Fany

Postava FANNY se mi nezdála nikdy přesvědčivá. Neznám ze svého života nikoho jí podobného. Přesněji řečeno, nevím, zda byla FANNY svéprávná. Od jedné osoby, která se ale zabývá osobami nesvéprávnými v plném rozsahu přes čtvrt století jsem zvěděl, že si nepamatuje na případ, kdy by se z těchto osob, pokud se jim vrátila svéprávnost, tak neučinili nějakou boudu, po níž by se jim zase svéprávnost odebrala. Naletí kdejakému syčákovi. Řeknete jim - prodej mi za kilo bundu, co ale stojí kupříkladu tisícovku, a oni vám ji prodají. Jdete dál a vezmete je do banky, a půjčíte si na ně klidně dvěstě tisíc. Je pak pozvete na oběd či na večeři, to jim slíbíte dopředu a oni s vámi jdou rádi, vidí ve vás kamaráda a loučí se s vámi zase jako s kamarádem. Rozdíl je jen ten, že vy víte, jak si užít dvě stě tisíc, ale oni ne. A taky víte, že to bude na nich, to splácení, ale oni se tváří, že to je blbina. A tak sháňka po dočasně svéprávných je v naší zemi velká. FANNY má vyvolávat lítsot a smutek. A to se jí u některých diváků daří. U mě ne. Nedávno jsem cestoval v autobuse se známou, a ten byl plný takových FANNY. Dokázali se radovat s kdejaké blbiny, která nám připadá všední. Vykřikovali, vesele, radostně, a nebylo možno je ukáznit, protoež jim to co křičeli připadalo velice zábavné. Jim a jim podobní to brali jako správný kousek. Po několika minutách známá řekla, že je to o nervy s nimi cestovat. Výsledně vzato je v každé zemi dost takových osob. Nemají se až tak špatně, když žijí s podobnými. Hůře je jim, kdyby žili sami, či s někým kdo vnímá a žije zcela jinak. Výkon J. Bohdalové neoceňuji, tak jako Trojanova Václava. Nestačil by dokument? (10.09.2010)

Stejně jako někteří ostatní komentující jsem si během sledování vzpomněl na Rain Mana, ke kterému se Fany určitě dá přirovnat, ale samozřejmě se oba filmy nedají srovnávat a ani bych se o to nepokoušel. Ať už Fany vznikla jako inspirace Rain Manem nebo ne, takové téma v české kinematografii (pokud se hrubě nemylím) mockrát nebylo. Nevznikla úplně přelomová pecka, ale příměřeně pěkný film, ano. Jen mi přišlo, že mu trochu podkopává nohy (a nepíše se mi to úplně snadno) překvapivě právě režie Karla Kachyni. Některé Hubačovy scénáře (Ikarův pád, Mapa zámořských objevů) v minulosti ani nějaké výpravnější zpracování nepotřebovali. Ale u Karla Kachyni, vzhledem k tomu jaký byl bezpochyby mistr ve svém oboru a velký filmový poetik mě trochu překvapilo, že u tak emotivního příběhu se spokojil pouze s poměrně rutinním (takřka televizním) zpracováním a nevystřískal z toho více poezie, která se by tam hodila. Alespoň se mu velmi povedlo obsazení hlavních rolí. Jiřina Bohdalová nepatří k mým favorikátkám, ale zde u Fany předvědla další z důkazů že v ni vždycky skýtala (a možná ještě skýtá) dobrá herečka a podala opravdu pěkný výkon stejně jako její protipól Jiřina Jirásková. U Jiřího Hubače mě vlastně dobrý scénář ani nepřekvapí, mám pro jeho neobyčejně obyčejné lidské příběhy a dialogy slabost. Takže musím říct, že jsem od něj už viděl i sofistikovanější kousky, zatímco zde se možná občas nevyhl jisté schématičnosti (hlavně u vedlejších postav), ale příběh o Fany, její sestře a všech příhodách, co jejích soužítí přineslo se mi i tak zdál celkem hezký a dolehl až k mému srdci. Fany byla totiž hlavně milá čistá duše, kterou si snad ani nešlo neolíbit a i když je závěr párkát nařčen z citového vydíraní, tak i na mě docela zapůsobil. Váhal jsem nad hodnocením, ale nakonec si dovolím i trochu nadhodnocovat. (05.05.2021)

Na dlouhá léta poslední velká příležitost Jiřiny Bohdalové ve filmu. A přitom nemáme totalitu, normalizační pravidla také neplatí, dokonce Bohdalová neudělala ani nic srovnatelného s Uchem v dnešní době... a přesto byla za svůj herecký koncert (v páru s Jiřinou Jiráskovou) odměněna v příštích letech jen dvojicí pohádek a jednou rolí vedlejší. To je poněkud málo, že. Nicméně za pět minut dvanáct dostal nápad alespoň ten Strach na ty Vrásky z lásky... Ostatně k Jiráskové se český porevoluční film zachoval ještě hůře, takže si opatrujme Fany jako oko v hlavě. "Mister Proper čistí čistě až se sami vídíte!" (11.03.2009)

Ani nepravděpodobně pojatý oligofrenik Jiřiny Bohdalové nedokáže film vymanit z jeho podprůměrnosti. Postrádal jsem vybroušenou "osudovost", tolik příznačnou pro většinu Kachyňových filmů. Zde nebyla ani naznačena, a pokud ano, bylo to jen tlačení do citového vydírání diváka, kterému se ovšem klidně dalo podlehnout. Herecky totiž film celkem obstál. Vedle přehrávající Bohdalové, je Jiřina Jirásková jako její sestra velmi ucházející, anebo Martin Huba ve vedlejší roli zahrál svého lékaře správně nesympaticky. Vedle toho se film svým zpracováním blíží spíše televiznímu formátu a na plátně se ničím výrazně obrazovým neblýskne. Téma mentálně postiženého jedince zapracujícího se do běžného života je z pohledu české kinematografie dost neprobádané a skýtá nejedno úskalí, se kterým se ani mistr režisér nedokázal dost dobře popasovat. Až příliš podlehl svodům mít z filmu citově opírající se drama namísto, aby film natočil nezkresleně a více uvěřitelně. Vybral dobré herce, ale nedokázal filmu vtisknout autentickou osudovost, jakou ve svých filmech nezlomně vládl. Fany navzdory všemu působí až příliš fádně, mnohdy zcela rutině, dokonce někdy až sklesle utahaně. 40% (11.07.2012)

Musela jsem si přiznat pravdu a ubrat jednu hvězdičku. Pana Kachyňu velmi obdivuji, ale tento film ráda nemám. Neztotožňuji se s většinou v názoru, že Bohdalová byla v roli Fany skvělá. Podle mě nebyla. Naopak. A to jsem si dovolila dost, ale nemůžu si pomoct. V současné době mi Jiřina Bohdalová bohužel vadí úplně všude. A nic s tím nenadělám. (28.04.2024)