Malá mořská víla

Ne, tahle pohádka mně opravdu nesedla. Nevím, jestli je to kvůli samotnému Andersenovi, ale občas film přecházel z pohádky do dramatického filmu (o vtipu se tu samozřejmě nedá mluvit). Z herců mě zaujal pouze pan Lukavský, zvlášť postavou prince jsem byl dost znechucen. No a konec by měl u pohádek končit dobře, popř. s morálním ponaučením a tady se hlavní hrdinka rozpustí v moři, což neberu za nejšťastněji zvolené (ale to bude asi tím Andersenem). 3*, víc z toho nevykřesám. (17.12.2007)

Jak trefně napsal Jean Cocteau: „Dno mořské má svá roční období. Jako na zemi jest i zde je jaro jedním z nejkrásnějších. Korál pučí a houby vdechují modrou vodu z plných plic…“ A v příběhu o malé mořské víle se jaro najednou protne s podzimem a splynou v opojném a unavujícím kaleidoskopu nových barev, a známé cesty se ztratí, což se této filmové adaptaci podařilo výborně vyjádřit. Díky citlivě pojatým dialogům, skvělé Liškově hudbě a také díky kostýmům, sbližujícím mořské bytosti se zemí natolik, že to až navozuje představu, že tady miluje a trpí ta tichá podmořská vegetace a že by to všechno do sebe mohlo skrýt to krásné ruské slovo vodorosly. (27.12.2008)

Zhlédnuto znova po letech a teprve nyní pořádně doceněno. Nádherné zpracování drsné Andersenovy pohádky, krásná výprava, kostýmy, podmořský svět... (nechápu narážky na "otřesné" paruky - takto přece vypadají vznášející se vlasy ve vodě, je to geniální), výborně zvolení herci (a ano, až na toho prince), a přenádherná  hudba Zdeňka Lišky.  Akorát to teda není moc pro děcka. (17.04.2022)

-"Nikdy jsem ti nelhal, ani když jsi byla malá a chtěla vědět věci, které se dětem neříkají." Moje nejoblíbenější pohádka. Všichni lidé nemohou být šťastní, i když tento postoj v poslední době přehodnocuji a snad ho jednou zavrhnu. Mé osobnosti je velmi blízké, jak je tato pohádka zároveň velmi chladná i horoucí jako oheň uvnitř zemské koule. Když jsem byla mladší, tak jsem se samozřejmě ztotožňovala s malou mořskou vílou a i nyní je mi její část její naivity stále velmi blízká, ale jak postupně stárnu a mám už nějaké věci za sebou, tak nejvíc rezonuji s jejím otcem, králem všech moří. Protože malá mořská víla je přese všechno příliš jednostranná. Vybere si svůj cíl a obětuje mu všechno, věnuje mu veškerou svou pozornost, svou sílu, svou důstojnost, a to do takové míry, že nakonec ani ona sama sebe neslyší. Zmizí a rozplyne se. Nejen doslova (a jak krásně tady scénáristé upravili původně silně mučednicky křesťanský konec předlohy Hanse Christiana), ale hlavně symbolicky, ve vztahu k sobě samé. Symbolizuje mládí, které nikdy nedospěje. Král všech moří oproti tomu přežil své začátky, ustál i hluboce zraňující trauma a ztrátu životní lásky, a pokračuje dál. A je to on, kdo je navenek chladný jako říční led a uvnitř vře nejhlubšími (komplikovanými!) emocemi. Zároveň má široký rozhled, velmi dobré pozorovatelské schopnosti a neskutečně suchý/štiplavý smysl pro humor. Ukažte mi jinou postavu v rámci českých pohádek, která by byla takto hluboce rozpracovaná a skutečná. Masivní podíl na tom nepochybně má Radovan Lukavský, který jako by se přímo narodil pro role jedinců, kteří na lidský rod nahlížejí zvenčí, a který je právě díky schopnosti minimalisticky na omezeném prostoru vytvořit celé širé světy, mým nejoblíbenějším českým hercem (spolu s Petrem Čepkem - démon). Ale tím výčet věcí, které mi na Malé mořské víle imponují, nekončí. Výtečná mimozemská výprava a kostýmy - šaty, které nosí víla po příchodu mezi lidi, bych brala okamžitě (ačkoliv jsem obvykle milovnice barev a vzorů). Zvolený minimalismus kombinovaný s výraznými detaily a akcenty skvěle odráží náladu celého příběhu a vytváří uvěřitelný a zároveň velmi jiný svět od toho našeho, kde se může všechno odehrávat. Hudbu Zdeňka Lišky snad ani netřeba zmiňovat, ten muž je zkrátka nedostižitelný génius a jeho melodie nejenže propůjčují pohádce nezapomenutelný zvuk, ale zároveň jsou umně součástí příběhu samotného. Kachyňa všechno skvěle propojuje a přímo mistrovsky nabízí a využívá sestry Šafránkovy - jak jsou si podobné a zároveň jak je každá jiná. A to, jak se rozhodl film zakončit... Ten konec je prostě skvostný. ♥♥♥ -"První kámen, bílý, s její dlaní srůstá. Druhý kámen, rudý, zamyká jí ústa. Třetí kámen, černý, ten jí v srdci zůstal... A v tom třetím kameni sama navždy zkamení." (20.12.2007)

Maminko, proč ho nezabila, vždyť si to zasloužil?! Jí se dělalo špatně z krve? A potoky slz. To mi bylo asi pět a maminka mě a sestru vzala do kina na Malou mořskou vílu. Mami, nezabila bys ho, parchanta nevděčnýho? To mi bylo dvanáct a tuhle pohádku jsem viděla o svátcích v televizi. Mami, lezla bys kvůli takhle nedomrlýmu chlapovi z moře? A když jsme tak u toho, sebrala bys ho, když by se válel na břehu? To mi bylo myslím sedmnáct a opět jsem tuhle pohádku viděla v televizi. "To ti řekl tvůj princ? To má od svého otce, to je taky idiot." Pan Lukavský jako vládce moří měl grády. (27.08.2010)