Fimfárum Jana Wericha

Tak abych snad podotknul, že jsem se na Fimfárum Jana Wericha hodně těšil. Nadšení z loutek a ztvárnění prostředí mi vydrželo skoro celý film. To se opravdu povedlo a prostředí vypadá velice autenticky. Tak proč jen dvě hvězdy? Kvůli oněm pěti příběhům. Ty mi toho moc neřekly a jestli jsem na něco už alergický, tak na postavy čertů. Buď jsou to upištěná a žvatlající stvoření (zdravíme pana Trošku a další), nebo jsou to klaďasové (jediná pohádka, jíž jsem toto ochoten odpustit, je S čerty nejsou žerty). A to je problém vážení. Opravdu velmi staré pohádky, sahající svým původem hluboko do minulých staletí, postavu čertů vnímají zásadně negativně, tyhle postavy prostě personifikují ultimátní zlo, proti kterému lze bojovat jen vypětím všech sil. Kam by přišel Tolkien, kdyby postava Saurona byla jen žvatlajícím hipíkem? Mám rád staré pohádky. Novodobé pokusy a rádoby moudré příběhy s hodnými čerty mi nic neříkají. A čerti provozující alkoholový detox? Pochcávající se zombie? Baba ukazující kozy? Snad jen špatný vtip. A to mám Jana Wericha ve velké úctě. (04.08.2019)

Jan Werich byl skutečnou renesanční osobností, apeloval na zdravý rozum a chytře podněcoval lidskost společnosti i jedinců. Fimfárum je rozverný soubor moderních pohádek v ušlechtilém stylu i poselství. Sarkasmus a vtipný nadhled jsou účinnou zbraní, bohatý slovník dodává pikantní osvěžující příchuť a řešení bývá osvobozující, pokud o rozšíření známých obzorů stojíme. Originální tvary podobě díla dodal Petr Poš s Martinem Velíškem a vhodně doplňují dráždivou ironickou linii. Vlasta Pospíšilová a Aurel Klimt vdechli život Werichovu hlasu. Až opadá listí z dubu prozkoumává psychedelickou mysl alkoholika a velkorysost důvtipu. Franta Nebojsa psychedelickou rozervanost zavádí k překročení archetypálního strachu. Lakomá Barka je sociální groteska se spravedlivým dopadem. Splněný sen je cynický humor absurdity s očistným účinkem destrukce. Samotné Fimfárum je rozkošnou společenskou satirou a na odzbrojující bezprostřednost senilního knížete nelze zapomenout. Fimfárum Jana Wericha má výchovný charakter, stylovou formu provedení a přináší potěšující uspokojení svým hravým nadhledem. Moudrost a rozvernost se spojila ve slova, střely, smích, veselí a vkusné pohádkové dědictví. (27.06.2017)

Moje nejmilejší pohádková kniha přetavená do neuvěřitelného animovaného filmu, který k poetice Werichova slova přidává ještě nezaměnitelnou klimtovskou obrazotvornost. Takže krom neopakovatelné hravosti a vtipu originálu se divák dočká ještě hotových orgií vizuálního humoru. Jediné, co mi nesedí, jsou intermezza s hlasem Oty Jiráka, která tak trochu nezapadají do celkové koncepce. Jinak ale Fimfárum animované patří do stejné síně slávy jakožto Fimfárum psané. Příjemná protiváha barevným polotovarům Walta Disneye. (18.02.2004)

Asi nemá smysl opakovat, co přede mnou tak přesně vystihl Kinej. Snad bych jen dodal, že ty pohádky jsou skvělé samy o sobě, v knižní a ještě více ve Werichově osobitém přednesu, původně určeném pro sérii dlouhohrajících desek. Fimfárum ve filmové podobě jde ovšem ještě o kus dál, byť někdy poněkud na úkor osobitého přednesu... Celkový dojem: 90% (20.03.2017)

Kdysi měl krátký animovaný film čestné místo jako předskokan hlavního programu. Bohužel dnes je nahrazen dunící reklamou a trailery. Krátké snímky ale vznikají dál, protože česká škola animace má dlouhou tradici a nechce se vzdát bez boje. A když už vznikly v docela krátkém časovém období dvě povídky z Fimfára, proč neudělat celovečerák? Jenže výsledek je diskutabilní. Připomíná mi totiž závěrečná představení daného ročníku JAMU nebo DAMU, ve kterých dostává každý student příležitost ukázat, co všechno se naučil. Fimfárum je nabito nápady a hravostí, ale nic nedokáže zakrýt fakt, že jde jen o rozpohybovanou ilustraci Werichova textu. Jako předfilm v art kině by každá jednotlivá pohádka fungovala na sto procent. Jako celovečerák je však tato hýbající se kniha poněkud jednotvárná. (12.10.2009)