Král Šumavy

Z každého filmového políčka zde na diváka doslova dýchá syrová atmosféra sychravé Šumavy, zahalená hustou mlhou, dešti a blátem. Černobílá kamera přidává na působivosti a herectví všech hlavních představitelů dokresluje tento mimořádný zážitek, který neztrácí lesk ani po několika zhlédnutích. Kachyňa prostě uměl. (16.12.2023)

Velmi dobře natočený snímek, v němž se švarný pohraničník (Jiří Vala) zamiluje do ženy (Jiřina Švorcová) zlosyna. SPOILER: A i ta její smrt je vlastně poetická, stačí vlající šátek jako náznak, není třeba hektolitr krve. Jelikož na rozdíl od mnohých jiných mám pocit, že se zde nacházím na FILMOVÉ databázi, hodnotím film, na stránkách politických stran a hnutí jsem ochotna diskutovat o ideologii. (26.02.2012)

"Na koho tu vlastně číháme? Na Krále Šumavy? Toho už jsem jednou dostal. Kolik jich tu ještě bude?" U Krále Šumavy jsem jako dítě míval strach a jako dospělý se tomu moc nedivím. Kdybych totiž dostal od strany a vlády za úkol při službě vlasti dva roky chránit státní hranici u tohoto šumavského močálu, tak bych se vrátil jako jiný člověk. Pokud by mě tedy dříve nezastřelil diverzant nebo mi prokurátor nenavrhl trest smrti za to, že jsem nezastřelil diverzanta. Za mě je to velmi dobrý film, který dost vypovídá o své době. A pokud v něm někdo vidí jen komunistickou agitku, tak si dovolím poťouchle argumentovat tím, že poměrně výraznou roli zde sehrál saxofon a ten byl v té době označován za buržoazní nástroj. Že by rebelie? (04.12.2018)

Další ideologická dokonalost. Zblízka a na tělo popsané osudy lidí, žijících v pohraničí 50. let. Bažiny, ilegální převaděči, zločinní emigranti, kterým se stýská, podivní muzikanti, podivný hřbitov. Naproti tomu neohrožení muži v uniformách, krásná žena na rozcestí, zakázaná láska, to vše podkreslené drsnou přírodou a zablácenými cestami. Nakonec všechno dobře dopadne, ale ne zase tak dobře, aby nezůstala slza v oku. Když si všechen ten balast odmyslíte, stále zbývají skutečné osudy lidí, jejich životní podmínky i spousta otázek, které si kladli a nikdy nedostali odpověď. Proto téměř plné hodnocení. (22.06.2011)

Tento film samozřejmě je propagandistický. Skutečnost, že není propagandistický prvoplánovitě, činí jej v tomto směru efektivnějším. Prvoplánovitá propaganda mohla snad fungovat počátkem padesátých let, ale v roce 1959 po otřesech měnové reformy, odhalení kultu osobnosti a krvavém potlačení maďarského povstání byla již trapná a směšná. Zde se vlastně o žádné ideologii nemluví, jsou zde hrdinové, s nimiž se dá identifikovat, naši sympatičtí chlapci, kteří čelí zákeřnému nepříteli. Že ti naši chlapci jsou první dělníci na stavbě železné opony se bere jako samozřejmost a danost, kterou netřeba vysvětlovat. Už jen ta malá scéna, když (zrádný) hajný dovede na stanici zaběhlé kopečkáře. Je to vlastně humorná scénka, sami kopečkáři vypadají směšně, Menšík si na jejich účet trochu zažertuje a oni jsou odvedeni. Celé to budí dojem, že vlastně o nic vážného nejde, že jim snad bude domluveno a pak budou propuštění domů. Ve skutečnosti takové čekalo pár let kriminálu a zkažený život. Jinak profesionálně je ten film zvládnut skvěle (ale to byl Žid Süss také). Vskutku dobrodružný příběh, trochu až western (už jen to schéma, kdy nováček přijde do divokého pohraničí a zamiluje se do místní Femme fatale). Nádherně pochmurná atmosféra blat (kde by z chomáčů mlhy vskutku mohl vyběhnout pekelný pes se svítící mordou), chlapské kamarádství, rázovité figurky, akce. Inteligentní propaganda. Proto radši nehodnotím. (14.03.2010)