Kočár do Vídně

Kdo vlastne byli ve skutecnosti partyzani? (07.04.2011)

Tři postavy a dva koně ve válečné "road movie" o cestě jedné mladé ženy za pomstou. O cestě, která vás občas napínavě, občas zdlouhavě, za doprovodu krásné varhanní hudby, doveze na rozkodrcaném kočáru až k hutnému, zdrcujícímu závěru. (31.10.2019)

Zkraťte to o 20 minut a je z toho geniální a hlavně originální psychologický film. Ovšem když počtvrté řekl Hans "Halt!" a potom "Weiter!", tak jsem se nemohl ubránit úsměvu... Jinak mě mrzí, že pro někoho znamená kvalitní film pouze komerční s....a. (06.03.2009)

Dokonalost podchycena dokonalou hudbou. Emocionální výkřik Janžurové poté, co celou dobu ve filmu mlčela měl efekt husí kůže, jediné co mi maličko kazilo radost byla špatně odvedená práce maskérů (tudíž naprostý souhlas s Ninadel, rok 1966 není rok 1945, ale to je jediná vada na kráse tohoto filmu). (29.03.2012)

Poprvé v životě se mi stalo, že jsem vůbec neporozuměla obsahu filmu, přesto se mi provedení tohoto snímku velice líbilo. Nejprve jsem o filmu četla v televizním programu a a měli tam trošku skreslené informace. Nejvíce se mi u tohoto snímku líbilo, že postava vojáka mluvila pouze německy a ve filmu nebyly použity titulky. Tím bylo krásně podtrženo, to že diváci, kteří neumí německy, museli mít stejné pocity, jako hlavní hrdinka. V případě jestli skutečně nerozuměla. Možná jen hrála, že nerozumí. Tak i diváci nevěděli, co je v další scéně čeká. S němčinou jsem problém neměla, zato hned od začátku filmu jsem si myslela, že zraněný voják a mladý voják se neznají, tato skutečnost mě pak velmi překvapila. V televizním programu jsem se dozvěděla, že mladé vdově den předtím Němci oběsili jejího muže, tuto informaci jsem však ze samotného filmu vůbec nepostřehla. Přestože ve většině snímků uvítám otevřený konec, tady jsem si nebyla jistá, jestli hlavní hrdinka skupinu partyzánů zabila, o čemž by svědčil záběr na schovanou sekeru pod vozem, nebo jestli jim ujela. Vzhledem k tomu, že hlavní hrdinka přišla o manžela a pak jí zabili i ,,mladého zajíčka“, si myslím, že si na nich vylila vztek. Více mi vadilo, že ve filmu prakticky chybí úvod, než to že má otevřený konec. Hlavní roli krásně ztvárnila Iva Janžurová, znám ji většinou z komediálních rolí a vidět ji jako mladou herečku v dramatu, bylo zajímavé. V rozmezí několika dní jsem totiž viděla nejprve tento film a poté komedii Pane, vy jste vdova, kdybych tyto filmy viděla v opačném pořadí, nikdy bych nevěřila, že paní Janžurová dokázala tuto dramatickou roli, tak přesvědčivě zahrát. (01.03.2012)

Gradující drama z konce války o nenávisti a touhy po pomstě, kterou nakonec odměkčí bezelstný německý dezertér Jaromír Hanzlík. Pomůcky - kočár, pár zbraní, atmosféra lesa a 3 herci. Neuvěřitelný režijní i herecký počin. (07.01.2013)

Jedno z nejlepších road movies. A taky skvělá hudba Jana Nováka. (27.10.2013)

Celý film sa odohráva v lese a pritom ponorková atmosféra malého priestoru kočiara dusí emócie. Tie niekoľkokrát vybuchnú dobrým aj zlým spôsobom až prichádza záver, ktorý nerozveselí ani toho najspravodlivejšieho človeka. Možno práve minimalistické herecké aj dejové poňatie filmu mi neprinieslo ten správny zážitok, ale aj tak sú to silné tri hviezdy. (30.4.2014) –––– Na druhýkrát nemôžem inak ako zvýšiť na štyri. Tentokrát aj ten minimalizmus, hlavne v mlčanlivosti Kristy, som plne chápal. Vojna robí z ľudí vlkov, ale aj z vlkov ľudí, keď sa ocitnú v situácii, kde víťazí ľuďskosť nad všetkým. (20.3.2018) –––– Nemáš dost, nestačilo ti? Chceš ještě? (30.03.2014)

Tak taký záver som nečakal. Jasný trezorový film. Až s pádom komunizmu vyšla pravda najavo. Partizáni sa tiež delili na hrdinov a vojnových zločincov, ktorým sa ani po revolúcii nič nestalo. Nebol to síce pravý partizán, ale posledne som si prečítal o krvavom Cyrilovi (Kuchta).Tohto si dokonca v r. 1991 osobne uctil vtedajší predseda česko–slovenského parlamentu Dubček. Tak komu česť, tomu česť. (14.06.2019)

V jednoduchosti je síla a méně je někdy více, tato dvě pravidla tesá Karel Kachyňa tímto filmovým dílem do kamene. Herecky bezchybně zvládnuté a hudba spolu s obrazem vytvářejí atmosféru úžasně vykreslující syrovost doby a melancholii zobrazených událostí. (24.09.2008)

Zřejmě cítím jakési poselství vyselektovat mizerné filmy z nejlepší dvoustovky. Co když chce někdo koupit k narozeninám rodičům bezvadný film? Podívá se na csfd, uvidí, že Kočár do Vídně se pyšní 89 % a následné zklamání z připitomělého zdlouhavého snímku ho prostě musí maximálně dožrat. Postupem času zjištuji, že podle celkového hodnocení na CSFD se opravdu nedá vybrat kvalitní film. (07.03.2009)

Prestoze Kachynu mam velice rad a uznavam, ze je to asi dobry a slavny film, ja ho preste nedokazu ocenit. Uz jsem to zkousel asi 4x a teprve naposledy jsem to dokoukal az do konce. Prominte, ale za me vice uz ne. (09.08.2023)

v zahraničních článcích o tomhle filmu (např. na blogu bonjour tristesse) se zdůrazňuje motiv pomsty. jakápak ale pomsta? v českých zemích přece své tyrany milujeme a tak není konec filmu nijak překvapivý. (30.03.2013)

Další skvělé komorní drama, na které jsem narazil po zhlédnutí Ucha. Minimalistická výprava v sobě pojímá úzkostnou lesní atmosféru, na jejímž základě by jeden řekl, že dokáže odhadnout, jak celý snímek dopadne. Jenže to tak vůbec není. Iva Janžurová od začátku vystupuje apaticky (aby také ne), vše nasvědčuje tomu, že se chystá k vraždě dvou Němců... zjišťuje však, že i ti Němci jsou z války zoufalí, neví si co počít a netouží po ničem jiném než po jejím konci. Vše se vyostří ve finále, kdy si rukojmí a únosce padají do náručí, jelikož ze sebe tu bezmoc navzájem cítí. Samota je horším nepřítelem nežli člověk jiné národnosti. Nečekaný konec filmu jako by prezentoval Stockholmský syndrom. (23.03.2021)

Věčné zastavování a rozjíždění kočáru na dramatičnosti nepřidávalo, nikdy by nedojeli do Znojma, natož do Vídně. Některé scény mohly být dobré, ale chybělo jim dotáhnutí do konce. Musíte se na to podívat každý sám za sebe a udělat si vlastní názor. (18.05.2021)

Autor literární předlohy Jan Procházka (1929–1971) působil v 50. a 60. letech v aparátu ČSM a KSČ. V roce 1959 se stal dramaturgem a scenáristou Filmového studia Barrandov. Po názorovém  rozchodu s prezidentem Antonínem Novotným v roce 1967 patřil k tzv. reformnímu křídlu KSČ. V letech 1968–1969 zastával funkci místopředsedy Svazu československých spisovatelů. Na začátku období normalizace byla jeho tvorba z politických důvodů zakázána. Jenomže já jsem film Kočár do Vídně viděl v roce 1974, což by vlastně nemělo být možné. Zřejmě šlo o projev odvahy regionálního filmového klubu. Ostatně po Procházkově smrti režimní štvanice na jeho osobu ustala. Jak se mi ten film tehdy líbil? To už nevím. Tenkrát asi moc ne, jak naznačuje sen, jenž se mi zdál po jeho shlédnutí a který je poněkud ironickou glosou k tomuto znamenitému Kachyňovu filmovému dílu. - - - Námět filmu. V noci z 13. na 14. července 1974 se mi zdálo, že jsem na karlovarském filmovém festivalu, kde jsem shlédl film CESTA DO .......... Osoby: dítě (chlapeček, 7 let), matka (asi 35 let). První záběr: Matka s dítětem jde lesem. Chlapeček si hraje s ochočenou krysou. Tento záběr trvá přibližně osm vteřin. Pak se matka najednou rozčílí (protože jdou už dlouho a je z dítěte podrážděná), chytí krysu za ocas a praští s ní o strom. Další děj se odvíjí již zvolna. Dítě truchlí pro svoji krysu, ale nepláče, i když má pláč na krajíčku. Celý děj se odehrává v lese, ale exteriéry se rychle mění. Hned jdou oba představitelé vzrostlým, temným lesem, hned se prodírají mezi nízkými stromky. Nechybí ani paseky a příkré, kamenité stráně, ba ani lesní potůček. Avšak podstatná část filmu a také jeho stěžejní scény (začátek a konec) jsou umístěny do vzrostlého smrkového lesa. Kamera zabírá jen kmeny, rovné a silné jako sloupy. Cesta lesem musí být pojata tak, aby bylo zřejmé, že se nejedná o žádné bloudění. Matka s dítětem prostě někam jde (na nějaké zcela konkrétní místo, o němž však po celou dobu nepadne ani zmínka), a jejich cesta vede shodou okolností lesem. Film končí tím, že matka chytí novou krysu (která se náhodou odněkud vynoří) a dá ji dítěti se slovy: „Na. Hrej si.“ Poslední záběr: Matka s dítětem jde lesem. Kamera je tentokrát nesleduje, ale zůstává na místě. Oba se vzdalují, chlapeček radostně poskakuje. Ostatně brzy jsou v záběru už jen stromy. (19.11.2022)

Kočár do Vídně je minimalisticky ztvárněný příběh jednoho putování koňského povozu lesem. Jede na něm zajatá žena, mladý voják a jeden raněný. Děj nebudu rozebírat, je to asi jako v každé nesmyslné válce… ten zabil toho, ten se chce pomstít, ten chce přežít a nakonec jsou nešťastní všichni. Snímek je svou atmosférou i svým vyzněním výrazně protiválečný. O co méně zobrazuje napřímo, o to více se dostaví emocí. K tomu mocně dopomáhá černobílá kamera i poklidné tempo vyprávění, u kterého má divák čas přemýšlet. Rozhodně to není pohodová zábava na večer, spíše jde o silný a místy znepokojující zážitek. Jediná výtka je německý dabing Jaromíra Hanzlíka, ten hlas mi k němu neseděl a působilo to rušivě. (08.06.2023)

Nemám slov.Strhující příběh. Iva Janžurova zde a v "Petrolejových lampách" předvadí životní výkon. Mám jí rád jako komičku, ale tímto filmem mi naprosto vyrazila dech. (Obdivuji pana Kachyňu, co vše jde znázornit na cestě lesem... - BRAVO). (05.02.2004)

Film co ukazuje, že mnozí takzvaní čeští hrdinové, byli zbabělé, zákeřné svině. Film co ukazuje molost našeho národa, jeho největší slabinu. Bravůrní počin i na postupně uvolňijící 60tá léta něco neskutečného. Kachyňa a Procházka vystačí s takovým málem, aby diváka dokonale dostal do kolen. Doporučuji všem. (04.12.2008)

Netvrdím, že to nemá atmosféru. Ale asi jsem na to ještě "malej"... *spoiler* Jak některé posuny v ději (běhá půl hodiny po lese a nakonec ten kočár zase najde, jako nic), tak jednání jednotl. postav mi připadaly nevěrohodné a hysterický závěr spíš tak na efekt. Já vím, není to moudrý komentář, ale takový jsem z toho měl po dokoukání pocit. (22.09.2013)