Lásky mezi kapkami deště

----- "My jsme ten zlatej věk lidstva snad propásli ... nebo jsme se do něj netrefili." ----- O tom, že život za první republiky nebyl žádná idylka - pro ty, kteří nepatřili mezi vyvolené a tím pádem finančně zajištěné ... obzvláště pokud velcí hráči na trhu nelítostně likvidovaly ty malé - a všem bez rozdílu dýchala na záda hospodářská krize ... aby tak nenápadně přivolávala největší válečný konflikt v lidských dějinách. Nicméně dětství a mládí bývá neobyčejně optimistické a přizpůsobivé, nakloněné dětským hrám a dobrodružným výpravám - třebaže částečně odrážejí bídu světa, který si nelze lakovat na růžovo. Neboť výše uvedené dětství i mládí se se světem srovnávají po svém, do poslední chvíle věří v ideály a ve vlastní síly ... nebo - v krajní nouzi - alespoň v síly staršího bráchy, který je vždycky připravený ku pomoci. Alespoň to tak vypadá - a svět se tak zdá být v pořádku ... přes všechny každodenní peripetie, které tomu nenasvědčují - nežli se i bratr bratru stane vlkem. Nicméně poezie lásek, které se proplétají mezi kapkami deště, je odzbrojující a nezaměnitelná v každém okamžiku ... i tenkrát, kdy definitivně vystřízliví z mladických snů - a uvidí svět takový, jaký opravdu je. (06.11.2020)

Velice dobře natočené retro se všemi hezkými i smutnými okamžiky dospívání, jedno v jaké době. Společně s výborným podáním té doby a hereckými výkony. http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/lasky-mezi-kapkami-deste.html Poetická romance Karla Kachyni nejen o problémech dospívání, ale i nadcházející války či problémech malých živnostníků je dodnes svěžím dílkem. Dva bratři a sestra vyrůstají v ulicích Žižkova, mladší bratr se zamiluje do tajemné krásky, kterou potká v zakázané zahradě. Realita života ale dokáže převálcovat všechny sny. (11.02.2009)

"Co bylo není...a co zústavá jsou vzpomínky. Na lásky, hořkosti a nedozralé hrozny..." K. Kachyňa vie robiť filmy a každý jeho film si v tv rád pozriem. Boli časy keď obuvníckeho živnostníka zlikvidoval podnikateľ Baťa. A podnik Baťa a nielen on je dnes zase drvený lacnou čínskou produkciou. Postava obuvníka sadla V. Menšíkovi výborne. Bavil som sa na jeho roli prísneho otca, ktorý len neustále pokrikoval a vydával povely jak Mussollini. Aj keď je tu postáv dosť, Menšík na seba strháva zaslúžene pozornosť i vďaka dobrým radám do života a vydareným hláškam - "Já bych to nejradši polil benzínem a zapálil..." Romantická rovina príbehu medzi mladým L. Vaculíkom a T. Herzovou funguje tiež dobre. Ja by som na ich mieste to hrozno dávno zožral...80%. (03.05.2014)

Vynikající atmosféra Žižkova 30. let je bezpochyby základem kvalit filmu, jenž vypráví o postupném úpadku jednoho poctivého ševce, prvních (ne)láskách, bratrské podpoře i domnělé nenávisti, ale hlavně výjimečným způsobem zobrazuje prvorepublikovou a následně před okupační společnost, plnou životních nejistot a bizarních figurek z potemnělých šantánů i hospod. Film obsahuje spoustu zajímavých postav, jejichž osudy a role jsou skvěle skloubeny. Osudy hlavních hrdinů si můžeme nakonec jen domýšlet, přičemž tento otevřený závěr byl tou nejlepší možnou variantou. Klasicky precizní režie, scénář, kamera i hudba. Pro mě zcela bezchybné a originální. (24.06.2012)

Forma ano, obsah ne. Menšíkův boj s větrnými mlýny ano, Vaculíkova láska k vulgární milence ne. Šmírující stařečci na zchátralé terase ano, psychedelický bordel... taky ano. Zkrátka a dobře, v podstatě bych chtěla, aby se mi ten film líbil, ale něco se někde nějak zvrtlo, takže se mi skoro až nelíbil. Asi to bylo těmi herci, protože kromě Rudolfa v podstatě nikoho z nich nemám ráda, Tereza mi byla vysloveně nesympatická, Zlatka byla vysloveně dostaň-pěsťově předabovaná (a jestli se mluvila sama třikrát fuj)... Prostě tenhle výlet mě za srdce nechytil ani náhodou. (08.04.2010)