Duhová kulička

Kachyňa jak ho miluji - poetické vyprávění prodchnuté silným smutkem, jaký zná jen svět dětství. Na televizní film a jednoduchý příběh se Kachyňovi skutečně podařilo vytvořit působivou atmosféru, celou škálu emocí, vícevrstevnou a nemoralizující výpověď o vztahu mládí a stáří. A decentní dětská erotika vrcholící scénou u rybníka je skutečně neopakovatelný zážitek. (13.07.2012)

Byl jednou jeden starý děda, jeho potomci, jejich manželé... a jeden vnuk z moderního městského prostředí. Také byl v tehdejším Československu jeden neobyčejný režisér, který podobně jednoduchým námětům dokázal vždy vtisnout kus neopakovatelné poezie. „Já jsem viděl víly. Kdo se umí dívat, vidí víly.“ Kdo se umí dívat, může vidět vždycky víc, než jiný a rozpozná i v tomto zdánlivě obyčejném rodinném filmu průzračný klenot pohlazující svou poezií a čistým lidským příběhem. Karel Kachyňa je režisérem mého srdce, skoro pokaždé se mu povede zavést zpátky mě o pár let nazpátky do světa dětské duše, nechat se vést na vlnách tu veselých, tu smutných příhod a všechny střípky celku dokáže přesně dle mého gusta vyladit hudebně (Fišer) i vizuálně (Smutný) k podmanivé dokonalosti. V tomto filmu potěší i obsazení plné neokoukaných tváří, mezi nimiž je Lubor Tokoš opravdu úžasně nevyzpytatelným dědečkem. 90% (25.12.2020)

Příběhy natočené Karlem Kachyňou jsou většinou lyricky poetické. Umí znázornit krásné venkovské prostředí a charaktery lidí zobrazit s takovou dobrotou. I děda je takto zobrazen. Kdo by nechtěl takovéhoto dědečka. Kdyby si podobně užívali penze i současní senioři, nejspíš by toho více zažili a měli lepší úsměvnější stáří. Děda se s tím nemaže. A i když zde nehraje zrovna prim hudba i scénář, jinými "pohlednými" vlivy se to dá omluvit. I mým oblíbeným jemným decentním humorem v hezkém prostředí. (01.03.2020)

Reziser Karel Kachyna /Ucho/ natocil krasny, sympaticky film. Film, v ktorom dedo ukazuje vnukovi krasny zivota, a ze v zivote si treba vazit aj malickosti, ktore svet prinasa. Atmosfera je uvolnena, rozhovory na urovni, herecke osadenstvo vyborne, filmu vladne hlavne Lubor Tokos /Kladivo na Carodejnice/. Film, ktory pohladil po dusi aj takeho obstarozneho mentalneho invalida, ako som ja. 94 % (06.05.2014)

Film poetický presne takým spôsobom, ako je mi to príjemné. Každá generácia sa tu môže nájsť, aj keď dedove výstrelky by asi neboli bežnou záležitosťou ani na dedine. Film je o detstve aj o smrti a konfrontácii medzi nimi, čo sa môže zdať smutné, ale vo filme to smutné nie je. No a nebol by to Kachyňa, keby do filmu neprepašoval scénu, ktorú by dnes do filmu určite nedostal nikto. –––– Onehdá u rybníka nám hrál naposled. Byl o rok starší. Nebo mladší? –––– Šak ona se zakulatí. Počkej za pár let. (20.07.2022)