky a otočky na jedné noze mají vyjádřit. Navíc když jsem viděl začátek filmu, vybavily se mě vzpomínky na mé pokusy o tanec na diskotéce pro starší táborníky v Ledči. Vždycky, když se šli ostatní kluci připravovat do sprch a házet na sebe tuny gelu a dvě tuny různých vůní, já hrál ještě fotbal s mladšíma táborníkama na škváře v domění, že když budu špinavej a spocenej nebudu muset na diskotéku. Bohužel tyhle diskotéky byly sice nepovinný, ale když někdo nepřišel měl pak celej zbytek táboru kratší večerku. Holky dopadly ještě hůř, ty dokonce nesměly odmítnou žádost kluka o tanec, což bylo, ale pro mě velký plus. No, šel jsem na diskotéku rovnou ze škvárovýho hřiště a fakt jsem se mezi převoněnýma klukama vyjímal. Pak přišla klučíčí volenka a já se rozeběhl samozřejmě k nejhezčí holce tábora, bohužel se mnou ještě tři další kluci, jednomu jsem stačil podrazit nohy ještě při běhu k samičce, ale další dva k ní doběhli se mnou. Vznikla tak situace, kterou bytostně nesnáším, totiž, když oxiduje kolem holky, kterou chci já, ještě nějakej jinej parchant. Okamažitě jsem s obouma vyvolal potyčku ve které jsem oba soky celkem slušně pohaněl. Bohužel nejkrásnější holka tábora mě řekla, že jsem ubožák a bylo po srandě, ale ani tyto krušné vzpomínky na mou tančírnu nezbránily, abych si tu filmovou tančírnu pořádně užil. Úmění v kombinaci s originalitou totiž málo kdy dokážu odolat, ale vždycky umím ocenit ! Sledovat tančírnu je skvělý zážitek mnohem, mnohem lepší než ten můj na táboře v Ledči. (08.08.2008)

Hudobno - tanečná pantomíma s komediálnymi prvkami je nostalgickou sondou do alter ega jednej parížskej tančiarne, ktorá zachytáva povahy ľudí, životný štýl i atmosféru období od 30-80 rokov 20. storočia. Tančiareň je skvelá ukážka slušného správania, bontónu i jeho postupnej degradácie. Film zároveň prezentuje tanec ako kultúrno-spoločenský vývoj ľudského charakteru. Povinnosť nielen pre naše babičky, deduškov, oteckov a mamičky...:-) 100% (07.03.2011)

Genialni, nadcasovy a nekonecne inspirujici predevsim svym tematem, ustrednim napadem a celkovou konstrukci (kazdy narod by si mohl vytvorit svoji verzi Tancirny a kazda by byla zajimava - spoustu skvelych divadelnich variaci necht mi da za pravdu)... To ze je film velmi dobre odvedeny i co do remesla, je uz pouze tresnickou na tomto melancholicky ironickem dortu... (22.01.2009)

Artová záležitost pro fajnšmekry, kteří si dokážou vychutnat film beze slov, navíc odehrávající se v jediné místnosti, kde jen dekorace a převleky herců spolu s jejich mimikou připomínají měnící se společenskou atmosféru a ubíhající desetiletí. Divák může sledovat 30. léta a období levicové koalice proti francouzským fašistům, porážku Francie a následnou okupaci, osvobození Američany, příchod rockenrollu a uvolněné atmosféry bohatnoucí konzumní společnosti, koloniální války, nástup rasismu a mnohé jiné. Snímek je náročnější na pozornost a vyžaduje cit pro tuhle pozoruhodnou hru s divákovou fantazií. Celkový dojem: 90 %. (30.05.2011)

Zbyla jen nostalgie. Ty krásné časy už jsou pryč, kdy se dámy a pánové krásně oblékli a vyrazili tančit. Na jedné straně ostych, na druhé průbojnost. Napětí a nejistota. Odvážit se přejít parket a vyzvat Tu svou. Smyslný tanec i charleston, snad každý si tu najde to své. Taneční i společenská freska minulého století. To vše za doprovodu živé hudby. Jak zbytečná jsou slova. Užijte si to alespoň takto, v životě už se Vám to nepoštěstí. (25.11.2009)