Čekání na déšť

Určitě nepatří k nejlepším Kachyňovým kouskům, nicméně malá Dita Kaplanová je skvělá a vyvažuje trochu ten příběh tak trochu o ničem. Ovšem pokud tu připadá někomu něco pedofilní, tak má tyhle sklony sám nejspíš, nečíst to tu u někoho, nic podobného by mě v souvislosti s tímto filmem vůbec nenapadlo. Mimochodem hudba mi už od začátku hrozně připomínala motivy z Majora Zemana a ejhle on tu hudbu taky dělal mistr Liška - a čistě náhodou se obojí natáčelo ve stejném roce zhruba. Náhoda? Možná se mu k Zemanovi nechtělo vymýšlet nic nového...Což bych asi pochopil :o)) (07.11.2019)

Pamatuji ty doby kdy nastaly prázdniny a já uvízl v Praze. Mezi očekávanými týdny na táboře, u babičky na venkově atd.. jsem byl uvězněn v rozpáleném městě. To se svými vyhřátými domy a ulicemi žhnulo a tenhle film mi tu dobu nesmírně připomíná. Pamatuji se i na výstavbu Jižního města. Jen paneláky, jejich skelety, hromady panelů, suti, armatur, hluboké výkopy a kolem zem pokrytá hlušinou s kamením, kde jen sem tam vyrost odolný bodlák... Film tuhle prázdnotu kterou opuštěné dítě, kterému všichni odjeli vnímá dvojnásob zachytil skvěle... Ten vlnící se vzduch nad ipami potaženými střechami paneláků se všemi těmi hromosvody a komíny... Zároveň jsem si ale uvědomil, že i skvěle zachytil architekturu své doby. Některé záběry byly opravdu zajímavé. Všechny ty průhledy přes paneláky, průchody, lávky... Stanice metra C - Gottwaldova (dnes Vyšehrad). Už jsem zapomněl jak šíleně červený byl strop v Praze na Hlavním nádraží.... Kaplanová hrála velmi pěkně a za ten tanec na střeše dávám o hvězdu víc. Tři kamínky. * * * (22.06.2014)

Uniformní sídliště konce sedmdesátých let s minimem zeleně, rtuť teplotoměru vysoko překračuje třicítku, spíš se blíží čtyřicítce, v ulicích aby člověk člověka pohledal, nuda, nuda, nuda... Čeká se na déšť, na konec prázdnin. Zní to skoro depresivněji než u Čekání na Godota, i když v tomhle Kachyňově snímku je k optimismu větší důvod. Dvanáctiletá Alenka se utíká do vlastního světa fantazie a občas si povídá s panem Tarabou či pošťuchuje se zrzavým klukem s hadicí. Míjí se na schodech s mladým Bartoškokou a tlukot srdíčka také testuje při seznámení s vojákem Pavlem... Občas jsem si říkal, co by Alenka, které o prázdninách tak chyběly kamarádky, co by tak asi dělala v takové situaci dnes? Zasedla by k PC a zapla některý z komunikačních programů (ICQ, Skype, MSN, Jabber, Yahoo Messenger) nebo chatovacích serverů či diskuzních fór? Osamělá by zřejmě zůstala úplně stejně... Vlastně určitě.... Kachyňovi se tahle poetická perlička docela povedla ;-) (03.03.2010)

Frustrující snímek uvádějící do děsivého prázdna toho nejosamocenějšího atomu skutečnosti – dětského univerza v rozpáleném letním pražském sídlišti v normalizačních létech. V dětství jsem tento – v podstatě – nedějový snímek shlédl párkrát, aniž bych mu nějak zvlášť porozuměl: zapamatoval jsem si jen tísnivé stoupání výtahu a lži. Po letitém srozumění s tím, čím skutečně pohyb je, dnes poznávám, oč snad opravdu Kachyňovi šlo. Opuštěná dívka ve falešném umělohmotném světě nahrazuje skutečný život falšováním pohybu. Její bytí se odbývá stereotypními činnostmi, které by mohl zastínit i bezesný spánek. Zvláště Zdeněk Liška vytvořil tomuto splývání, nad nímž se Alenčiny budoucí oči, zarudlé a zaslzené, zhrozí, dokonalý pranýř. Nedivil bych se, že režisérova, ba možná i kameramanova, původní představa počítala s jiným, účinnějším podáním – s hlediskem, zohledňujícím všudypřítomný klam panelového horizontu, masy betonu zazdívající dívčí tělo do hladové pasti puberty. Tak bych si tento snímek představoval já: širokoúhlý, zaujatý detaily, uniformními a zaměnitelnými, a krutý – a ovšem s ohledem k scénáři: nepointovaný slizkým návratem sokyně, ale znovu vyjevenou podstatou toho zlomyslného těla, které na úkor duše všichni vlečeme. Němé televizní pole ale vždy vyzářilo jen neutralizující lživou bělobu světa bez barev. Prostě normalizaci. A nakonec k ní: film okatě variuje některé motivy starší Vysoké zdi a napadá mi, zda současně režisér nechtěl podáním Čekání vyslovit kritiku normalizačního vadnutí (plevelného vládnutí vadnutí): zatímco ve Vysoké zdi šlo o záchranu lidského života, v pozdější škrtivé vlně horka se hraje nanejvýš o záchranu nelidského přežívání, které si naivní dítě se životem ztotožňuje. PS: Smutné znění „orlojského“ tradicionálu nevzbuzuje naději. Mělo se mlčet, protože právě v tichu byla naděje pro tento svět, nikoliv v kterémkoliv unisonu. (29.07.2017)

Karel Kachyňa se evidentně za svoje pedofilní choutky nestyděl, takže záběry na Ditu Kaplanovou ve spodnim prádle, v plavkách a nebo aspoň na její nohy vykukující z pod sukně zaberou značnou část filmu. Pro pedofily je to asi super, ale já z toho byl poněkud rozpačitej. Nic proti mladýmu masu, ale 12 let je fakt málo. Jinak film je o tom, že 12-letá holka se v létě nudí uprostřed sídliště (tušim, že jsou to Bohnice) a sblíží se s jednim vojákem ze sousedství, kterej je zrovna na pár dní z vojny doma. Vztah mezi nima je takovej dost podivnej a v jednu chvíli jsem už myslel, že jí vojín Suchan bude chtít přefiknout, když žadonil o její fotku. (26.12.2010)