Lásky mezi kapkami deště

Forma ano, obsah ne. Menšíkův boj s větrnými mlýny ano, Vaculíkova láska k vulgární milence ne. Šmírující stařečci na zchátralé terase ano, psychedelický bordel... taky ano. Zkrátka a dobře, v podstatě bych chtěla, aby se mi ten film líbil, ale něco se někde nějak zvrtlo, takže se mi skoro až nelíbil. Asi to bylo těmi herci, protože kromě Rudolfa v podstatě nikoho z nich nemám ráda, Tereza mi byla vysloveně nesympatická, Zlatka byla vysloveně dostaň-pěsťově předabovaná (a jestli se mluvila sama třikrát fuj)... Prostě tenhle výlet mě za srdce nechytil ani náhodou. (08.04.2010)

Romance, stesk, život a bída ze starého meziválečného Žižkova. Velmi oceňuji atmosféru. Sledujeme osudy rodiny ševce Bursíka (skvělý Vladimír Menšík), která přijíždí do Prahy s velkou nadějí, ale končí bez naděje a rozháráná, když jim život dává jednu ránu za druhou. Začíná smrtí ševcovi ženy Fanky (půvabná Eva Jakoubková), pokračuje útěkem dcery Věry (Zlata Adamovská), která se nechává vydržovat od bohatších mužů, krachem ševce, který nemůže konkurovat Baťovi a který díky němu zahořkne a končí přebráním první lásky jeho synků. Kajda (Lukáš Vaculík a jako malý Michal Dlouhý), je romantik, trochu naivní v normálním životě, poznává svoji lásku Páju (Tereza Pokorná), ale svojí ušlechtilostí si jí nedokáže udržet. To naopak Pepan (Jan Hrušínský a jako malý David Vlček) je hrubšího zrna a neváhá si vzít to, po čem touží a sobecky a neurvale přebírá Páju svému bratrovi, a to jen z důvodu, aby všem ukázal, že je lepší a více okouzlující. Ve své podstatě to není zlý člověk, ale na povrch je to obyčejný frajírek. A tak všichni spíše přežívají v životě, ve kterém cítí spíše ublíženost a rozčarovanost. Další zajímavé role: lékárník (Rudolf Hrušínský) a prostitutka Lily (Žofie Veselá), první dětská láska Kajdy. (15.08.2010)

Navzdory tomu, že si Kachyňa čas od času s režimem zadal víc, než je zdrávo a pár titulů v jeho filmografii je poznamenaných politickou angažovaností, patřil až do konce k tomu nejlepšímu, čím československá kinematografie disponovala... A snad právě pro své příležitostné úlitby systému a nesporný talent, který vedl v nejednom případě k festivalovému úspěchu, si mohl dovolit tvořit bez zbytečných kompromisů, se slušným rozpočtem a štábem, který si osobně vybral. Spolu s nepoměrně temnějším společenskokritickým dramatem Ucho řadím Lásky mezi kapkami deště k režisérovým nejlepším filmům, kde jsou přítomny všechny znaky typické pro jeho dílo - špičkové herecké obsazení spolu s pečlivým typovým výběrem herců, poetičnost, výborná kamera a hudba dokreslující retroatmosféru pozdních třicátých let, široká škála podpůrných technických prostředků k navození dojmů, jako je použití filtrů, alegorických symbolů či emotivních prostřihů do šantánu, kde jednotlivá kabaretní čísla vystihují měnící se náladu společnosti. Tohle je vysoká škola režijní práce a drtivá většina filmů polistopadové éry jeho úrovně bohužel nedosahuje. Dokonce i tam, kde to zdánlivě vypadá na filmovou slabinu, jako je obsazení nezkušeného Vaculíka a filmové novicky Terezy Pokorné s jejijch naivním a v přípodě Pokorné dokonce místy lehce toporným hereckým výrazem, přispívá tato volba nakonec k ještě autentičtějšímu filmovému dojmu. Kachyňa skvěle střídá tragické momenty s komickými, romantiku první skutečné hrdinovy lásky s přízemně tělesným přístupem svého bratra v oblasti partnerských vztahů. Celkový dojem: 95 %. Svět starých žižkovských uliček a jejích pavlačí se spoustou bizarních lidských figurek je možná trochu vyretušovaný, ale tak to přece u vzpomínek na dětství a dospívání má být... (18.07.2010)

Hezká ukázka toho, jak se tehdy žilo na starém Žižkově před 2. sv. válkou. Život v té době nebyl jednoduchý. Je to taková poetická mozaika nejrůznějších osudů. Nejvíce si budu pamatovat otce Bursíka. Vladimír Menšík vytvořil tragikomickou figuru. Scény s ním jsou komické a tragické zároveň. Dokonce mi ho bylo chvilkami i líto. (22.10.2020)

Poetická tragikomedie, s překrásnou stylizací a zároveň autentickou atmosférou prvorepublikové Prahy. Velkou předností je pochopitelně obsazení; vedle ústřední čtveřice tu je parádní dvojka Rudolf Hrušínský - Miroslav Macháček, ti by si zasloužili samostatný film. Důležitá a velice podařená je hudba Luboše Fišera, stejně jako šanson s textem Pavla Kopty, s nímž filmem provází Eva Olmerová. Patrně nejlepší Kachyňův film po smrti Jana Procházky a zároveň jeden z vrcholů české kinematografie své doby. (22.02.2009)