Cani arrabbiati

Ve světle Bavových opulentních hororových oper je uplatnění nízkonákladové „tělesné“ estetiky (oškliví, špinaví, zlí, a v detailu) v jeho prvním a jediném thrilleru dvojnásob překvapující (přesnější žánrové zařazení by mohlo být třeba carjacking poliziottesco). Film sice bývá zmiňován jako možný inspirační zdroj pro Gaunery (ačkoli měl oficiální americkou premiéru teprve roku 1998), sám ale zřejmě čerpal inspiraci z amerických feel bad filmů, především z The Last House on the Left (zločinecká banda s jediným racionálně uvažujícím členem, močení pod nátlakem). Bava však jde ve znemožňování identifikace s oběťmi, z nichž si nejvíce psychického i fyzického teroru typicky „užijí“ ženy, ještě dál než Craven (a ještě dál, než šel sám ve svých giallo). Přímočaré řetězení zbytečného násilí, psychopatických projevů a bizarních dialogů završuje extrémně cynický (a celý film zpětně o další vrstvy obohacující) zvrat na samém konci, hořké vyjádření celospolečenské nálady v Itálii 70. let. Namísto stupňování napětí je tenze v klaustrofobním prostoru jednoho auta udržována nepřetržitě, takže jenom čekáme, kdo udělá jakou magořinu. Potěší, že „bavovské“ záběrové kompozice tentokrát neslouží jen potěše oka, ale také k vyjádření rozložení sil, včetně náznaků, že ani oběti nejsou zcela bezbranné. Minimálně v tomto ohledu jde – navzdory exploatační lacinosti, zdání jednorozměrnosti a vysoké nepravděpodobnosti některých situací (neprobuditelné dítě) – o snímek propracovanější než ty, které Bavu proslavily primárně. 70% (30.08.2015)

Mario Bava dal svému synkovi Lambertovi možnost přiučit se v odvětví režie, a přizval si ho k natáčení tohoto silničního thrilleru. Snímek z odnože exploitation si bere to nejlepší z Cravenova debutu, jen les a chatu vyměnil za auto a benzínky. Trojice nebezpečných zlodějů a vrahů ohrožuje při svém útěku ve voze mladou ženu a staršího řidiče a dítětem. Jedná se hlavně o psychologický teror a šílený tlak ze strany špinavých grázlů, kterým kraluje psychopatický zvrhlík George "Antropophagus" Eastman. Sexuální násilí se tu skoro nevyskytuje, a když už, tak pouze okrajově. O krvi a brutalitě to také není. Film má naštěstí rychlý nástup a přesto, že se v něm hodně žvaní, až do překvapivého finále vás nepustí. Rodince Bavů se tenhle thriller docela povedl, Lamberto se tedy osamostatnil a rozjel si vlastní kariéru... (06.04.2011)

Excelentní, velmi realistický, exploitation eurocrimi/thriller (oblíbeného "TALIÁNSKÉHO" 70's subžánru poliziotteschi). Skvělý začátek, nečekaně zvratový konec, super honička v poli, zvučný a nezapomenutelný Ciprianiho hudební doprovod. Neříkám, že film ve své době nezaujal, to musela být přímo pecka, dnes s odstupem času, film místy působil už poněkud legračně a zastarale, v samotném žánru však stále jedna z 5 absolutních špiček, která posloužila mnoha jiným tvůrcům jako zdárná předloha pro své filmy (viz. třeba Quentin Tarantino-Pulp Fiction). Trio maniaků ("Běsní psi") byli od režisérů Bavů vybrány skutečně velmi dobře, jejich charaktery skvěle vykresleny (zejména psychicky labilní a neovladatelný Trentadue, ten si roli evidentně užíval a fanoušci Eastmana si zde přijdou skutečně na své, tohle je jeho jedna ze dvou nejlepších rolí). Film však podle mě postrádal nějaký větší spojovací článek, měl však dobrou přímo klaustrofobickou atmosféru, i když snad po celou dobu se prakticky jede jen v autě a mluví a mluví, vyhrožuje, napadá, s vulgaritou a násilím si tvůrci opravdu moc hlavu nedělali. Po této stránce je film opravdu hodně brutální. Po nějaké době to vše působí občas pěkně únavné, zvláště ve spojitosti s temperamentní italštinou:-) Prvotina Lamberta Bavy a jeden z posledních snímků od Maria Bavy (který se jednoznačně vymykal všemu co doposavaď tento mistr hrůzy natočil). Ode mně nakonec ale i tak dostává za 5*. Každá minuta filmu je pro všechny pasažéry v autě skutečně životu nebezpečná a téměř vyčerpávajicí. Podobné filmy: "Autosop rosso sangue apodo", "Violent Professionals" nebo "Reservoir Dogs" atd. (19.01.2008)

Uzatvorený vnútorný priestor osobného auta ako hlavné dejisko príbehu plného emočných výbuchov, drsného ponižovania, bezohľadného násilia a prekvapivého konca. Všetko v duchu popevku "Únosy, únosy ach tie únosy" spievaného v rytme refrénu piesne Beáty Dubasovej "Účesy": účesy, účesy, ach tie účesy". Sprievodná elektronická hudba k filmu sa hodí skôr k obrázkom z nedeľného výletu do mesta ako k dramatickej útekovej scéne. Talianska thrillerová bizarnosť, ktorá emócie veľmi nevybičuje. Zaslúženú pozornosť však vzbudí konaním postáv, ovládaných nervami, podráždenými, okrem situácie samotnej, aj dusivým teplom v uzatvorenom priestore uprostred leta a napätým súžením sa, ako to celé dopadne. 79% (05.05.2014)

Taková středně exploitační (spíš to na mě působilo jako nějaké krimi) story o lupičích na útěku a jejich obětech - rukojmích, co sebrali po cestě. Hlavní trojku tvoří upocený kápo a dva upocení smradoši - a jo, ti oba stojí za to, zvlášť George 'ANTROPOPHAGUS' Eastman. Děj ubíhá celkem příjemně, na druhou stranu žádná znamenitá zábava to taky není, přičemž tak úplně jsem neskousknul pár kiksů v chování obětí. Nějaké větší násilnosti nečekejte, jde spíše o psychický teror. Chce to vžít se do mysli obou stran, gaunerů i obětí, po téhle stránce mi to přišlo zajímavé. Jinak ale RABID DOGS neberu jako něco více pamětihodného, líbil se mi spíše podobný HITCH HIKE. (26.04.2009)