Love Between the Raindrops
Režie:
Karel KachyňaKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrají:
Vladimír Menšík, Lukáš Vaculík, Jan Hrušínský, Tereza Pokorná-Herzová, Rudolf Hrušínský, Miroslav Macháček, Zlata Adamovská, David Vlček, Michal Dlouhý (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Ve filmu režiséra Karla Kachyni Lásky mezi kapkami deště ožije pražské předměstí Žižkov třicátých let. Seznámíte se s ševcem Vincencem Bursíkem, který sem přišel odkudsi z venkova, aby se pustil do zoufalého a beznadějného boje s baťovskou velkovýrobou. Budete sledovat dospívání a soupeření dvou povahově rozdílných synů Kajdy a Pepana a taky milostné trampoty jejich lehkomyslné starší sestry Věry. Kajda se jednoho dne seznámí s půvabnou dívkou Pájou a začne se s ní scházet v krásné zahradě staré vily, která patří tak trochu záhadnému starému lékárníkovi. Když však Kajda seznámí Páju s bratrem, vše se mění… Ve výtečném filmu, který vznikl v roce 1979 podle scénáře Jana Otčenáška a Vladimíra Kaliny, se objevila řada výborných herců. V první řadě je to skvělý Vladimír Menšík jako švec Bursík, dále Lukáš Vaculík a Jan Hrušínský jako Kajda a Pepan, Zlata Adamovská jako Věra, Tereza Pokorná v roli Páji nebo Rudolf Hrušínský a Miroslav Macháček. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (202)
Kdyby to nemělo tu ošklivou nálepku Zlatého a zlatějšího fondu, mohla jsem si to znovuobjevit dříve. Neb skvělou návštěvu bičifónu si pamatuji z dětství a nasměrovala mou lásku k přítmí kinosálu. Navíc je to pěkná sprosťárna, výprava už skoro odpovídá době děje a kromě toho je tu široko daleko jediná možnost pro masy shlédnou kus Manželství pod drobnohledem. A ani bych v tom nehledala Otčenáška. ()
Poetika. Zpodobnění prvního mileneckého polibku a ochutnání hroznů jako symbol rajského ovoce v zakázaném parku, nádhera - Tereza Pokorná v mokrém oděvu, s krásnými malými prsy a Lukáš Vaculík s klukovským výrazem, který jsme měli asi všichni při tomhle pohledu na tajemnou krásu dívčího těla. A jako Bůh z výše zarostlé staré vily shlíží s malou závistí v oku Rudolf Hrušínský. Proti téhle poetice stojí vyváženě mnoho hořkých okamžiků, bratrské zrady či na pozadí odehrávající se problematika 30. let, ekonomické krize a blížící se války. Tohle je společně se Zlatými úhoři nejlepší film Karla Kachyňi. Dodatek: klobouk dolu před Vladimírem Menšíkem, který se v roce natáčení (1979) stihnul střihnout dalších 8 rolí... ()
Hezká ukázka toho, jak se tehdy žilo na starém Žižkově před 2. sv. válkou. Život v té době nebyl jednoduchý. Je to taková poetická mozaika nejrůznějších osudů. Nejvíce si budu pamatovat otce Bursíka. Vladimír Menšík vytvořil tragikomickou figuru. Scény s ním jsou komické a tragické zároveň. Dokonce mi ho bylo chvilkami i líto. ()
Na Menšíka to je radosť pozerať. Kde sa objavil, tam si proste obraz vzal len pre seba, azda neexistuje rola, ktorú by nedal. Hoci, priznám sa, po filme som prvýkrát siahol po vzhliadnutí dokumentu o Zlate Adamovskej, ktorá tu ako osemnásťročná ešte neukázala všetky svoje herecké možnosti, za to Pokorú-Herz bolo dobre vidieť. Každopádne čakal som viac než to, že polovica fimu bude o fľundrách. ()
Vladimír Menšík skvěle ztvárnil zoufalého živnostníka bojujícího proti obuvnickému gigantovi. On stará škola proti nové době (dravému mládí), která se s nikým nemazlí. Kachyňa to natočil ve svém vypilovaném baladickém tónu. Některé vtipné hlášky mě rozesmáli, ale to k hořkému životu patří. Určitě by filmu prospěla kratší stopáž. 73%. ()
Galerie (33)
Zajímavosti (32)
- Scéna, kdy Rudolf Hrušínský sleduje z terasy mladé milence, kteří poruší slib a utrhnou hrozen, byla natočena den poté, co měl doma srdeční příhodu a nenechal se hospitalizovat. Smutný a bolestný výraz tak nebyl hraný, neboť se nechal ihned po dotočení scény odvézt do nemocnice. (Redyx1)
- Biograf ve filmu je Divadlo Ponec na Žižkově. Budova dnešního divadla Ponec byla postavena v roce 1888, tehdy však sloužila jen jako válcovna a drátovna. V roce 1910 si halu pronajal podnikatel a průkopník putovních biografů František Ponec. Halu přestavěl na biograf Royal Bioskop Františka Ponce, kino poté provozovala obec Žižkov, která jej přejmenovala na Městské bio Žižkov a po smrti Františka Ponce bylo kino na jeho počest znovu přejmenováno na bio Ponec. (sator)
- Bursík (Vladimír Menšík) je nazýván také příštipkářem. Jednalo se o nejspodnější kastu ševce, ten boty nešil, ale pouze opravoval. Příštipek je kousek kůže, který se šil na zničená místa bot. Časem se slovo stalo nelichotivým označením pro někoho, kdo se nedostane k pořádnému dílu a takzvaně jen příštipkaří. (sator)
Reklama