St. Nicholas Is in Town
Režie:
Karel KachyňaKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Petr HapkaHrají:
Daniel Douda, Eliška Balzerová, Josef Abrhám, Alena Mihulová, Kateřina Kaira Hrachovcová, Pavel Nový, Barbora Hrzánová, Igor Smržík, Pavel Chalupa (více)Obsahy(1)
V nemocnici na malém městě se odehrávají převážně příběhy dospělých. Nikdo z nich se zrovna nenachází v úspěšném období života, mají porouchané vztahy, nedaří se jim v práci. Hořkost z nich dělá lidi nepříjemné, a tak i třináctiletý uličník dostává kapky od každého, koho potká. Ne neprávem si vyslouží přezdívku Lže a krade, ale podezření na něj padá i ve chvílích, kdy je nevinný. Jenže zrovna tenhle kluk si usmyslí, že udělá radost jedné smutné holce. A protože je 5. prosince, slíbí jí, že do nemocnice přivede Mikuláše. To ovšem znamená, že se musí dostat ven. A pod bystrým zrakem vrchní sestry to nebude nijak snadný úkol. Tenhle souboj s nejistým výsledkem má ale v závěru jedno jisté – všichni jeho aktéři pomalu otvírají oči a jako zázrakem otvírají svá obrněná srdce a prožijí chvíli vzájemného porozumění. (Česká televize)
(více)Recenze (162)
Vždycky budu mít rád sladké, takže mám rád Mikuláše, co jej nosí. To nemočního prostředí mě spíše děsí. Karlu Kachyňovi se stejně jako v předchozích nemočních filmech Pozor vizita a Počítaní oveček podařilo izolaci nemocnice skvěle vystihnout, tentokrát více depresivně. Naprosto souhlasím s ostatními komentující, že ta nemocnice teprve se vzpamtující ze socialismu vypadá opravdu děsivě. Stejně jako svým způsobem děsiví jsou lidé v ni působící - především zlobivý výrostek Ruda bez matky a přísná upjatá sestra v podání Elišky Balzerové. Tyhle postavy, a celý ten nemocniční závan pro mě byly příjemné asi jako hrachová kaše na vánoční večeři. Jenže ony přišly chvíle, kdy jsem s nima začal i soucítit. Karel Kachyňa to dokázal tak udělat, že ani tyhle figury nejsou černobilé, a vyhnout se schématičnosti. Naopak hezky neobyčejně obyčejně citlivě upozornit na lidské starosti a mikro příběhy v tomto celém zdánlivě nenapadném filmu, kde nakonec přišla jistá naděje....Já vám to prozradím, skutečně přišel Mikuláš. ()
Pane Kachyna na sledovani tohoto filmu aby mel clovek silnou naturu.Scena kdy vrchni sestra(Eliska Balzerova) bije, tluce,rekneme dava pohlavky mlademu hrdinovy (Daniel Douda,ktery si 100% zaslouzi aby zde jeho jmeno bylo uvedeno ,stejne jako je uvedeno na prvnim miste v titulcich filmu) je natocena fantasticky.Uplne je z ni citit pres veskere rany a pohlavky silna naklonost a city k rostakovi... ()
Velice povedený snímek Karla Kachyni. Etuda z maloměstské nemocnice, s posmutněle obyčejnou atmosférou prosincové vlastně ničím vyjímečné noci (až na toho Mikuláše), věrohodnými postavami a charaktery, kterých budete i v malé chvíli litovat i chápat zároveň, jež vás opravdově osloví. S vynikajícími herci, nezbývá než doporučit. 80% ()
Tohle přesně jsou filmy a příběhy pro Karla Kachyňu. Navíc i Jan Procházka, který se svého zatím posledního realizovaného scénáře nedočkal, uměl dělat dobré věci. Tady mě ale děj nezaujal tolik, jako u jiných filmů. Sledujeme příběh chlapce, sestřičky, lékaře a vrchní sestry. Tím se příběh lehce tříští. A nejde moc do hloubky jednotlivých osudů. O chlapci víme jen to, že ho matka odložila a nemá o něho valný zájem. Hlavní sestra kdysi chodila s lékařem a proto varuje mladší podřízenou. Také se nedozvíme nic podstatnějšího. A ani vyvrcholení jejich příběhů vlastně není. ()
Velice silné tvůrčí obsazení je na výsledku znát. Zdánlivě dětská tématika se postupně mění v obraz celospolečenských hodnot. Rezignace, marné vyhlídky na budoucnost, ale i naděje či touha pomoci druhému. Humor i silné drama s precizním hereckým obsazením. Pro mě osobně byl přístup vrchní sestry k některým situacím dost inspirativní a sama Eliška Balzerová má u mne další velké plus. Film pro děti určený hlavně dospělým. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (6)
- Televizní premiéra filmu se odehrála v roce 1992, do kin se snímek podíval až v roce 1996. (M.B)
- Filmovalo se v Bohnicích. (M.B)
- Jan Procházka společně s režisérem Karlem Kachyňou napsal tento filmový scénář podle vlastní povídky „Lže a krade“ v roce 1969. K jeho realizaci už ale na úsvitu normalizace, kdy Procházkovo jméno figurovalo mezi zakázanými umělci, dojít nemohlo, a tak musel Kachyňa počkat dalších 20 let, než se k tomuto projektu svého dvorního scenáristy mohl vrátit. (Letní filmová škola)
Reklama