Hanele

Příběh o velice zajímavé problematice natočen Karlem Kachyňou poměrně slušně. Scény, které měly v člověku vyvolat vzrušení či určité rozporuplné emoce, byly věrohodné. Vše podtrhuje věru skvělý výkon Mira Nogy, o kterém jsem nikdy před tím neslyšel, což je důkaz, že v československém filmovém prostředí nejsou výjimkou herci, kteří nejsou naší společností tolik známí a jsou značně talentovanější a lepší (dá se říci i o Ladě Jelínkové). Ač 4 hvězdy nedám, připouštím, že by si je snímek možná zasloužil i z důvodu, že jsem stejným počtem hvězd ohodnotil jiné české drama Hlídače č. 47 a Hanele je o víc než fous filmovější. 65% (03.12.2013)

"Hle obětní kozička, která očistila obec. Ona jediná za všechny. Smrt jaká ještě nebyla viděna...Nevyzpytatelný jest Hospodin." Trochu nevyzpytatelně může na diváka na první shlédnutí působit i tento Kachyňův pokus o zpracování Olbrachtovi milostné novely "O smutných očích Hany Karadžičové". Zvlášť v té první části filmu odehrávající se v prostředí malé židovské osady na Podkarpatské Rusy může mít člověk občas pocit, že moc nechápe, o čem celý ten příběh vlastně je. Pochopí to až po přesunu celého děje do tvrdé reality průmyslového Ostravska a zejména v poslední třetině filmu, kdy se vše vrací zpět na Podkarpatskou Rus. Poetičnost prostředí malé židovské osady na Podkarpatské Rusi versus tvrdá realita průmyslového Ostravska. A především pak konfrontace víry a tradice s bezvěrstvím, volnomyšlenkářstvím a "pokrokem". To vše se Kachyňovi podařilo vyobrazit moc dobře. V první části se rodina Šáfarova musí vyrovnat s postupnou ztrátou téměř veškerého majetku. Není to však nic proti tomu, když na konci příběhu přijde ztráta ze všech největších...Jejich Hanele, "dcera vyvoleného národa" má být "první odpadlík od Boha, co Polana Polanou stojí". Ona závěrečná konfrontace vesničanů povstávajících na návsi s nastávajícím mužem Hanele Ivo Karadžičem je tak vskutku hodně silná. Jen jsem přitom musel přemýšlet jaké poselství film vlastně přináší. On totiž Ivan Olbracht v tomto příběhu nezapře svůj "vědecký" světonázor a ač Kachyňa svým filmařským uměním (a třeba i skvělou volbou filmové hudby Petra Hapky) dělá co může, přeci jen na tomto filmu tento Olbrachtův světonázor nějak ulpívá. Tak ani po opětovném zhlédnutí nemohu dát plný počet hvězdiček. (28.04.2021)

Smutné oči Hany Karadžičové jsou krásné, stejně jako příroda, stejně jako hudba. Vykreslení židovské problematiky je slušné, přesto na mě celý snímek působí přinejmenším rozporuplně. U mnoha postav si říkáte, jestli to mají v hlavě v pořádku, to že v Podkarpatské Rusi nevěděli, že je Matička Země kulatá je víceméně úsměvné (nedokážu posoudit věrohodnost), uzavřená komunita vzbuzuje odpor i lítost, obdiv i úctu. Lidé sice věřili v dobro, ale v jeho jménu konali zlé, to je smysl celého snímku. Lpění na náboženské tradici, jakkoli moudré a z jejich pohledu opodstatněné, učinilo oči Hanele smutnými. Přes několik slabších momentů tento film zůstal lidským a nezavrtal se do hloubek kýče a patosu. To oceňuji. (18.12.2008)

I když skromný Olbrachtův chasidský příběh nedosahuje metafyzické nebo folklórní hloubky "klasických" příběhů o chasidech, jako třeba povídky/novely/romány Singerovy nebo Potokovy, v našem prostředí jde o zjev ojedinělý a vhodný třeba i jako první divákovo seznámení se se zajímavým (a zaniklým) světem východoevropských Židů. A spolu s perfektní Kachyňovou režií vzniklo pozoruhodné dílo, na české filmové poměry nebývale vážné, zádumčivé, dušezpytné, na hony vzdálené obvyklým českým žánrům, jako jsou plebejské frašky, grotesky, buranské komedie a podobně. (12.05.2021)

Hanele nakrútil Kachyňa, takže táto adaptácia nepôsobí tak vypočítavo akademicky ako niektoré iné historické české filmy z tohto obdobia a ponúka širšie myšlienkové pole než len suché konštatovania, že takto bolo. Máme tu stret tradičnej židovskej viery danej v neposlednom rade dedinským prostredím a "mestským" ateizmom Žida, ktorý sa zriekol viery kvôli logike vlastného myslenia. Konflikt je naznačený ale už na dedine na príklade Zeme ako orbity Slnka. Nejde tak len o úzko formulovanú tému pre jedno vierovyznanie, podobné problémy pri pytačkách by mal Karadžič aj u Moslimov a aj Kresťanov a to ani nemusíme hovoriť iba o dobe zasadenia deja. Námet na premýšľanie poskytuje aj záverečná konfrontácia, kde pre jednu postavu predstavuje tradičná viera zrejme len zámienku, v skutočnosti ide omnoho viac o žiarlivosť. (27.04.2021)