Režie:
Karel KachyňaKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrají:
Vladimír Menšík, Lukáš Vaculík, Jan Hrušínský, Tereza Pokorná-Herzová, Rudolf Hrušínský, Miroslav Macháček, Zlata Adamovská, David Vlček, Michal Dlouhý (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Ve filmu režiséra Karla Kachyni Lásky mezi kapkami deště ožije pražské předměstí Žižkov třicátých let. Seznámíte se s ševcem Vincencem Bursíkem, který sem přišel odkudsi z venkova, aby se pustil do zoufalého a beznadějného boje s baťovskou velkovýrobou. Budete sledovat dospívání a soupeření dvou povahově rozdílných synů Kajdy a Pepana a taky milostné trampoty jejich lehkomyslné starší sestry Věry. Kajda se jednoho dne seznámí s půvabnou dívkou Pájou a začne se s ní scházet v krásné zahradě staré vily, která patří tak trochu záhadnému starému lékárníkovi. Když však Kajda seznámí Páju s bratrem, vše se mění… Ve výtečném filmu, který vznikl v roce 1979 podle scénáře Jana Otčenáška a Vladimíra Kaliny, se objevila řada výborných herců. V první řadě je to skvělý Vladimír Menšík jako švec Bursík, dále Lukáš Vaculík a Jan Hrušínský jako Kajda a Pepan, Zlata Adamovská jako Věra, Tereza Pokorná v roli Páji nebo Rudolf Hrušínský a Miroslav Macháček. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (202)
Žížkovské romance jsou režisérovou specialitou. Při sledování každé z nich mám chuť se okamžitě na Žižkov přestěhovat. Kachyňovy filmy, to je oslava života ve své radosti i krutosti, poetika ale většinou vítězí nad realitou. Tady se ovšem happy end nekoná, zůstáváme pevně nohama na zemi, sociální aspekt věci navíc dost podezřele vyčnívá z příběhu. Snad proto, že to dohromady nedrží jako v ostatních rejžových "peckách", dávám jen 80%. ()
Čím více se Žižkov snaží přibližovat moderní "euročtvrti" ostatně stejně jako celá Praha a vznikají zde pětihvězdičkové hotely, nadnárodní společnosti, domy po rekonstrukci, čekající na svou západní i východní movitou klientelu, ochotnou zaplatit za nájem 1 +1 třeba i 20.000 Kč, čím víc mizí ty pravé žižkovské hospůdky, z parků se stavájí free prostory pro feťáky a žižkovská sounáležitost, kde se všichni mezi sebou znali a pohrdali pražákama je nenávratně v trapu, tím radši podléhám těm nádherným záběrům pravého Žižkova, pravých žižkováků, pravých roštáren, rvaček s karliňáky, vršovičáky ve kterých nebyla nouze o modřiny, odřeniny i rozbité hlavy, tím radši sleduji naprosto uvěřitelnou love storku dvou nesmírně fajn obyčejných mladých lidí. Jsem hrozně rád, že Karel Kachyňa tehle film natočil, protože každý kdo jednou prožil dětství a mládí na Žižkové, má vlastně natočený takový svoje "home video" z této části svého života a tím se krom nás žižkováků už asi nikdo jiný pochlubit nemůže. Všem hercům, kameramanovi a především Karlu Kachyňovi patří za toto všechno mé velké DĚKUJI. ()
Karel Kachyňa je nepochybně velký tvůrce ale s tímto svým dílem mi dneska u televize po procházce přinesl menší rozpaky. Na jednu stranu krásný záměr ukázat strasti i slasti obyčejných lídí na jednom pražském přímestí se zajímavou přidanou dobovou atmosférou a zaměřením na životní příběh jednoho ševce a jeho synů. Zaujala mě tedy hlavně postava ševce v podání Vladimíra Menšíka. Sice se proslavil komediálním vystupováním ale tyto tragikomické smutné postavy mu podle mě sedly snad ještě mnohem víc a perfektně v nich ukázal svou zase odlišnou náturu, než jakou známe z komedíí, aniž by přestal být přírozený. Osud poctivého ševce, kterého semlela bohatá konkurence podnikatele Baťy na jak finanční, tak životní mizinu byl velmi dojemný. Ta postava byla sice trochu neurotická ale v něčem strašné krásná a oproti ostatním měla (jak herecky, tak scénáristicky) lehce navrch. I tak určitě nebyly nezajímavé ani postavy jeho synů, které překvapivě relativně dobře dokázali ztvárnit Lukáš Vaculík s Janem Hrušínským. Jejich osudy se dotýkaly hlavně prvních lásek, což je téma, které se mi líbí. Kachyna určitě uměl hezky zobrazit některé zamilované motivy. Líbil se mi hlavně prvek s krásnou zahradou se zákazaným ovocem, kde se dostalo i malé ale významné role pro velkého Rudolfa Hrušínského. Postavu osudové milenky s cylindrem o kterou se nakonec oba bratři poprali mohla ale ztvárnit trochu charismatičtější a starší herečka. A i když se mi základní příběh líbil bylo na něj nalepeno trochu moc odboček se stylizací, která mi ne vždy sedla a některými postavami, které mi připadaly jako spíš pochybné karikatury. Souhlasil bych tedy částečně s uživatelem Oskar, že je tento film tak nějak ušmudlaný. ()
Navzdory tomu, že si Kachyňa čas od času s režimem zadal víc, než je zdrávo a pár titulů v jeho filmografii je poznamenaných politickou angažovaností, patřil až do konce k tomu nejlepšímu, čím československá kinematografie disponovala... A snad právě pro své příležitostné úlitby systému a nesporný talent, který vedl v nejednom případě k festivalovému úspěchu, si mohl dovolit tvořit bez zbytečných kompromisů, se slušným rozpočtem a štábem, který si osobně vybral. Spolu s nepoměrně temnějším společenskokritickým dramatem Ucho řadím Lásky mezi kapkami deště k režisérovým nejlepším filmům, kde jsou přítomny všechny znaky typické pro jeho dílo - špičkové herecké obsazení spolu s pečlivým typovým výběrem herců, poetičnost, výborná kamera a hudba dokreslující retroatmosféru pozdních třicátých let, široká škála podpůrných technických prostředků k navození dojmů, jako je použití filtrů, alegorických symbolů či emotivních prostřihů do šantánu, kde jednotlivá kabaretní čísla vystihují měnící se náladu společnosti. Tohle je vysoká škola režijní práce a drtivá většina filmů polistopadové éry jeho úrovně bohužel nedosahuje. Dokonce i tam, kde to zdánlivě vypadá na filmovou slabinu, jako je obsazení nezkušeného Vaculíka a filmové novicky Terezy Pokorné s jejijch naivním a v přípodě Pokorné dokonce místy lehce toporným hereckým výrazem, přispívá tato volba nakonec k ještě autentičtějšímu filmovému dojmu. Kachyňa skvěle střídá tragické momenty s komickými, romantiku první skutečné hrdinovy lásky s přízemně tělesným přístupem svého bratra v oblasti partnerských vztahů. Celkový dojem: 95 %. Svět starých žižkovských uliček a jejích pavlačí se spoustou bizarních lidských figurek je možná trochu vyretušovaný, ale tak to přece u vzpomínek na dětství a dospívání má být... ()
Moc hezký film, v němž mi ale trochu vadí do očí bijící citace z Fosseho Kabaretu (předělové scény se zpěvem Evy Olmerové a kabaretními výjevy, včetně bizarní postavy majitele podniku stojící mimo klasifikaci dobra a zla - typického trickstera). Jinak ovšem malebné vykreslení divokého Žižkova z období hospodářské krize. No a samozřejmě nejsilnější Kachyňova stránka - vyprávění. Příběh řemeslníka (ševce) Bursíka, který vyhlásil válku Baťovi a příběh jeho dvou dospívajících synů Pepana a Kajdy; Kajdova první a druhá velká láska; opis biblické story o zapovězeném ovoci, která skončila stejně jako příběh příběhů a všepozorující oko dvou přátel na odpočinku: Hrušínského a Macháčka. Vyprávění příběhu je nespornou kvalitou tohoto Kachyňova díla. ()
Galerie (33)
Zajímavosti (32)
- Biograf ve filmu je Divadlo Ponec na Žižkově. Budova dnešního divadla Ponec byla postavena v roce 1888, tehdy však sloužila jen jako válcovna a drátovna. V roce 1910 si halu pronajal podnikatel a průkopník putovních biografů František Ponec. Halu přestavěl na biograf Royal Bioskop Františka Ponce, kino poté provozovala obec Žižkov, která jej přejmenovala na Městské bio Žižkov a po smrti Františka Ponce bylo kino na jeho počest znovu přejmenováno na bio Ponec. (sator)
- V roce 1993 byl scénář autorů Vladimíra Kaliny a Jana Otčenáška vydán prvně v literární podobě pod stejným názvem jako film. (sator)
- Filmový debut Lukáše Vaculíka. (M.B)
Reklama