Král Šumavy

Velmi dobře natočený snímek, v němž se švarný pohraničník (Jiří Vala) zamiluje do ženy (Jiřina Švorcová) zlosyna. SPOILER: A i ta její smrt je vlastně poetická, stačí vlající šátek jako náznak, není třeba hektolitr krve. Jelikož na rozdíl od mnohých jiných mám pocit, že se zde nacházím na FILMOVÉ databázi, hodnotím film, na stránkách politických stran a hnutí jsem ochotna diskutovat o ideologii. (26.02.2012)

Víš co udělám? Všem vám dám dovolenou a agentům na čáře postavím velkou bránu s nápisem račte vstoupit! Kouzelně paranoidní komančská agitka krásně vystihující až panickou hrůzu ze všeho na západ od našich hranic naočkovanou soudruhy ze Sovětského svazu, ale zase na druhou stranu ruku v ruce s tím jde brilantní technické zpracování, tempo které nenudí a strhující děj o který není nouze. Takže ponechme jako obvykle ideologii stranou i když u žádnýho jinýho filmu z té doby to není tak markantní jako u tohoto. Čistokrevné budovatelské agitky nepočítám, protože ty jsou primárně točené za tímto jediným účelem, zatím co tady člověk sleduje dobrodružný film i kvůli akčním scénám a dalším věcem, takže dalo se to pojmout nestraněji, ale k čertu s tím. Lukavský tu má neskutečný charizma a toho tvrdýho šéfa pohraniční stráže hraje opravdu uvěřitelně. Pozadu nezůstává ani zbytek ansáblu. Navíc film si od začátku až do konce drží nepříjemně realistickou ponurou atmosféru ke které přispívá i vynikající hudba. Takže obsahově problematické, filmařsky vynikající.65% (01.03.2016)

Legenda. Kalčíkova šumavská adventura je nesporně bezcenný ideologický škvár, nad nímž se svého času tetelil blahem lecjaký pohraničník, a není zvlášť těžké jej vsadit na pomyslný pranýř hanby, kam nepochybně patří. Ale Kachyňa dokázal z nevděčného údělu vybruslit se ctí – minimálně tím, že filmu vtiskl společně se špičkovým technickým zázemím opravdovost a efektní působivost a vlastně jím definitivně potvrdil svou uměleckou vyzrálost. Vedle fantastického kameramanského umění Josefa Illíka a přiléhavého hudebního doprovodu, který je dílem dnes pozapomenutého Miloše Vacka, nelze neupozornit na špičkové herecké výkony Lukavského, Švorcové, Valy, Menšíka a Holého. Tvrdit, že Král Šumavy je kvalitní film určitě není omyl, protože tomu tak skutečně je. V rámci možností daných dobou (necelých deset let od prvních zinscenovaných trestů smrti) bylo dosaženo maxima a chápeme-li prezentované téma jako vděčnou příležitost, jak se vyrovnat s vlastní minulostí, nedává smysl vypalovat na zádech Kachyňova filmu symbolický cejch nežádoucí manipulace se skutečností. Těm, kteří se přes tuto pomíjivou zápornou hodnotu dokáží s nadhledem přenést je odměnou strhující drama o lidské slabosti, odvaze a strachu. (31.03.2009)

Charismatický Radovan Lukavský, sympatický Jiří Vala, docela pohledná Jiřina Švorcová, smíšek Vladimír Menšík, charakterní Jaroslav Marvan, hezoun Rudolf Jelínek a hororová Šumava, která výše jmenované herce po celou dobu filmu hostí mlhou, deštěm, zrádnými močály a nebezpečnými převaděči. Snímek se nese v jedinečné atmosféře, za níž by se nemusel stydět ani mistr Hitchcock či Kubrick. Vynikající hudba jen dotváří onu ponurost onoho očividně válkou postiženého a nehostinného kraje, v němž se odehrává nebezpečný příběh v čele s králem Šumavy. Nesledujte tento snímek zaujatě s tím, že jedna strana je křišťálově čistá a kladná a ta druhá je odporná a záporná. Pohraničníci měli úkoly jasné, tak je plnili a jak vidíme, tak hodně nevinných kluků tam skončilo svoji životní pouť - při plnění svých povinností (které se nám z dnešního pohledu mohou zdát nesmyslné, ale tehdy byla taková doba). Pokud tento film dokáže divák sledovat s neutrálním pohledem, tak mu je naservírovaná výborně odvedená řemeslná práce, která nenudí, ale působí i dnes. (17.11.2010)

V Králi Šumavy se střetávají dvě etapy ve vývoji české kultury (kinematografie). Etapa "umění" prodchnutého ideologií, onoho až mýticky/metafyzicky černobílého světa, v němž je jasná hranice světla/stínu – dobra/zla a pozvolna se rodící nová vlna českého filmu. Povšimněme si, jak smrt krále Šumavy mysteriózně změní klimatickou situaci. Lze právem předpokládat, že inkriminovaný živel ve služnách imperialismu nejen že pomáhá převádět nepřítele lidu do bašty západu (odporné mlhavé nicoty na obzoru jménem Bavorsko), ale zároveň je zodpovědný za nelidsky hnusné počasí. Jeho zabitím dojde k hydrometereologickému zázraku... Dokonce i sloupy elektrického vedení hučí jinak. To je ideologie ve filmu... plíživá, nenápadná, odporně sugestivní. Dokonale podprahová. Patří k ní i kresba atmosféry pohraniční stráže, místa čirého kamarádství, správného chlapáctví (jehož archetyp, věrně kráčející ve stopách soreláckého románu alá Režáčův Nástup, ztělesňuje ostře řezaná Radovana Lukavského), doznívající harmonie ze staveb / dolů rodícího se socialismu... K heroizujícím tendencím přispívá i kamera, která často hrdiny zbožně snímá z podhledů a v kompozicích, připomínajících dobové výtvarné umění. Přesto si Krále Šumavy netroufám prohlásit za stejný balast, jakým je např. normalizační patlanina Major Zeman. Narozdíl od něj je totiž tohle dílko velmi kvalitním kouskem filmařiny a dokonalou ukázkou zvládnutí základních mechanismů manipulace a sugesce. Atmosféra prostě a jednoduše utkví, už proto, že je účelově vybičovaná do děsivé až horrorové ponurosti, ze které pak těží celá generace detektivek. Přesvědčivá práce s (polo)detailem, subjektivní "ich" kamerou, střihem a hudbou připomíná skutečně záblesk principů rodící se "nové" kinematografie, která se od neosobnosti stahovala do úzce subjektivní sféry postav. Je to zvrhlé, ale podle mého na místě. Nehodlám z těchto řádek vyvozovat nějaké důsledky. Král Šumavy je výtečně natočený "thriller" s bizarní ideologickou kostrou, kterou jsem nastínil. Pokud však nad touto úmyslnou manipulací necítíte alespoň malé zhnusení, není s vámi všechno v pořádku. A ještě marginálie: Denny, prosím tě, četl jsi o 50. letech někdy něco? Z tvého komentáře se mi protáčejí oči v důlcích... (28.11.2004)