Dabing Street

Zelenkovou devizou je schopnost vytvořit podivíny, ke kterým člověk velmi snadno přilne. Jedna hvězda proto padá za všechny nadšence z dabingového studia. Druhá je za skvělé herecké výkony v čele s Klárou Melíškovou. Její rozpolcená a snadno manipulovatelná Eva, která je ochotná pro úspěch použít i ženské zbraně, budí chvílemi naprosté pohrdání a v zápětí ji člověk lituje. Mě nejvíc bavil Václav Neužil v roli nadšence Pavla, jehož nápady oscilovali mezi genialitou a neprostým tupectvím. Třetí hvězda je za nostalgiii, kterou ve mě Dabing street dokázal vyvolat. Seriály, ve kterých se mísí humor s melancholií prostě miluju. Čtvrtou hvězdu si Dabing street zaslouží za využití skladby Little Fury Things pro úvodní titulky. Tu jsem do té doby neznal a hned se mi zalíbila.  "Na kokota musíš kokotsky!" (27.01.2024)

Ze začátku to vypadalo tak nadějně, i vesměs všichni herci mi byli sympatičtí a když se na chvíli objevil Krobot a pak zas utekl, tak jsem ocenil návrat v posledním díle "Čekali jste, že budu nasranej?" Zasmál jsem se jak naposledy snad u 6. dílu, pak šla úroven hodně dolů. Samozřejmě se mi hodně líbila Voříšková, z Čermáka možná zbytečně udělali hnupa a to závěrečné dejme tomu dojemné vysvětlení proč to vlastně všechno dělal příliš neospravedlnilo, to jak moc velkého hnupa. Naopak mi tam vůbec neseděla paní Melíšková a přestože je to jinak docela hezká ženská, tak tady bud strašně přehrávala, nebo neumí hrát, vůbec mi neseděla její postava nebo to jak vystupovala. Také různé dějové vsuvky byli strašně zvláštní... dabování filcek nebo těch prdů, to byly i na mě tak nechutné díla, že vůbec nechápu co to tam dělalo. Nebo v závěru útok na dvojčata v Americe? Z jakého důvodu to tam bylo? Bud to kvůli sledovanosti strašně rychle ucvakli a tvůrci nemohli dotáhnout své myšlenky do konce, nebo fakt dohromady lepili neuvěřitelné ptákoviny. (16.12.2018)

Na seriál jsem se převelice těšil, o to větší jsem zažil zklamání. Zpočátku jsem se velice dobře bavil, s přibývajícími epizodami se jejich kvalita postupně snižovala a mně se nechtělo věřit tomu, jak se dá prošustrovat solidní téma a kvalitní sestava tvůrců. Došlo to tak daleko, že jsem se těšil, až seriál definitivně skončí, protože mi už opravdu lezl na nervy. Tomu říkám promarněná šance. (22.04.2018)

Na začátku dokázali navodit příjemnou atmosféru, která způsobila, že jsem se na to pravidelně těšil, bez ohledu na neustále se střídajícî kvalitativní vzestupy a totální držkopády. Tahle partička je mojí krevní skupinou, jestli se mi má někdo postarat o dobrou televizní zábavu, tak to budou v českých luzích a hájích právě oni. Tentokrát to tak úplně nevyšlo, uměl bych si to představit vážně lepší, ale rozhodně je nezatracuji a naopak doufám, že je obecně vlažné přijetí neodradí od dalších televizních, případně filmových projektů, protože do Dejvic to mám daleko. (27.03.2018)

Skončily devadesátky, skončila euforie, nastal rok 2001. Doba, kdy všichni spadli zpět do každodennosti, podnikat v šílenostech si už nikdo moc netroufnul a dabing začal být zatracován, protože "brání Čechům umět skvěle jazyky". Nic z toho však neodradí studio ZERO, jehož novopečená majitelka se po smrti svého muže Jirky, "slavného" dabingového režiséra, rozhodne v tomto projektu pokračovat a proslavit jej. Spolu s třemi techniky, ségrou jednoho z nich a hlavně geniálním humorem Petra Zelenky a celého Dejvického divadla tak rozjíždí dvanáct epizod plných absurdních pádů, nerozvážné odvahy a výborné reflexe srážky s realitou, kterou si na počátku tisíciletí v Česku prošel skoro každý. Není to jako Čtvrtá hvězda, ale přestaňme srovnávat a pojďme se zasmát této koncentraci problémů, zmatenosti, chaosu, občasné zaslepenosti a zabedněnosti, které všichni tak dobře známe. (12.04.2018)