Love Between the Raindrops
Režie:
Karel KachyňaKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrají:
Vladimír Menšík, Lukáš Vaculík, Jan Hrušínský, Tereza Pokorná-Herzová, Rudolf Hrušínský, Miroslav Macháček, Zlata Adamovská, David Vlček, Michal Dlouhý (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Ve filmu režiséra Karla Kachyni Lásky mezi kapkami deště ožije pražské předměstí Žižkov třicátých let. Seznámíte se s ševcem Vincencem Bursíkem, který sem přišel odkudsi z venkova, aby se pustil do zoufalého a beznadějného boje s baťovskou velkovýrobou. Budete sledovat dospívání a soupeření dvou povahově rozdílných synů Kajdy a Pepana a taky milostné trampoty jejich lehkomyslné starší sestry Věry. Kajda se jednoho dne seznámí s půvabnou dívkou Pájou a začne se s ní scházet v krásné zahradě staré vily, která patří tak trochu záhadnému starému lékárníkovi. Když však Kajda seznámí Páju s bratrem, vše se mění… Ve výtečném filmu, který vznikl v roce 1979 podle scénáře Jana Otčenáška a Vladimíra Kaliny, se objevila řada výborných herců. V první řadě je to skvělý Vladimír Menšík jako švec Bursík, dále Lukáš Vaculík a Jan Hrušínský jako Kajda a Pepan, Zlata Adamovská jako Věra, Tereza Pokorná v roli Páji nebo Rudolf Hrušínský a Miroslav Macháček. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (202)
Hezká ukázka toho, jak se tehdy žilo na starém Žižkově před 2. sv. válkou. Život v té době nebyl jednoduchý. Je to taková poetická mozaika nejrůznějších osudů. Nejvíce si budu pamatovat otce Bursíka. Vladimír Menšík vytvořil tragikomickou figuru. Scény s ním jsou komické a tragické zároveň. Dokonce mi ho bylo chvilkami i líto. ()
K úplnému nadšení by to chtělo některé scény zkrátit (a jiné naopak prodloužit) a osud některých postav do toho víc zapojit (Hrušínský), ale jinak jsem dost spokojený. Do děje mě to vtáhlo hned ze začátku a až do konce nepustilo, Navíc je to skvěle natočené a zahrané, hodně postav mě zde dokázalo zaujmout (především ta Menšíkova, Vincent Bursík), pár scén tu je i příjemně poetických a jde z toho i dost zajímavá a podmanivá atmosféra, především z těch hospod. To ten Žižkov tehdy fakt musel vypadat jinak než teď. Sice je to pro mě jedna z mála pražských čtvrtí, která pořád má nějaké kouzlo a svoji atmosféru, ale i tak. A ačkoli to je o dospívání a "něco končí, něco nového začíná", stejně mě na tom všem zaujala ta dějová linka, která je vlastně prvotní předzvěstí toho, jak řetězce ničí malé obchody a podnikatele. To je vlastně z celého toho filmu pro mě nejsilnější a ačkoli i to finále je silné, není to vyloženě depka a najdou se zde i pozitivní chvíle - jak to tak v životě chodí. Hodně se mi to líbilo, jen mi k té páté hvězdě prostě něco shází... Silné 4* ()
----- "My jsme ten zlatej věk lidstva snad propásli ... nebo jsme se do něj netrefili." ----- O tom, že život za první republiky nebyl žádná idylka - pro ty, kteří nepatřili mezi vyvolené a tím pádem finančně zajištěné ... obzvláště pokud velcí hráči na trhu nelítostně likvidovaly ty malé - a všem bez rozdílu dýchala na záda hospodářská krize ... aby tak nenápadně přivolávala největší válečný konflikt v lidských dějinách. Nicméně dětství a mládí bývá neobyčejně optimistické a přizpůsobivé, nakloněné dětským hrám a dobrodružným výpravám - třebaže částečně odrážejí bídu světa, který si nelze lakovat na růžovo. Neboť výše uvedené dětství i mládí se se světem srovnávají po svém, do poslední chvíle věří v ideály a ve vlastní síly ... nebo - v krajní nouzi - alespoň v síly staršího bráchy, který je vždycky připravený ku pomoci. Alespoň to tak vypadá - a svět se tak zdá být v pořádku ... přes všechny každodenní peripetie, které tomu nenasvědčují - nežli se i bratr bratru stane vlkem. Nicméně poezie lásek, které se proplétají mezi kapkami deště, je odzbrojující a nezaměnitelná v každém okamžiku ... i tenkrát, kdy definitivně vystřízliví z mladických snů - a uvidí svět takový, jaký opravdu je. ()
Poetický film, ktorý sa mi dostal pod kožu. Príbeh z ťažkých predvojnových čias, o životnej strate, nedostatku práce, dospievaní a prvej láske. Je toho vo filme veľa premiešané zručným Kachyňovým prístupom. Aj zdanlivo nepodstatné scény dvoch starých čumilov v rajskej záhrade so zakázaným ovocím majú vo filme svoju úlohu. Menšík je samozrejme so svojou výrečnosťou a prejavom bezkonkurenčný, ale aj začínajúci Vaculík sa vo filme našiel spolu so svojou milenkou v cylindru maličkou mladučkou Terezou Pokornou. –––– My jsme ten zlatej věk lidstva nějak propásli. Nebo jsme se do něj jenom nestrefili. –––– Žižkováci nakupují u Žižkováků. –––– Co bylo, není, a co zůstává, jsou vzpomínky. Na lásku, hořkosti a nedozrálé hrozny. ()
"Co bylo není...a co zústavá jsou vzpomínky. Na lásky, hořkosti a nedozralé hrozny..." K. Kachyňa vie robiť filmy a každý jeho film si v tv rád pozriem. Boli časy keď obuvníckeho živnostníka zlikvidoval podnikateľ Baťa. A podnik Baťa a nielen on je dnes zase drvený lacnou čínskou produkciou. Postava obuvníka sadla V. Menšíkovi výborne. Bavil som sa na jeho roli prísneho otca, ktorý len neustále pokrikoval a vydával povely jak Mussollini. Aj keď je tu postáv dosť, Menšík na seba strháva zaslúžene pozornosť i vďaka dobrým radám do života a vydareným hláškam - "Já bych to nejradši polil benzínem a zapálil..." Romantická rovina príbehu medzi mladým L. Vaculíkom a T. Herzovou funguje tiež dobre. Ja by som na ich mieste to hrozno dávno zožral...80%. ()
Galerie (33)
Zajímavosti (32)
- Příběh je rozdělen do jednotlivých vět. Věta první: „Exodus“, Věta druhá: „Války malé a velké“, Věta třetí: „Milenka v cylindru“, Věta čtvrtá: „Důmyslný rytíř od Židovských pecí“, Věta pátá: „Pomyslná zpráva o vyhnání z ráje“, Věta šestá: „Příběh o stydlivé lahvi“. (sator)
- Traťový dělník říká Pepanovi (Jan Hrušínský): „Dneska máš první lón.“ Jedná se o počeštěně německé slovo „lohn“, tedy „výplata“. (sator)
- Biograf ve filmu je Divadlo Ponec na Žižkově. Budova dnešního divadla Ponec byla postavena v roce 1888, tehdy však sloužila jen jako válcovna a drátovna. V roce 1910 si halu pronajal podnikatel a průkopník putovních biografů František Ponec. Halu přestavěl na biograf Royal Bioskop Františka Ponce, kino poté provozovala obec Žižkov, která jej přejmenovala na Městské bio Žižkov a po smrti Františka Ponce bylo kino na jeho počest znovu přejmenováno na bio Ponec. (sator)
Reklama