Lásky mezi kapkami deště

Ze zlatého fondu naší kinematografie. Hodnotit jakýkoli konkrétní filmařský parametr by bylo jako v Sixtinské kapli kritickým okem zkoumat lícování jednotlivých kamenů, hrbolků štuku a vedení tahů štětce... Tohle není film, to je sám svět... A protože svět není jen procházka růžovou zahradou, tak i tady je všechno - romantická láska, přízemní sex (stejně tak dar od Boha jako ta láska), každodenní bída světa a protloukání se životem ve zlých časech, cokoli povznášející člověka zadarmo a cokoli ubíjející ho za peníze, mrzké, leč tolik potřebné ... Zoufale smutná rvačka bratrů. A hlavně dvě něžné hruštičky tam, kde donedávna byla jen destička ... (20.01.2013)

"Já hledám štěstí, léta dlouhá a lásku, lásku s ním. Snad je to touha, snad vášeň pouhá a nebo příliš často sním...." Tahle žižkovská balada z třicátých let minulého století je typický Kachyňa, jakého mám rád z filmů jako např. Smrt krásných srnců nebo Zlatí Úhoři. Film je krásně poetický, plný melancholické nostalgie. Jeho atmosféru pak umocňuje typická Fišerova hudba. Jakmile jsem se do ní trošku více zaposlouchal, vybavily se mi ony další zmiňované Kachyňovi snímky. S filmem Zlatí úhoři pak tento snímek pojí ještě jedna věc a to skvělý herecký výkon Vladimíra Menšíka. Obuvník Bursík v jeho podání je vskutku politováníhodná postavička. Trošku rodinný despota, trošku don Quijote bojující s "větrnými mlýny" alias továrnou Baťa. I když se film soustředí na období dospívání dvou Bursíkových synů, vypravěč příběhu (syn Kajda) nás ve svých vzpomínkách nechává nahlédnout i do let jeho raného dětství, kdy přišel o maminku a zápolil o své místo na slunci v partě žižkovských kluků. Svět starých žižkovských uliček a jejích pavlačí je tak v Kachyňově podání rozhodně světem pestrobarevným, byť těch smutných odstínů je tu přeci jen trošku více. Ale takový život někdy prostě bývá... (16.04.2017)

Nevím proč, ale tento film nemám moc rád...možná proto, že se k sobě bráchové chovají tak jak se chovají a tu nepravedlnost jsem prostě nemohl překousnout. Nicméně, jedná se o krásný, typicky Kachyňovsky poetický příběh z období první republiky. Obrovským kladem je postava Vladimíra Menšíka, ale i menší role Rudolfa Hrušínského ukazuje, jací to byli PÁNI herci. (11.09.2010)

Pro mě jeden z nezapomenutelných českých filmů. Nádherně vykreselující atmosféru doby a poeticky zachycující dnes již zaniklý svět starého Žižkova, v němž se odehrává nejen první velká hořkosladká láska hodného snílka Kajdy, ale také zoufalý existenční zápas jeho otce, drobného obuvníka Bursíka, který se díky úžasnému výkonu Vladimíra Menšíka dokázal nesmírně intenzívním prožitkem nesmazatelně vrýt do mé filmové paměti. A tak jako jsem kdysi dokonale chápal a dokázal si doslova prožít především to co cítil Kajda, dnes už stejně dokonale dokážu procítit také zoufalství jeho otce. Díky pane Kachyňo, díky za váš krásný smutný humorný i trpký poetický film. A vám páni herci, díky za to jak jste svým postavám dokázali vdechnout život. (11.08.2011)

Na Menšíka to je radosť pozerať. Kde sa objavil, tam si proste obraz vzal len pre seba, azda neexistuje rola, ktorú by nedal. Hoci, priznám sa, po filme som prvýkrát siahol po vzhliadnutí dokumentu o Zlate Adamovskej, ktorá tu ako osemnásťročná ešte neukázala všetky svoje herecké možnosti, za to Pokorú-Herz bolo dobre vidieť. Každopádne čakal som viac než to, že polovica fimu bude o fľundrách. (12.05.2020)