Duhová kulička

Film, který nesnese mnoho přívlastků; myslím, že by stačil jediný: "pěkný". A rozhodně ne jen pro děti a mládež, pokud ne pro lidi v produktivním věku, pak pro důchodce rozhodně ano. Pěkně vykreslené, a dříve typické, postavy venkovanů (teta hraje prim), dědův vnuk, sice již se sluchátky na uších, ale zdaleka ještě ne ve virtuálním světě. (11.03.2016)

Byl jednou jeden starý děda, jeho potomci, jejich manželé... a jeden vnuk z moderního městského prostředí. Také byl v tehdejším Československu jeden neobyčejný režisér, který podobně jednoduchým námětům dokázal vždy vtisnout kus neopakovatelné poezie. „Já jsem viděl víly. Kdo se umí dívat, vidí víly.“ Kdo se umí dívat, může vidět vždycky víc, než jiný a rozpozná i v tomto zdánlivě obyčejném rodinném filmu průzračný klenot pohlazující svou poezií a čistým lidským příběhem. Karel Kachyňa je režisérem mého srdce, skoro pokaždé se mu povede zavést zpátky mě o pár let nazpátky do světa dětské duše, nechat se vést na vlnách tu veselých, tu smutných příhod a všechny střípky celku dokáže přesně dle mého gusta vyladit hudebně (Fišer) i vizuálně (Smutný) k podmanivé dokonalosti. V tomto filmu potěší i obsazení plné neokoukaných tváří, mezi nimiž je Lubor Tokoš opravdu úžasně nevyzpytatelným dědečkem. 90% (25.12.2020)

Duhová kulička není řemeslně úplně bezchybný film, některé dialogy působí trochu naučeně a nepřirozeně, noční scény, točené přes obyčejný modrý filtr, nevypadají jako noční, sem tam by to chtělo některé scény lépe načasovat... Nesmíme ovšem zapomínat, že to je televizní film, navíc televizní film, natočený v oddělení pořadů "pro děti a mládež". Z téhle perspektivy viděno jde doslova o zázrak. Mezi haldou více či méně pitomých, polovičatých a nedotažených dětských televizních filmů, jaké tehdy ČST produkovala, září Duhová kulička vybroušenými fasetami horského křišťálu. Srovnat lze pouze s dalšími televizními filmy Karla Kachyni. Skvělé herectví, suverénně zvládnutý a nesmírně chytře napsaný scénář, bezchybná režie. Netuším jak to ten chlap dělal, ale každý jeho film, i ten zdánlivě nejmenší, je událost. Kachyňa rozhodně není tak živelný, velkorysý a dravý jako Vláčil, chybí mu rafinovanost a umělecké ambice Nové české filmové vlny, možná by se dalo říci, že jsou jeho filmy "dobře řemeslně zvládnuté", ale to tak přece není. Z každého záběru a z každé pronesené věty září zvláštní syrovost, opravdovost, tichost a pokora, lidskost a nečekaná vřelost i jakási archetypální pravdivost a symboličnost obecného přesahu... Velký malý filmový zázrak... Jakýkoli jiný filmový režisér by na stejném místě a podle téhož scénáře téměř určitě natočil slaboduchou banalitu, Karel Kachyňa nikoli... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Aky, Braddy, xaver (07.07.2012)

Karel Kachyňa je lidskost sama!!! Tenhle krásnej křehkej lyrickej a poetickej snímek odehrávající se přímo ze života je jasným důkazem toho, jak pan Kachyňa dokázal porozumět lidským osudům. A když do hlavní role obsadí Lubora Tokoše, kterej své postavě opravdu dodává lidskost bez nějakého přikrášlení, tak jedno oko opravdu nezůstane suché a přitom je to kolikrát i veliká sranda. Takhle lidsky dokáže točit jen Karel Kachyňa a já ho proto mám velice rád! Moc se mě líbila i kamera výborného Vladimíra Smutného, který si perfektně pohrál s filtry na kameru a na noční scény použil takovej šedozelenej filtr, kterej dotváří neopakovatelnou atmosféru. K tomuto bezvadnému týmu nesmí chybět hudba Luboše Fišera a já jsem opět nadmíru spokojen! Ach jo, takový krásný poetický televizní filmy se už nikdy nenatočí. Nemá totiž kdo a to je sakra škoda! Aspoň, že jsou dochovány takové skvosty, jako je například Duhová kulička. Krása!! "Co děda, snídal?" "Pivo". :D (02.01.2013)

Diela Karla Kachyňu mám rád a každý dosiaľ nevidený film sledujem s veľkými očakávaniami. Nie inak tomu bolo aj pri televíznej Duhové kuličce. Nesklamala ma, pretože Kachyňove filmy nesklamávajú, ale k jeho vrcholným dielam ju nepriradím. Bola tam poetika, bol tam kontrast mestského a vidieckeho, mladého a starého, pragmatickosti a snívania, ale v niektorých momentoch som cítil viac snaženia, ako spontánnosti a prirodzenosti. Herci boli síce neopozeraní, ale tiež aj málo výrazní. Takže celkovo spokojnosť, i keď tentoraz bez prílišného nadšenia. (20.09.2013)