Láska

Úvodní úvaha o lásce - "Rozhodně nejsme generace Romeů a Julií spíše Hamletů..ale co s Ofélií?". Frustrující a všudypřítomná písnička Lásko bože lásko snad ve všech podobách a obměnách. Film zachránilo tehdejší osobité herectví Kaisera a Krause. Moc se mi líbila část, kde studenti gymnázia recitovali různé básně a promítali celkem zajímavé obrázky ve kterých barevnost hrála velikou roli. Dost mě pobavila scéna kde hopsají Kaiser a Jaroslava Schallerová na míčích s oušky-nikdy by mě ani nenapadlo,že je to už z tehdejší doby. (15.11.2012)

Láska. Je možná něco jako tajemství... nebo touha. Snad štěstí. Život. Hledání. Touha po kráse. To všechno... Typická Kachyňova filmová poezie ve víru lidských problémů, úvah a snů, v příjemných rodinných epizodkách o hledání a objevování lásky v bludném kruhu dvou generací. Tak jako člověk běžně hledá cestu k jistému člověku, všichni hledáme i vzájomné porozumení a lásku. Ta se po dostatečném může leckdy objevit i tam, kde dosud panoval chlad či nenávist. I v takových obyčejných příbězích našel Karel Kachyňa během omezených tematických možností za normalizace jedno ze svých útočiští... . . . Hodnotím plnou palbou za scénář Oty Hofmana! Co se týče dialogů, vykreslení vztahů mezi mládeži, rodičemi a množství z načrtnutých problémů každodenního života, nemám vůbec pocit, že tomuhle filmu je dávno přes 40 let. Na normalizační film ze současnosti překvapivě žádné soudruhování, naopak se v snových scénách objevují motivy hippies(!) a často znějící bigbeat. Mimochodem hned bych si zašel k Petru Bruknerovi mladšímu s magneťákem přehrát Prší, prší :o) , tenhle song od Bukanýřů totiž není (mimo ukázky z tohoto filmu) vůbec nikde k dispozici. :-))                                     . . .                   Žánr komedie zde sice není uveden, ale o chvilky odlehčené humorem zde vůbec není nouze. Krásná Jaroslava Schallerová ve dvojici s hereckým debutantem Oldřichem Kaiserem si nic nezadají s osvědčeným Veleckým a Dvorskou. Přemixovaných vizuálních a hudebních filtrů je tu v podobě dobových experimentů někdy až moc, ale v doprovodu hezkých variací na lidové písně (v podání Bukanýřů s krásným sólovým hlasem Hany Buštíkové) nespostrádají své kouzlo. Při opakovaném zhlédnutí mě opět dostalo, jakou propracovanou symboliku ukrývají některá starší filmová dílka, například když se bývalý milenec stěhuje ke své dávné lásce a donesou do předsíně nábytek, rozbije se váza na stolku; když se pak ke konci filmu rozhodne odstěhovat zpátky a nese v euforii tašky směrem do auta, rozbije se památná rodinná plaketa... Jinak řečeno každá změna již zavedeného pořádku přináší do života vedle pozitivních účinků i nějakou tou tíseň. Láska je příjemným filmem pro celou rodinu, ale rozhodně s hlubším podtextem navíc. 90% (05.02.2017)

Kachyňův rukopis lze rozeznat na poetickém vyznění filmu. Jiné zvolené metody ale působily rušivě, jako třeba hudební vložky či přeskakování mezi barevným a černobílým filmem. Ale paralela budování vztahu - lásky - mezi dvěma dospělými a jejich pubertálními dětmi mě bavila. Romantika versus rozum, poznávání vůči nedůvěře a zklamání. (30.10.2023)

Láska nebeská v sedmdesátkovém pubertálním outfitu Karla Kachyni. Nemohu říci, že se mi to nelíbilo, ale ani že jsem z toho byl nějak šíleně nadšen. Ty dvě roviny dospělé lásky a lásky dospívajícíh byly zajímavé. To mezi tím byla trochu křeč. Ačkoliv snové poetické předěly docela chápu, mně to tam fakt rušilo. Ani by mi tak nevadila barevná elpíčka rozházená po louce a uprostřed bosatá Jarka. Ale prudila mne ta rádoby lidová hudba a mladý motogang záporáků. Další co bylo divné byl dabing některých herců. Například Veleckého daboval Kostka (to kvůli tomu, že byl Slovák?). Co bylo zajímavé bylo mládí nejednoho z herců a na kom jsem mohl oči nechat byla samozřejmě Valérie Schaleřice... Ta byla tehdy fakt kus krásné holky! Dávám za 3 schované dopisy. * * * (03.05.2022)

Co je láska? Po skončení filmu zůstaly jen stejné fráze jako na začátku (kromě Janiny, která jako jediná měla pochybnosti a která jako jediná už se za celý film neobjevila), což mě na výsledku štve ze všeho nejvíc. Už dlouho jsem neviděl film s tak přesně "dávkovanou" sestupnou kvalitou. Ono to taky může být tím, že mi jen nesedl zde zvolený Kachyňův styl, ale popravdě bych byl radši za něco filozoficky-psychologického, než za film, který tak sice začne, ale pak se z něj postupně stává jakýsi český Bollywood, kde barvami hýřivé pokusy o specifickou poetiku působí spíš jako muzikálové scény bez muzikálové hudby - což je prostě divné. Ty se mi moc nelíbily, přišly mi na jedno brdo, hrozně nahodilé a když ke konci pobíhali po poli snad co 5 minut, už mě to vyloženě otravovalo. Do toho pořád hraje lidová hudba v různých variacích a stejně jako u hrátek s barvami obrazu mi přišlo, že tomu buď významově nerozumím, nebo to chce být tak přehnaně výrazné, až je z toho spíš kýč. Přitom tam ze začátku (a ještě docela dlouho po něm) byl náběh na poctivé psychologické drama, ale místo toho, aby se ústřední čtveřice charakterově vyvíjela, se vše zaseklo na místě a nějak prostě skončilo. Potenciál tam tedy byl, herecky je to skvělé, ale časem se to celé tak nějak rozplizlo, až i ty tři hvězdy mám výrazně slabé. Tady mě ten efekt opravdu jaksi minul. Slabé 3* (10.08.2024)