Reklama

Reklama

Tančírna

  • Itálie Ballando ballando (více)

Obsahy(1)

Snímek Tančírna zprostředkovává divákovi intenzivní pocit míjejícího času a historie, ve kterém se prolíná "malý" osobní život pravidelných návštěvníků jedné typické pařížské, předměstské tančírny s během "velkých" dějin. Film je natočen úplně beze slov. Divákovi ale vše mistrně zprostředkovává pomocí syntézy hudby, tance, pantomimy, masek a kostýmů. V několika epizodách, odehrávajících se v rozpětí takřka padesáti let (1936-83), jsou v Tančírně připomenuty významné momenty z minulosti Francie a spolu s ní vlastně i celé Evropy. K popularitě snímku přispívají četné a charakteristické melodie oněch časů, včetně šansonů Edith Piaf a písniček Beatles. Originální koncepci tanečního vyprávění převzal známý italský režisér Ettore Scola z pantomimického divadelního představení, uváděného pařížským Le Théatre du Campagnol v roce 1981. Do filmových rolí byli obsazeni přímo herci úspěšné divadelní adaptace, neboť sehranost kolektivu byla v tomto případě zárukou celosvětového úspěchu filmu. Mimo jiné inspirovala i vznik představení brněnského Divadla v 7 a půl. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (98)

apokar 

všechny recenze uživatele

Tak tenhle snímek si řadím hodně vysoko. Postihnout padesátiletou historii nejen jedné země; představit půlstoletý vývoj populární hudby a tanečních stylů; rozehrát vztahy mezi jedinci; nechat působit lásku, nenávist, sympatie, závist; představit hrdiny, sraby i převlékače kabátů..., a to vše bez jediného slova a v jediném prostředí - klobouk dolů i s parukou. ()

Ligter 

všechny recenze uživatele

Názorný příklad syntetičnosti filmu, jenž je svým ztvárněním zhmotněním originality a jedinečný v tom, že značně využívá jiných druhů umění (silná hudební složka, tanec jako prostředník vztahu mezi divákem a prostředím vyjádřeným v historickém kontextu) a zřetelně znázorňující proměnlivost nálad společnosti skrze dějinné události. Tančírna je představení atypické narace (beze slov) neboli estetický sen pro náročnějšího diváka hledajícího něco nového a výjimečného. Film, kde se nemluví, ale který říká hodně. ()

Reklama

F.W.Colqhoun 

všechny recenze uživatele

Direction musicale et musiques originales VLADIMIR COSMA Kulisy, kostýmy, hudba, účesy a časy se mění, tančírna Le Bal zůstává. (Přesněji řečeno to platilo v letech 1936, 1940, 1944, 1946, 1956, 1968, 1983, odpovídajících jednotlivým zastavením filmu. Bylo by zajímavé pozorovat, jak by si Ettore Scola a jeho divadelní kolegové poradili s novými trendy v taneční hudbě po roce 1990.) Tančírnu ocení spíš milovníci divadla ve filmu než divák, kterému nikdy nepřipal žádný film příliš ukecaný. Fresku napříč epochami obohacují mikrodramata abonentů tančírny v předsálí a na přilehlých hajzlících, jejichž variace zná i méně zkušený clubber. Některá jsou zajímavá - nikdo nechce tancovat s esesákem a nikdo nevyzve během 37 let k tanci krátkozrakou milovnici filmu, jejíž rozkošná ale poněkud tupá postava zastupuje diváka. Tančírna rozkročením mezi formu videoklipu (připomínám, že MTV odstartovala vysílání 1. srpna 1981 písní Video Killed The Radio Star od Buggles) a zkratkovité grotesky trochu dráždí, ale v úzkém prostoru mezi neosobní ilustrací dějin a intimním dramatem svébytně funguje, čímž zahanbuje celý žánr plytkých tanečních filmů počátku milénia. Pozornost uzurpuje edukativní výběr desítek tanečních hitů, počínaje Chopinem a Lili Marleen po polo-francouzskou Michelle The Beatles a disco masakr počátku osmdesátých let. (Plus nedostižný Cosma.) Bavil bych se víc, kdybych nesdílel nečinnost postavy Moniky Scattini a mohl tancovat. ()

Huguette 

všechny recenze uživatele

Neobvyklé a okouzlující. Když jsem tehdy náhodně přepnula televizi, začali se objevovat lidi před zrcadlem a představovali své charaktery a vzbuzovali otázku, proč jsou takoví. Netušila jsem, co že to je, ale doslova jsem zůstala civět na obrazovku... po čtvrt hodině jsem kamarádce v obavách řekla:"Snad to nezkazí tím, že promluví!" Nezkazili =) Tančírnu mám moc ráda a trochu se zdráhám zajít na její obdobu do divadel, kde se to dnes hraje (zatím vím o dvou). ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

I když je Tančírna nezpochybnitelně inspirována snímkem Jedni a druzí, jde naprosto vlastní cestou, cestou plnou nápadů a holdu síle filmového vyprávění. Kdo nerozliší jednotlivé epizody podle hudebního motivu, může se orientovat dle oděvu a chování postav. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. ()

Galerie (14)

Zajímavosti (6)

  • Režisér si vzal jako základ snímku stejnojmenné pantomimické představení jednoho pařížského divadla a do filmu obsadil i herce z onoho souboru. (Cherish)
  • Celý film se odehrává výhradně v interiéru – tančírně, baru a přilehlé toaletě. Není tu jediný záběr z jiných prostor. (Robbi)
  • Barman a madam na záchodech si nezatančí, jejich práce to nedovoluje. Mimo tyto dva si také nezatančí krátkozraká dívka (Monica Scanttini). která si v různých obdobích pouze čte filmové časopisy. (Terva)

Reklama

Reklama